Bydlím v Budapešti kousek od obecní tržnice. Překládám Aristofanovu Lysistratu a můj překlad právě dospěl do místa, kde hlavní hrdinka do boje povolá trhovkyně: Ὦ σπερμαγοραιολεκιθολαχανοπώλιδες! Básnické slovo má šílených 14 slabik a vypadá přesně jako stánek se zeleninou v budapešťské tržnici. Dlouhatánské slovo se sotva vejde do verše. A stejně tak pulty trhovců přetékají zbožím, haldami melounů, paprik, brambor, rajčat, hrušek, jablek, okurek, nevýstavních paprik dobrých na lečo, broskví jedničkových i těch v akci, hrozna tuzemského, italského… Fanfáry rohu hojnosti pokračují v dlouhých řadách arcimboldovského univerza do patra květinářek a poschodím do další galaxie jídelen, vývařoven, bufetů, langošů, pekáren, cukráren, ke kavárně, kysanému zelí stokrát jinak, sýrům, čerstvým rybám, salámům, čabajkám, paštikám, pracím práškům a smetákům, super diskontu, ráji