Vstup do filmu zvukem jako z katedrály, kterou v Mechanickém pomeranči vyklenul Stanley Kubrick. Jenže zde jsme v detenčním zařízení na americko-mexických hranicích. Poslední film Paula Thomase Andersona (Magnolia, Až na krev, Lékořicová pizza) nás zavádí do prostředí, které je tak netypické pro současnou heroickou, bílou a MAGA Ameriku: mezi latinos, přistěhovalce ze střední a jižní Ameriky, mezi levicové revoluční bojůvky, zkrátka na okraj zájmu dnešní většinové společnosti v USA. Jedná se o jeden z nejočekávanějších snímků roku a po shlédnutí stopáže necelých tří hodin lze bez nadsázky říct, že délka filmu nikde nenudí, film je plný i žánrových překvapení a v zásadě jde o herecký koncert pro trio postarších mužů, Seana Penna, Leonarda di Capria, Benicia del Tora a