„Je divné být v dnešní době šťastný,“ uvažuje Ilona, protagonistka litevsko-lotyšského filmu Renovace, křehkého příběhu dvou mladých lidí v současném Vilniusu. Překladatelka a začínající básnířka Ilona řeší vztah k partnerovi, své další směřování a vůbec smysl života v současném světě. Silná, přesvědčivá generační výpověď se odehrává v neklidné době a v ohrožené zemi; válka na Ukrajině se bytostně dotýká všech posttotalitních států, těch, které ještě před několika desítkami let tvořily součást ruského impéria pak zvláště. Denně ji připomínají zprávy v médiích i přítomnost ukrajinských uprchlíků. Mladou vnímavou ženu bezprostředně osloví, když se spřátelí s ukrajinským zedníkem z party stavbařů.
Panelák, v němž mladá dvojice bydlí, se totiž začíná rekonstruovat právě ve dnech, kdy se do něj nastěhovala. Dům se svým způsobem stává symbolem „renovace“ nejen jejich vztahu, ale i celé země, která se vzpamatovává z úrazů sovětské totality, a přitom musí čelit novému potenciálnímu nebezpečí.
Filmový debut scenáristky a režisérky Gabrielė Urbonaitė je příběhem lásky, ale i nejistot a trápení mileniálů. Vypovídá o jejich životních postojích ve složité době a také o postojích k aktuálním globálním hrozbám. Autorka zasadila téměř celý děj do bytu, chodeb a nejbližšího okolí hlučného paneláku obloženého lešením a rušivým hlukem, kde se nedá v klidu pracovat, ale žít se tu musí. Nepořádek staveniště a narušení soukromí obyvatel, zasahující až do bytu – Ukrajinec Oleh do něj pohodlně vstoupí balkónem z lešení – podtrhuje pocity nejistoty a úzkosti, ale také potřebu udělat pořádek v sobě, ve vztahu k partnerovi i v postojích k výzvám doby.
Minimalistickými, ale účinnými prostředky je zachycen provoz domu a rodin, i zdánlivé drobnosti, jež znepříjemňují život: Ilona nemá potřebný klid k překládání, vedle osobních nejistot a pochybností je navíc nespravedlivě atakována partnerovou žárlivostí. Zprávy z bojiště jsou stále naléhavější, zasahují nejen Ukrajince, kteří na místě pracující či žijí. Někteří obyvatelé domu se zároveň podivují, že mladí zdraví muži jsou na Litvě, a nikoliv na frontě. Snímek dává nahlédnout i do života staré osamělé ženy, bezradné uprostřed domu narušeného stavbou. Byt mladého páru je zkrátka „zabudován“ do reality doby.
Režisérka dokázala vytvořit dobrý příběh s podmanivě nepokojnou atmosférou. Podstatným podílem k tomu přispěla kamera Vytautase Katkuse a výkony Žygimante Eleny Jakštaite, Sarunase Zenkeviciuse a Romana Luckého v hlavních rolích.
Citlivé vnímání světa kolem sebe i existenciální úvahy protagonistky se odehrávají na reálném půdorysu současného Vilniusu, v souladu s rytmem práce na renovaci domu. Její dlouhodobé pochybnosti („měla bych být šťastná, ale nevím, jestli je to pro mě,“ říká na jednom místě) i rozhodování nakonec dospějí k určitému zlomu. Možná k tomu přispělo i rozhodnutí kamaráda Oleha vrátit se zpět na Ukrajinu. Snad i dokončená rekonstrukce – dům je jako nový.
Ať je motiv jakýkoliv, současný svět potřebuje, aby v něm mladí lidé našli své místo.
Snímek Renovace samozřejmě nic takového (zaplaťpánbůh) návodně neříká; podává „pouze“ věrohodné a umělecky pozoruhodné svědectví o životě a stavu mysli třicátníků v neklidné současnosti. Což je docela inspirativní počin.
Foto Artcam
publikováno: 13. 10. 2025
