Vyšel na celém světě najednou v mnoha jazycích a v anglickém originále přesně 9. září a někteří fanoušci na něj u pražského orloje čekali přes noc. Na prvních 100 výtisků v prodeji s podpisem autora. Poslední román Dana Browna „Tajemství všech tajemství“, ve kterém je jedním z protagonistů přímo město Praha. Konečně. Vydechlo si úlevně mnoho fanoušků a těch, co vydrželi osm let čekat na další autorův román. Konečně. Vydechli si úlevně hledači vyššího duchovna, záhada lidského vědomí se dostala do té nejrozšířenější středoproudé literatury. Konečně. Vydechlo si nemnoho kritiků, kteří měli na Dana Browna již dávno spadeno a potřebovali vyprázdnit zásobníky svých palných zbraní. Konečně. Mohl se rozjet závod, kdo první publikuje recenzi na tento očekávaný bestseller; ta první významnější se zřejmě objevila ve zprávách na Seznamu odpoledne ten samý den, 9. září. Konečně. Upevnil se pragocentrismus, turističtí oportunisté vycítili šanci; rozjela se mohutná marketingová akce pod heslem „literární událost roku/kniha roku“. Dan Brown vyprodal Lucernu, od primátora Prahy dostal symbolický klíč od města a posnídal s prezidentem republiky. Kniha pak byla slavnostně pokřtěna v Zrcadlové kapli Klementina, ve stejné místnosti, kde se nachází též kopie Ďáblovy bible, největší knihy středověku. Kde ale v pelotonu za vedoucím a všudypřítomným „hypem“ zůstala literatura? Anglosasové by se zeptali „Worth the hype“? Stojí to za všechen ten povyk? No, vlastně ano. A například nakladatelství Argo bestsellery Dana Browna potřebuje, aby mohlo vydávat zásadnější autory, jakými jsou Umberto Eco či Roberto Bolaño.
Je jisté, že s Danem Brownem k nám přišel bestsellerismus v té nejryzejší podobě; projevuje se bezprecedentním čtenářským zájmem, dlouhými frontami na knihu, velkými reklamními „vlnami“, ale také perfektně zvládnutou editorskou a nakladatelskou prací, též neméně kvalitním překladem. Značka Dan Brown je zárukou poutavého čtenářského zážitku, umně a do detailu vystavěného příběhu plného akce, s nezanedbatelnou postavou „superhrdiny“, harvardského profesora Roberta Langdona. Je příslibem jistého druhu spíše lidové zábavy, který neváhá využít kultury a historie míst, ve kterých se odehrává, a přitom je překvapivý, odhaluje některé skutečnosti, které jsou málo známé či neznámé.
Bylo mi potěšením přečíst si některé dosavadní recenze na „Tajemství všech tajemství“ a zarazilo mě, kolik recenzentů bylo překvapeno, že to vlastně „není ono“, že si Dan Brown vůbec dovolil psát… jako Dan Brown? Je to, jako kdybych se rozhodl jít na velmi dobrý akční film do kina a pak bych se překvapeně sám podivoval nad tím, že to nebyl výsostně poetický a filosofický Tarkovskij, Buñuel nebo Pasolini, ale „pouze“ akční a vizuálně opulentní Denis Villeneuve, Christopher Nolan či Sam Mendes. Vězte tedy, že Dan Brown nikdy nebude psát jako F. M. Dostojevskij, nikdy to nebude ani J. L. Borges, světové učebnice literatury se bez něj (jednoho dne) obejdou. Nějak to snad autora devalvuje, dehonestuje? Vůbec ne. Poutavost románů Dana Browna totiž nespočívá ve striktně literární nadčasové kvalitě textů. Podle mého názoru spočívá v „mírném pokroku v mezích zákona“, a to sice poněkud opatrném, zato viditelném posouvání čtenářského horizontu „tušení možného“ u nejrozsáhlejšího spektra knižních fanoušků. Tentokrát je nosným tématem tajemství nelokálního lidského vědomí, klíč k poznání skutečné podstaty lidské existence. Autor se velmi významně dotýká některých témat vyššího duchovna, reinkarnace, duše světa, Zeitgeistu, akáši, parapsychologie, mimotělních zážitků, zážitků blízké smrti a dalších. Dotýká se mystiky světových náboženství, buddhismu, islámu, křesťanství, uvádí mnoho historických a filosofických souvislostí. Málokoho asi překvapí, že Dan Brown rozhodně není typický nekulturní průměrný turista, který do Prahy přijel provozovat „pub crawl“. Je evidentní, že autora zajímá kultura v těch nejširších souvislostech, historie, filosofie, věda i svět nejposlednějšího bádání v různých oborech. Originální myšlenky v knize jdou ruku v ruce s posledními poznatky vědy, nevyhýbá se ani konspiračním teoriím.
Není se třeba bát, nebudeme nic podstatného prozrazovat z rozvětveného a velmi dobře vystavěného děje posledního románu „Tajemství všech tajemství“. Pokud bychom si rozdělili romány Dana Browna na ty „historicky objevné“ a „futuristicky technologické“, tento by zřejmě spadal spíš to té druhé kategorie. Autor byl v Praze minimálně šestkrát, s prostředím se do značné míry seznámil a mnoho ze svých poznatků přetavil do své poslední knihy. Nelze ale očekávat nějaké „senzační odhalení“ na základě objevných českých kulturních či historických souvislostí, jak jsme byli zvyklí u některých předchozích autorových románů. Spíše se tematicky jedná o využití pražských kulis pro vystavění originální myšlenky fiktivního tajného programu CIA umístěného do Prahy. Dan Brown velmi dobře umí namíchat koktejl z poněkud opomíjených, ne-li tabuizovaných témat, nových kulturně-historických souvislostí, místních reálií, exkluzivního prostředí vyšší společnosti, typizovaných a luxusních značek, překvapivé akce, překvapivě nesmrtelných hrdinů a do detailu velmi dobře propracované stavby textu. Podle svých vlastních slov v původní verzi „Tajemství všech tajemství“ autor napsal na 1000 000 slov, ze kterých osekal postavy a děje, a zbylo mu „jen“ 200 000 slov. Kniha o více jak 600 stranách se výborně čte, čtenáře doslova chňapne a nepustí, dokud není přečtena.
Neznamená to, že se za všech okolností čte stejně snadno; u popisu pražského podzemí je potřeba překonat jednu z čtenářských krizí důvěřivosti. Jako u každého snadného čtení bestsellerového rázu pro nejširší publikum čtenář musí počítat s různými nástrahami. Musí počítat s balancováním na hranici kýče, kdy nezřídka dochází k jejímu překročení. Text „Tajemství všech tajemství“ neztrácí nikde tah – možná spíš tu a tam věrohodnost, všudypřítomná akce nedává spát nejen v podstatě nesmrtelným protagonistům, ale ani (nesmrtelnému a zejména platícímu) čtenáři. Četné odkazování na značkové věci různého druhu mohou přijít čtenářům otravné. Kniha už tolik neoplývá duchaplnými řešeními symbologických záhad a šifer v takové míře, v jaké jsme byli zvyklí u autorových dřívějších děl. Spojené státy a Američané v knize jsou líčeni poněkud nekriticky a typizovaně jako vládci světa, respektive jako téměř nadlidé. Může nás možná mrzet, že z Prahy a českého prostředí se do knihy dostala pouze ta nejikoničtější místa, která někdy mohou zavánět až kýčovitostí či turistickou provařeností. Ale což? Je to přeci bestseller. A svoje tajemství si uchoval.
Dan Brown nemusí psát žádné captatio benevolentiae. Stačí se na vydání románu „Tajemství všech tajemství“ podívat prizmatem všech externalit, které vyvolalo. Autor je světový bestsellerista, který podle svých slov napsal „milostný dopis Praze“ a Praha je určitě poctěna, lichotí jí to. Český čtenář je rovněž potěšen, že se nejprodávanější světový autor zahleděl do Prahy, že jí věnoval svou knihu. Odpůrci pragocentrismu hořce zapláčí. Plamenní a neohrožení obhájci „vysoké literatury“ z řad kritické obce rovněž hořce zapláčí.
Konečně. Přihodilo se něco, co se ještě dosud nikomu nepodařilo. Nahrává k tomu současný světový trh se svým centrem jisté nakladatelské prestiže v anglosaském světě; velmi technologicky propojený a informačně či multimediálně provázaný svět. Ať vezmeme v úvahu témata Prahy zpracovaná u G. Meyrinka, F. Kafky, R. M. Rilkeho, A. M. Ripellina, U. Eca, A. Posseho, J. P. Bertazzy a mnohých dalších, nikdy se zatím nepodařilo vydat knihu o Praze s takovým celosvětovým čtenářským dosahem, s takovým propracovaným a mocným marketingem největších světových nakladatelství. V českém tisku se ihned po vydání knihy vyrojily články, které poukazovaly na to, že Praha bude čelit nebývalé vlně overturismu. Tak, jak se to stalo se všemi místy a městy, které Dan Brown ve svých románech doposud popisoval; ať se jedná o Paříž, Benátky, Řím, či Istanbul. Je-li Praha doopravdy tak krásná, jak už víme a jak učarovala mnohým světově proslulým osobnostem a spisovatelům, myslíte si, že si to nezaslouží? Podle všeho Dan Brown Prahu miluje. A pokud něco milujeme, můžeme si pomoci?
Dan Brown: Tajemství všech tajemství. 640 stran, překlad Michala Marková a David Petrů, odpovědný redaktor Petr Onufer. Argo, Praha 2025
publikováno: 13. 10. 2025
