Světci jsou jen lidi

Nic proti filmům mapujícím zajímavé životy v celém rozsahu. Jsou žádané a právem oblíbené. Nicméně těm, které si vyberou pouze jednu či dvě kapitoly z životních osudů slavných osobností se často daří lépe proniknout do hloubky jejich charakterů, vytvořit silné drama, říct cosi podstatného o tom, co utvářelo myšlení, činy a emoční zázemí postav. Je to i případ snímku Matka makedonské scenáristky a režisérky Teony Strugar Mitevské.

Na letošním filmovém festivalu v Benátkách úspěšně představila hraný film o Matce Tereze, proslulé katolické misionářce albánského původu, rodným jménem Agnesë Gonxhe Bojaxhiu. Byla kanonizována za celoživotní aktivity směřující k zlepšení života chudých a nemocných a získala i Nobelovu cenu míru.

Nejde o první filmové dílo, jež se jí věnovalo, sama Mitevská o ní už před lety natočila dokument. Je však významné nekonvenčním přístupem k osobnosti protagonistky, snahou bourat mýty a říct cosi podstatného nejen o rozsáhlé charitativní činnosti. A hlavně – inspirovat k úvahám o jejím významu, přispět k dlouhotrvající diskusi o názorech i činech slavné jeptišky, oživené Nobelovou cenou i svatořečením. Snímek zaujme také tím, že sevřel výpověď o Matce Tereze do krátkého časového úseku, z jejího života a působení si vybral pouhých sedm dnů. Je to přesto dostatečný prostor pro to, aby se v kalkatském klášteře odehrálo drama. Děj je zasazen do roku 1948, kdy Matka Tereza působila jako představená v tamním katolickém klášteře a usilovala o založení vlastního řeholního řádu. Zčásti vychází z reality, vlastní příběh je však zčásti (údajně) fiktivní.

Sedm dní Matky Terezy vyplňuje netrpělivé čekání na svolení papeže, aby založila řád Misionářek lásky, orientovaný na humanitární práci. Jeptiška je na konci čtyřicátých let ještě mladá (38), plná energie a plánů do budoucna, je ambiciózní a přesvědčená o smysluplnosti budoucího poslání. Zároveň hledá za sebe vhodnou nástupkyní na pozici představené; nejvhodnější se jí jeví blízká přítelkyně, polská sestra Agnieszka. Jenže se objeví nečekaná překážka: řeholnice je těhotná.

Hledá se řešení: má Agnieszka jít na potrat a vše utajit? Má být vyhnána z kláštera i s nenarozeným dítětem? Kdo zvenčí, mimo klášter, jí pomůže? Traumata, záchvaty hněvu i nepřiznané žárlivosti (jak to, že o tom představená nevěděla?!), porady s knězem i lékařem, dilemata. Jak zahladit problém a zároveň se neprovinit proti božím přikázáním? Potrat nepřijatelný, je to přece smrtelný hřích. Ponechat dítě naživu taky nejde, uvrhlo by to temný stín nejen na mladou jeptišku, ale i na představenou a celý klášter. Matka Tereza přitom čeká na papežovo svolení, jež umožní naplnit její ambice. Bezradná, přitom autoritativně působící žena neklidně prochází klášterními prostorami i kalkatskými ulicemi, plnými utrpení, strádajících chudých a nemocných, jimž hodlá plně věnovat život…

Jsme svědky vzrušující sondy do duše i konání Terezy, nahlížíme do nitra sestry Agnieszky, která se „provinila“ láskou k muži.

Tvůrci nejsou k ústřední postavě nijak šetrní, odhalují její temné okamžiky, pochybnosti a váhání, slepé uličky úvah, naznačí kontroverzní rysy povahy: přílišnou přísnost, panovačnost, jež se jen stěží skryje za humanismus, sporná rozhodnutí, striktní uplatňování náboženských pravidel. Démon fanatické víry ji někdy dožene k těžko pochopitelnému jednání. Neméně působivě jsou vylíčena niterná trápení či bolestné vnímání vlastních limitů.

Není to obraz svaté, dokonalé Matky Terezy, která rozsévá jen dobro, zato však věrohodný psychologický portrét živého člověka. Obraz výjimečné osobnosti, která i v současnosti uvádí do pohybu vlny adorací i námitek, obdivu i nesouhlasných debat.

Jde o pojetí evokující plodné debaty a výměny názorů, což stojí za ocenění. Osobitá výpověď o Matce Tereze je ovšem také silným uměleckým dílem se sugestivní kamerou (Virginie Saint-Martin), s výtečnými hereckými výkony v čele se švédskou hereckou hvězdou Noomi Rapace v hlavní roli a s naléhavě neklidnou, působivou hudbou (Flemming Nordkrog). Po prezentaci v Benátkách se film představil v Česku na přehlídce světových festivalových filmů be2can a bude uveden v běžné distribuci.

Matka má také milou českou retrostopu: ve filmu si zahrála a film produkovala sestra režisérky Labina Mitevská. Povědomé jméno makedonské producentky a herečky patří půvabné představitelce jedné z hlavních rolí kultovního filmu Samotáři Davida Ondříčka, na jehož natáčení Mitevská ráda vzpomíná a i po pětadvaceti letech rozumí česky.