Kniha povídek Adély Knapové Krvavý kompot je literární i politickou událostí. Autorka je novinářka, pravidelně publikuje v médiích komentáře, reportáže i další texty, v posledních letech zejména o Ukrajině. Vydala několik prozaických knih, představila se i jako dramatička. Řada jejích prací je věnována válce a současné situaci na Ukrajině, dlouhodobě se angažuje v podpoře a pomoci válčící zemi. V současné době žije částečně v Charkově. Aspoň tato základní fakta je dobré zmínit, protože podstatnou část své současné tvorby, společenských aktivit a patrně i kus srdce věnuje Ukrajině.
K novým a nejsilnějším textům patří knížka Krvavý kompot, útlý soubor devíti povídek (138 stran, vydalo nakladatelství Větrné mlýny). Obsahuje příběhy Ukrajinců různých generací a sociálních vrstev – frontoví vojáci, ženy s malými dětmi, válečný invalida, řidič vozící zahraniční novináře, sochař, staří muži a ženy aj. – převážně z Charkova a okolí.
Kdybychom nevěděli, že autorka krajem pouze neprojíždí jako reportérka, ale trvale v tomto regionu žije, patrně bychom to poznali z dikce a emocionálního náboje textů. Vidí a líčí místa děje a osudy lidí zevnitř; nejsou to dojmy z letmého pozorování, ale ze soužití s trpícími, z hlubokých prožitků. V povídkách nevystupují jen lidské postavy, ale svůj part tu „hraje“ i nábytek, běžné domácí náčiní, rostliny, dunící ulice. A samozřejmě všudypřítomné drony a rakety.
V každém příběhu kráčíme po stopách války, je nám v patách či běží těsně před námi, vráží svůj krvavý spár do lidských životů, do bytů a padajících domů, vtrhává do dílny uměleckého řezbáře, do bytu pokojné rodiny. Rozděluje mladou mileneckou dvojici, odtrhává otce od rodin, páchá násilí na ženách, zabíjí (nejen) muže. Není to ovšem anonymní válka, ale válečné zločiny ruského agresora, které autorka líčí tu s drsností, tu s tichým smutkem.
Nevyhýbá se detailním popisům míst ani nejrůznějším, i těm nejtragičtějším podobám dopadů ruského zla na lidi (Rusům tu říkají „Rusáci“); někdy je při líčená zla nelítostně drsná (Krvavý kompot a jiné delikatesy), místy se vyjadřuje jemně až poeticky a pouze zlehka, ale o to naléhavěji se dotýká utrpení. Nezamlčuje ani kontroverzní či sporné počiny ukrajinské strany (Lovecká sezóna), vznikající často z bezradnosti či zoufalství, například z nedostatku vojáků na bojišti. Zobrazuje současnou Ukrajinu takovou, jaká je.
Každá povídka má dramatický až tragický příběh, věrohodnou místní atmosféru a působivou pointu. V některých z nich však zůstává něco jakoby nedořečeného, nedokončeného, jakési otevřené, lehce dráždivé tajemství. Něco, co bylo či je, ale nelze o tom zatím mluvit, nebo něco, co teprve přijde. Neboť– přece ještě zdaleka není konec, válka bohužel neřekla své poslední slovo. Nejen zanechává nesmazatelné stopy v každém obydlí, v každé duši, ale po ní také musí přijít spravedlivá odplata. Knapová tohle – a vlastně vůbec nic neříká silnými slovy, její příběhy pouze naznačují. Osudy hrdinů však volají do prostoru nejen o pomoc, ale také po spravedlnosti.
Při líčení tragických momentů války v mnoha variacích vyměnila autorka publicistický jazyk za literární. Pro silnější dramatický náboj volí často krátké věty, jindy zařadí reflexi či kratičký věcný text, ale téměř neopouští literární formu. Pokud se v ní nezapře reportérka, pak v přesném líčení válečných kulis, jež jsou patrné v kuchyni, na zahradě domku blízko fronty, ozvučené blízkou střelbou, stejně jako v sochařské dílně nebo na schodišti ostřelovaného domu.
Zvláštní uznání zaslouží výrazný ilustrační doprovod Konstantyna Zorkina; adekvátně válečnému tématu v něm dominuje černá, šedá a krvavě rudá.
V povídkách je mnoho bolesti i hněvu, ale i očekávání. Možná taky naděje.
Je to nelehké, ale vynikající čtení.
***
Ukázka ilustrací z knihy.
publikováno: 27. 10. 2025
