… je název knihy, která s podtitulem O vnitřní síle hrdinů všedního dne právě vyšla v edici Destigma nakladatelství Vyšehrad dlouholetým autorům Přítomnosti, psychiatru Radkinu Honzákovi a publicistce Agátě Pilátové.

„Do padesátky to většinou spěje jednoznačně nahoru. Dříve zmíněný vliv „U-křivky“ nepůsobí vždy šťastná rozhodnutí a pokusy o to, začít nanovo, nemusí dopadnout dobře. Při slušném zacházení se lze udržet v dobré kondici ještě do 65 let. Pak začíná stáří. Podle nové studie Stanfordovy univerzity lidé rychleji stárnou minimálně ve dvou obdobích života: jednou ve věku kolem 45 let a podruhé v 60 letech. Ale ta padesátka je vždy kritická,“ píše Radkin Honzák a pokračuje: „Tady už stojí za to, pomýšlet na zadní kolečka. Jsou dvě krajní možnosti, jak tohle období naplnit:

– V životě je něco mimo mě, o co pečuji a k čemu chovám bezpodmínečnou lásku, jsem schopen jednat altruisticky, a cítím se tak naplněn něčím, co mě přesahuje; žiji tvůrčí, produktivní život, a tím překračuji sebe sama.

– Jsem příliš zaujat sám sebou, jsem uzavřen ve svém sobectví, nepřejícnosti, závisti; druzí lidé, kromě mých vrstevníků, mě příliš nezajímají, nepřemýšlím o tom, co tu po mně zůstane, mám pocit stagnace a pohlcení sebou samým – jsem uzavřený ve své bublině.“ (str. 25)

„Padesátka je ten věk, kdy se člověk v plném mládí dožívá úctyhodného stáří, a na to je dobré se připravit. Tak jako s dozráváním plodů rajčat začíná stárnutí rostliny, dostáváme se kolem padesáti let na vrchol a další cesty vedou z kopce dolů. Jde o to, jak rychlá jízda to bude! Nelze ji dost dobře zastavit nastartováním nového života, což zejména muži s oblibou dělají. Nová partnerka (mladší) s novými dětmi (malými) sice přináší osvěžení, ale záhy větší únavu.

Další problém přináší „sendvičová poloha“ mezi generací dětí, které ještě úplně nevylétly z hnízda, a generací rodičů, která začíná potřebovat podporu. Padesátiletý muž a stejně stará žena mívají rodiče kolem 75 let, a to už většina populace trpí nejméně dvěma chronickými chorobami, z nichž každá může být značně omezující. Současně jejich děti mají sice do začátku samostatného života nedaleko, ale přece jen potřebují podporu (někdy vydatnou). Není tedy divu, že v době, kdy je člověk na vrcholu, má také nejvíc starostí. Slovo „stáří“ dnes nemívá právě nejlepší zvuk ani u věcí, a bohužel ani u lidí. Co je nové, to je vždy prezentováno v nabídce reklamy jako lepší, co je starší, je zastaralé, a tedy horší nebo přímo špatné. Přitom Johann Wolfgang Goethe dokončil Fausta ve svých jedenaosmdesáti letech.“ (str. 88–89)

Texty Radkina Honzáka doplňují rozhovory Agáty Pilátové s lidmi, kteří se k péči o své blízké postavili čelem – Adélou Kačerovou Kubačákovou, Barborou Munzarovou a Janem Hrušínským. Jejich zkušenosti jsou povzbuzením pro všechny, kdo hledají sílu k pomoci druhým.

Knihu doporučujeme všem, kdo vstupují do kritického období padesáti let a kladou si otázku, na kterou v knize lze najít nejednu inspirativní odpověď: Jak péči o nemocné příbuzné co nejlépe zvládnout, zároveň jak sebe na stáří připravit a jaký příklad tím předat svým dětem?

publikováno: 10. 11. 2025