V chování politických stran, vydávajících se za strany demokratické, v situaci po nedávných volbách nacházím výrazné prvky, které mi silně připomínají chování podobně o sobě smýšlejících politických stran v událostech, které vyústily v komunistický puč v roce 1948. I tehdy veřejnosti líčily vítězné komunisty z roku 1946 jako reálnou hrozbu pro demokracii, předstíraly, že stojí v první linii její obrany, snažíce se ve veřejnosti vzbudit dojem, že v otázkách, kdy jde o bytí a nebytí demokracie, řečeno jazykem dnešní bývalé vládní koalice, že „jde o všechno“, představují spolehlivou záruku. Dodnes mě hanba fackuje, vzpomenu-li na tak vzývaného Jana Masaryka, bázlivého a ustrašeného chlapečka, který ani v nejmenším, kromě příjmení, nepřipomínal svého otce. Dodnes se mnozí z nás opájejí jeho rádoby