S novým českým filmem Neporazitelní se to má trochu obdobně jako s reálnou událostí, z níž vychází jeho příběh: povedl se. Stejně jako se podařilo kvalitně zorganizovat mistrovství světa v ledním parahokeji, které se za nečekaně velké a nadšené divácké účasti (nejen na místě konání, ale prostřednictvím médií v celém světě) uskutečnilo v roce 2019 v Ostravě. Sportovní klání vešlo do historie sportu a mimo jiné oživilo ve veřejném prostoru zájem o sportovní aktivity lidí s pohybovým postižením.
Scenárista a režisér Dan Pánek vytvořil patrně jeden z nejzdařilejších českých hraných filmů roku 2025. (Ještě není konec roku, ale troufám si odhadnout, že vystoupá v letošním hodnotovém žebříčku dostatečně vysoko.) Ostravské sportovní prostředí posloužilo jako dynamické dějiště – nelze říct kulisa, protože areál stadiónu – ledová plocha, šatny, zákulisí – jsou autentické; k věrohodnosti přispívají i napínavé momenty tréninků a zápasů. Jezdí tu na saních a hrají hokej skuteční parahokejisté.
Nicméně filmový příběh zraněného Radima, jeho rodiny a trenéra je samozřejmě fiktivní, i když podobný se mohl stát každému vozíčkáři.
Neporazitelní nabízejí poutavé drama s napětím, vzrušujícími momenty i humorem, jenž není vždy jen úlevný, ale i černý, s trpkým kořením na dně. Jak to známe ze života. Odehrávají se v prostředí svým způsobem výlučném, děj i myšlenkový přesah však jsou obecně srozumitelné a inspirativní. Je to silný příběh o naději a druhé životní šanci, pokud první nevyjde. Také o neporazitelnosti, která se týká nejen těla, ale i ducha.
Mladý sportovec Radim je po nešťastném úrazu odsouzen k životu na vozíku bez perspektivy, že bude ještě někdy chodit. Zatímco on sám už skoro rezignuje, rodina se ho snaží přimět k aktivitě. Otec, majitel prosperující reklamní agentury, má prostředky na to, aby pro něj zajistil novu náplň života – parahokej. I když se časem ukáže, že možná přece jen nemá dost, aby utáhl mezinárodní soutěž. Ale zvládne to.
Na parahokejové základně se odvíjí dramatický děj, v němž pulzují emoce i silná vůle, odvaha i houževnatost. A ovšem také peníze, které jsou zhodnoceny velkolepým projektem světového mistrovství v parahokeji.
Velké uznání patří stavbě příběhu, která umně a na správných místech dávkuje napětí vzrušujících okamžiků na ledě, emoce, vztahové proměny či humor. Dokáže upoutat, dojmout i pobavit. A ještě přitom vyslat poselství nezatížené moralizováním. Snad můžeme prozradit, že diváka čeká (skoro) happy end, aniž Neporazitelní sleví z nároků kvality. Stejně jako celý film ani nadějný závěr patrně nikoho nezarmoutí.
Ke kvalitě i atraktivnosti významně přispěla kamera Jana Baseta Stříteského. Kreativně se uplatnila nejen v záběrech na ledě, ale i při civilních scénách. Stejně spolehlivou profesionální práci odvedli ostatní členové štábu. Obří podíl na úspěchu snímku má herecké obsazení. Skvěle funguje dvojice Ivan Trojan (trenér) a Hynek Čermák (otec), oba podávají výsostné výkony. Určitě zaujme Jan Dlouhý v roli mladého vozíčkáře; prý se půl roku učil na vozíku jezdit. Herecký tým smysluplně doplňují Lenka Vlasáková jako Radimova filmová matka a Vanda Hybnerová v zajímavě pojaté postavě manažerky. Za pozornost stojí výkony skupiny neherců, kterou tvoří skuteční parahokejisté, kteří vnášejí do snímku svižné tempo a spád.
Dan Pánek patří k mladší generaci filmových tvůrců, upozornil na sebe už několika projekty, např. snímkem Taxi 121 či televizním seriálem Na vodě, zejména však svěžím rodinným filmem Děti Nagana. Mimochodem, jak titul napovídá, je také o hokeji.
Při nedávné pracovní projekci Neporazitelných vyprávěl autor námětu Jiří Šindler, organizátor a popularizátor parahokeje, (podílel se na organizaci mistrovství světa), kolik náročné práce stálo za úspěchem oné legendárního akce. Desetitisíce diváků nepřišly na stadion jen tak náhodou, muselo se na tom dlouho a masivně zapracovat. Soudím, že film Dana Pánka tak sbližuje s parahokejovým mistrovstvím nejen námět, ale i kreativita a poctivé úsilí při realizaci obou projektů. Vyplatilo se.
Foto Falcon
publikováno: 17. 11. 2025
