V poezii moravského básníka Jaroslava Erika Friče (1949–2019) se zcela výjimečným způsobem spájí básníkův život s vlastní tvorbou. Takovou měrou, že je velmi těžké vnímat jeho básně jinak než jako život sám. Myslím si, že není o nic snazší chápat Fričovy básně než jeho vlastní život. Pokud si básníky v pracovní verzi rozdělíme na ty, kteří jen píší o něčem, a ty skutečné, kteří píší něco, JEF patří jednoznačně do druhé skupiny.
Nakladatel (samizdat Texty přátel, Votobia, Vetus Via), básník, busker, blogger (Psáno na vodu palbou kulometnou), redaktor (almanach BOX, měsíčník Potulné akademie Uši a Vítr), občanský aktivista (občanské sdružení Proximus, obecně prospěšná organizace Christiania), organizátor undergroundových festivalů (Napříč-Konec léta, Potulný
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 24. 11. 2025
