Čtenářům Přítomnosti přinášíme exklusivní ukázku z knihy Françoise Rabelaise Gargantua, to jest velmi hrůzostrašný život velikého Gargantuy, sepsaný mistrem Alcofribasem, abstraktérem kvintesence v překladu Patrika Ouředníka. Kniha právě vyšla v nakladatelství Volvox Globator.
Kapitola LII
Jak nechal Gargantua postavit pro bratra Jana thelémské opatství
Zbývalo tedy odměnit mnicha. Gargantua navrhl opatství v Seuilly, ale bratr Jan odmítl. Gargantua tudíž navrhl opatství v Bourgueil nebo v Saint-Florentu, které by raději – anebo obě, kdyby mu to bylo po chuti. Avšak bratr Jan rázně odpověděl, že nemá v úmyslu se starat o mnichy, natož aby jim vládl.
„Jak vládnout jiným, kdybych neuměl vládnout sám sobě?“ řekl. „Máte-li za to, že jsem vám byl prospěšný a že bych vám mohl být prospěšný v budoucnu, dovolte mi založit opatství podle mého vkusu.“
Myšlenka se Gargantuovi zalíbila a nabídl mnichovi pozemky thelémského panství na březích Loiry. Mnichův požadavek zněl takto: jeho řád budiž opak všech ostatních.
„V tom případě,“ pravil Gargantua, „nebudeme stavět hradby, neboť všechna opatství mají hradby.“
„Ano,“ na to mnich, „a kde jsou zdi, venku i uvnitř, je tuze šepotu, závisti a úkladů.“
Item, poněvadž v klášterech tohoto světa je vše řízeno a uspořádáno podle kanonického času, bylo rozhodnuto, že tenhle se obejde bez hodin a denního řádu a zdejší činnost bude organizována podle okamžitých potřeb a nápadů. Gargantua k tomu poznamenal, že počítání hodin je holá ztráta času – k čemu je to dobré? – a nejpraštěnější věc na světě je řídit se údery zvonu spíše než zdravým rozumem.
Item, vzhledem k tomu, že za těch časů vstupovaly do kláštera pouze ženy šilhavé, kulhavé, hrbaté, šeredné, churavé, bláznivé, vadné a zvrhlé, fujtajblice, fuchtle, cuchtle, rachejtle a vochechule, a z mužů toliko flákači, ludráci, rozvalenci, hlavonožci a žlabošlapové…
„Apropó,“ řekl mnich, „ženská ani hezká, ani dobrá – co bude jejím osudem?“
„Řehole,“ řekl Gargantua.
„Mazlení se sudem,“ řekl mnich.
… bylo stanoveno, že sem budou přijímány ženy hezké, půvabné a vnadné, a hezcí, půvabní a vnadní mužové.
Item, jelikož do ženských klášterů pronikají mužové jen kradmo a potají, bylo usneseno, že zde nebude žen, nebude-li tu též mužů, a naopak.
Item, se zřetelem k tomu, že mužové i ženy, jakmile jsou přijati do kláštera a odbudou si zkušební lhůtu, jsou nuceni v něm zůstat celý život, bylo rozhodnuto, že odtud budou moci odejít, kdy se jim zlíbí.
Item, s přihlédnutím ke třem slibům, které jsou mniši povinni složit, totiž celibátu, chudoby a poslušnosti, bylo vyhlášeno, že zde bude možno se počestně oženit a provdat, zbohatnout a žít ve svobodě.
Kapitola LIV
Co stálo nad thelémskou bránou
Dál ani krok, pokrytci, hlavy smrduté,
srdce křivolaká, plazovité líce,
zmetkové opuchlí a huby naduté,
Hajzlové, za otce máte opice!
Bando křiváků, štěnice v papučích,
kluzcí mračivci, hanitelé volnosti,
mnišská vemena, hlavy v obručích,
spěchejte jinam, zabijáci radosti.
Dál ani krok, právníci hubou mlátící,
písmáci, koncipienti, farizejové,
soudcové vetchozubí, mrchy řečnící,
šibenice je váš plat, mrzcí lokajové.
Ať vás syfl sklátí, zašklebenci!
Kolik jste za život vybavili kostnic?
Pohotoví šílenci, prdů oblíbenci,
z vaší nicoty pojde zase nic.
Dál ani krok, keťasové, lichváři!
Syslové brloocí, hltouni, krkouni!
Úroky vespod, navrch úsměv ve tváři,
v čachru jste doma jak ve vodě okouni.
Chlupy ve střevech, žrali byste hřebíky!
Páteř máte rovnou jak saracénská šavle!
Lakotou prolezlí jste až po kotníky,
potměšilost v duši a svědomí ztmavlé.
Dál ani krok, slabošíjní šmejdové,
kazimrdi, nátury baziliščí,
žárlivci, vobšourníci, vošoustové,
v poklopci nic, na prdeli ocas liščí.
Běsi, děsi, zloba řítí se jim z řiti!
Smrdutci, jimž prašivina hledí z očí,
po těle strupy, než kostra se jim zřítí,
ať se jdou vykoupat ve vlastní moči!
[…]
Vyšlo v nakladatelství Volvox Globator, 2025.
publikováno: 15. 12. 2025
