Film Citová hodnota, natočený v rozsáhlé evropské koprodukci (Norsko, Francie a další), nabízí nevšední příběh z uměleckého prostředí. Protagonista Gustav Borg, režisér světového věhlasu, ověnčený mnoha poctami a prestižními cenami, se vrací do rodného Norska. Jeho dospělé dcery, které dlouho neviděl, to přijímají s nepříjemným překvapením. Proč se vrátil? A proč je po letech znovu vyhledal? Kdysi dávno opustil rodinu, podstatnou část jejich životů se o ně nezajímal. Záhy se to dozvědí: chce tu vytvořit nový film. Přivezl si scénář s autobiografickými prvky a hodlá dokonce natáčet ve starém rodinném domě, který mu stále patří. Mladé ženy s tím nemůžou nic dělat. Aspoň tedy odmítnou se na projektu podílet. Nadějná herečka Nora nepřijme v otcově snímku hlavní roli, kde má vlastně hrát samu sebe, její sestra Agnes nesouhlasí s tím, aby devítiletý synek, Borgův vnuk, ve filmu vystupoval, přestože dědeček o to hodně stojí. Nora nechce s otcem pracovat, necítí se na tu roli a připomíná, že ji nikdy neviděl hrát. Agnes soudí, že by jejímu dítěti filmování neprospělo.
Vypadá to, že rodinné sblížení ani společná práce se nezdaří. Přitom režisér předpokládal, že prostřednictvím jeho projektu se narovnají porouchané vztahy mezi otcem a dcerami. Ačkoli je to spíš přání a niterná potřeba než racionální záměr. Slavný umělec stárne, začíná bilancovat, možná zpytovat svědomí. A hlavně – cítí se osamělý. Připravovaný film, možná jeden z jeho posledních, má pro něj i osobní cenu. Neboť zdaleka není tak citově chladný a oddaný pouze umění a svému egu, jak to na první dojem vypadá.
Nový snímek Joachima Triera (mj. autora oceňovaného Nejhoršího člověka na světě) má se svým novým dílem úspěch na světových festivalech i u diváků. V Cannes v roce 2025 získal Velkou cenu a sklidil třetí nejdelší potlesk, jaký zdejší festival zažil. Silné společenské drama s úsporně dávkovanými, ale věrohodnými komediálními prvky dokáže prostřednictvím příběhu z uměleckého světa nejen zaujmout, ale přímo vtáhnout do děje a přimět k přemítání nad jednotlivými postavami a jejich počínáním. Nutí přemýšlet o důležitosti citových hodnot pro život, o zraněních, která ani čas nezhojí, i o jiných, jejichž původcům přece jen nakonec odpouštíme. O osamělosti. O náročnosti umění a života umělce, vyvažované upozaděním všeho ostatního kromě výsostného umění, o ceně slávy. I o tom, zda je výlučnost umění a osobnosti umělce omluvou pro zpřetrhání osobních vazeb a citové ochladnutí.
Film má několik dějových rovin. Jednou z nejdůležitějších jsou tíživé dialogy protagonistů; rozhovory otce Gustava a Nory, vzpomínání sester na vyrůstání bez otce nebo Borgovy chvíle samoty a bolestné návraty do minulosti, vzpomínky, které neúprosně evokuje snad každý kout starého domu. Dialogy a meditace jdou k podstatě života, citové deficity se obnažují až na dřeň. Přitom souběžně plyne běžný denní život, sem tam půvabná humorná situace (např. když Borg přinese vnukovi jako dárek několik DVD s filmy zcela nevhodnými jeho věku. Naštěstí v domácnosti není přehrávač). Nora, úzkostná trémistka, má nakonec úspěšnou premiéru v divadle, ale rozchází se s přítelem, je opět sama. Ve starém domě se zatím rozbíhá natáčení Borgova filmu. Ovšem bez Nory, s mladou americkou herečkou v hlavní roli.
Několik uvolněných sekvencí naštěstí občas odlehčí posmutnělou, či spíše mrazivě realistickou atmosféru. A přijde i okamžik prozření – sestry se konečně odhodlají přečíst otcův scénář…
Mnohovrstevný děj i psychologické zázemí hlavních postav klade velké nároky na herce. Trierův výběr byl mimořádně šťastný, představitelé hlavních i epizodních rolí se skvěle zhostili svých úkolů. Králem plátna je samozřejmě Stellan Skarsgård, který přijel film osobně představit i na letošní karlovarský festival. Při uvedení k němu měl také zajímavé komentáře. V jednom z nich připustil: „Samozřejmě, že svým způsobem se nacházím v podobné situaci jako Borg. Mám práci, která ve mně vzbuzuje vášeň, jsem na ní závislý.“ Neopomněl ovšem dodat, že si nicméně dokázal zachovat lepší osobní život než jeho hrdina. Vedle Skarsgårda však nezanikají ani ostatní herecké osobnosti, neméně hodnotné výkony podávají zejména ženské postavy – Renate Reinsve jako Nora a Inga Ibsdotter jako její sestra Agnes i další. Jejich výkony posouvají Citovou hodnotu o pár dalších stupínků výš.
Foto: Aerofilms.cz
publikováno: 29. 12. 2025
