Moderní svět lze uchopit tak, že jeho „ontologickou strukturou“ – tím, jak se nám vůbec ukazuje bytí věcí i lidí – je technika v heideggerovském smyslu. Nejde přitom o techniku jako soubor strojů, zařízení nebo „aplikací“, nýbrž o hlubší způsob odkrývání, v němž se skutečnost předem staví do polohy něčeho, co má být k dispozici. Svět se neukazuje primárně jako krajina významů, forem života, tradic a míst, ale jako pole zdrojů, jež mají být zajištěny, uspořádány, optimalizovány a řízeny. Heidegger pro tento způsob odkrývání používá pojem Gestell: rámování, sešněrování, které „zjednává“ jsoucno tak, aby bylo připravené k technickému nakládání. To, co se takto ukazuje, už není věc v plném smyslu, nýbrž „zásoba“: něco, co má být k dispozici jako potenciál