Dnes si nutně musíme klást otázku, zda je možné vybudovat a udržet liberálnědemokratickou společnost v situaci, kdy značnou část populace lze popsat pojmy, jež José Ortega y Gasset rozvinul ve své knize Vzpoura davů. A není to otázka moralistní ani provokativní, je to otázka ontologická a politická zároveň: týká se předpokladů, na nichž liberalismus vůbec stojí. Nejde o to, zda jsou „lidé hloupí“, ale zda je ještě zachována ta forma člověka, již liberální demokracie mlčky předpokládá. Ortegův pojem člověka-davu není sociologickou kategorií, nýbrž kulturně-antropologickým typem. Davový člověk není nutně chudý, nevzdělaný ani marginalizovaný. Je to člověk, který odmítá jakýkoli nárok na sebe sama, který považuje své bezprostřední pocity a názory za samozřejmě legitimní a který neuznává žádnou autoritu, jež by