Kdo by neznal legendární pražskou funk-rockovou skupinu J.A.R. se dvěma rappery v čele? Jedním z nich byl současný ministr kultury a bývalý agent StB Oto Klempíř, jenž byl z kapely vyhozen loni v létě poté, co oznámil, že kandiduje do Poslanecké sněmovny za stranu Motoristé sobě. Tím druhým je Michael V. alias Vrtulník (vlastním jménem Michael Viktořík), který v prosinci oslavil šedesátiny. K nim mu nakladatelství OKRAJ nadělilo knihu pamětí Vrtulník – Mistr Československa v rapu. Více než třistastránkový paperback na přední obálce inzeruje, že jde o otevřenou zpověď zakladatele kapely J.A.R. A víte co? Je to tak. Michael V. si nebere servítky a je otevřený skutečně maximálně, místy snad až příliš. Dobře ví, že pochválit se musí každý sám, nikdo jiný to za něj neudělá, proto v tomto duchu napsal několikastránkovou předmluvu, která by se určitě dala zkrátit. Nicméně tohle frajeření k rapperům prostě patří, takže nemá cenu se nad tím pozastavovat. Důležité je to, co přijde po předmluvě.
A tady je naopak potřeba pochválit minimálně první třetinu knihy, v níž autor popisuje velmi podrobně a naturalisticky svoje dětství a mládí od konce šedesátých do konce osmdesátých let nejen v pražských Vršovicích, kde vyrůstal. Tatínek mu zemřel bohužel velmi brzy nešťastnou náhodou v srpnu 1968, kdy byly Michaelovi pouhé dva roky. Naštěstí mu zůstala milující maminka a prarodiče, kteří polosirotka rozmazlovali. Škola ho moc nebavila, ale našel se ve fotbalu, který hrál závodně za Bohemku v legendárním Ďolíčku. Po velkých úspěších mladičkého kanonýra však na konci roku 1980 přišla krutá rána v podobě zdravotních problémů a dočasné nemožnosti věnovat se dál kopané. Všechno zlé je ale k něčemu dobré, a tak se díky odpadnutí sportovní aktivity zaměřil mladík na návštěvy kina, domácí poslech hudby na elpíčkách i na odpoledních diskotékách, kam chodil s partou kamarádů, mezi něž patřil i jistý Martin Hrdinka. V patnácti letech už kluci samozřejmě projevovali zájem o opačné pohlaví a jak jinak získat pozornost sličných děv nežli uspořádáním vlastní diskotéky? Tu zrealizovali v létě 1981 a hned druhý den odjeli na čundr, kam prý jezdí tato parta dodnes. Michael se po základce učil na spojového mechanika, ale nebavilo ho to a navíc se mu zlepšilo zdraví, takže se zase vrátil k fotbalu. Učňák tedy brzy vzdal a svůj čas dělil mezi Bohemku, hudební vzdělávání (s Martinem Hrdinkou začal navštěvovat kurzy pro diskžokeje) a vlastní scénáristickou tvorbu do šuplíku. V sedmnácti však přišel úraz kotníku a Michaelova fotbalová kariéra šla znovu k ledu, a tentokrát už definitivně.
Před nástupem na povinnou vojenskou službu ještě stihl úspěšně dokončit kurz DJ s oficiálním povolením pořádat diskotéky, oženil se a zplodil dceru. Vojna ve slovenských Malackách však rodinnému štěstí nepřála, takže se s ním manželka rozvedla. V armádě zrealizoval multimediální představení, které posbíralo několik cen a zpříjemnilo mu dva ztracené roky. Do civilu se vrátil v druhé půlce osmdesátých let do atmosféry Gorbačovovy přestavby, přičemž uvolňování totalitních poměrů pomohlo Michaelovým profesním aktivitám (pořádání diskoték v již zaniklých klubech, jako byly např. Barrandovské terasy, U Holubů apod.; studium herectví u Ivana Vyskočila, první účinkování v televizi, atd.). Po objevení kapel jako Beastie Boys si zamiloval a osvojil rap natolik dobře, že vyhrál celorepublikovou soutěž v tomto stylu. Následovalo seznámení s Otou Klempířem a Romanem Holým a založení kapely J.A.R. v předvečer sametové revoluce. Zbytek už je, jak se říká, historie, kterou fanoušci J.A.R. dobře znají. Mimochodem k rozklíčování jména kapely uvádí rapper toto: „Naše kapela se měla od začátku jmenovat J.A.R., tedy podle Jihoafrické republiky, která nás fascinovala svou politikou vládnoucí bílé menšiny. Znovu opakuji, nejde tu o rasismus z naší strany, je to jen provokace, abychom popíchli, pobavili, klidně i rozčílili.“ Takže žádná Jednotka Akademického Rapu, jak se lze dočíst třeba na Wikipedii. A jak víme, o provokaci a zábavu šlo téhle partičce vždycky v první řadě.
Druhá třetina knihy začíná být lehce nepřehledná, ale to asi proto, že devadesátá léta byla pro Michaela jeden velký mejdan ve stylu prvního hitu J.A.R. Jakýpak vokolky, jdeme balit holky. Michael se po hlavě vrhl do moderování pořadů v rádiích a televizích, na tvorbu vlastních TV skečů ovlivněných Létajícím cirkusem ještěrky Montyho (např. Runway párty), a kromě toho se ve velkém rozjela kapela J.A.R. Do doby nahrávání jejich prvního alba Frtka patří bohužel i předčasný odchod Michaelovy maminky. Jenže jak známo, show musí pokračovat, a tak se čtenář dozví i o mnoha dalších privatissimech veselejšího charakteru, o pařbách, na kterých se kalilo fakt fest, prostě sex, drogy, rock´n´roll; pardon, v tomto případě spíše sex, drogy, rap. Pokus nacpat cca pětatřicet let aktivního života mediální hvězdy do zhruba sto dvaceti stran nemohl vyjít úplně na jedničku, ale dejme tomu, že je to nakonec plichta. (Dojde tu samozřejmě i na založení rodiny s manželkou Sylvií, se kterou jsou spolu již více než čtvrtstoletí.) Celkem třináct kapitol rapperových memoárů je občas proloženo Deníkem zoufalce, což jsou poznámky z doby, kdy knihu psal, tedy z loňského roku, kde se potvrzuje staré známé přísloví, že když čert sere, tak vždycky hromadu. Dozvíme se z nich mimo jiné o problémech kapely J.A.R. (zdravotní indispozice zpěváka Dana Bárty a částečné omezení koncertů, odchod politicky exponovaného Oty Klempíře i poslední show v Lucerně, po němž se kapela odmlčela, možná nadobro). Závěrečná třetina knihy obsahuje Michaelovy scénáře, náměty a texty, které dosud nerealizoval, a nabízí je touto cestou jak čtenářům z řad jeho příznivců, tak televizním profesionálům, kteří by měli zájem je adaptovat, což vypadá tak trochu jako výprodej. Navíc v některých případech to, co by už zfilmované mohlo správně fungovat, nepůsobí na papíře až tak dobře.
Kniha obsahuje bohatý fotografický doprovod z Michaelova místy až zběsilého životaběhu. Potěší i četné QR kódy, skrze které si lze přehrát jeho TV skeče, videoklipy J.A.R. apod. Některé z nich však nejsou dosud funkční jako například v případě ukázek z nedoceněného sitcomu Klubíkovi, který Michael napsal pro Českou televizi a kde sám hrál po boku manželského dua komiků Lumíra a Jany Tučkových. Tento kultovní sitcom se natáčel v rámci pořadu Horečka páteční noci někdy kolem roku 2005, vznikly pouze čtyři epizody a samostatně bohužel není nikde k dispozici. Lze jen doufat, že v nejbližší době dojde v nakladatelství k nápravě těchto technických nedostatků. Ale to jsou jen malé vady na kráse, zvláště pro fanoušky Michaelova typického věčně pubertálního humoru a jeho kapely J.A.R. , jimž je kniha především určena.
Michael V.: Vrtulník – Mistr Československa v rapu. OKRAJ MEDIA s.r.o. 2025. Počet stran: 320
Ukázka z knihy:
V tomhle bezva rauši jsme po velkolepém podzimním turné vyrazili poprvé a naposledy do zahraničí. Psal se prosinec 1999. Jednalo se o tři sjednané koncerty v rakouských Alpách, které spolupořádala E2 a svým posluchačům tím umožnila soutěžit a vyhrát zimní zájezd na hory s kapelou J.A.R. (Pochopitelně ne přímo s námi v autobuse, to by bylo „vo zdraví“!) Už tehdy se o nás ledacos šuškalo a některé z nás skoro dva měsíce před odjezdem trápilo, jak přes hranice provezeme drogy. Měli jsme prý zařízený bezproblémový přejezd přes hranice, bez výraznější kontroly, ale původně to tak nevypadalo. Na hranicích se otevřely dveře autobusu a vešel celník se psem.
CELNÍK: „Tak všichni prosím ven a pasy sebou!“
MIKI (pro sebe): „Ty vole! Mám to v kapse! Co s tím? …Jasně! Hodím to tady do koše!
…A kdyby to ten pes našel, řeknu, že jsem s tím právě skončil!“
To by mi asi těžko sežrali. Kdyby bylo psaníčko v autobusákově koši nalezeno, věřte, že bych se k němu přiznal. V záchvatu paniky jsem to risknul a vlastně ohrozil celý zájezd, ale jak říkám, kdyby se to našlo, kápl bych božskou. Kde to měli a jak to převezli další dva nebo tři výtržníci, co v tom jeli taky, nevím. Možná to někdo měl i v zadku! Každopádně jsme prošli celními turnikety, vyndali kovové předměty z kapes, ale osobní průhrab neproběhnul. Zpět tedy do autobusu, kde jsem si to hned při výstupu po schodišti z koše zase vzal a při první příležitosti a též na oslavu průjezdu si to už v Rakousích opět do rypáku směle nasypal.
publikováno: 19. 1. 2026
