V letošním roce bude hned pět německých spolkových zemí – Bádensko-Württembersko, Porýní-Falc, Sasko-Anhaltsko, Berlín a Meklenbursko-Přední Pomořansko – volit nový zemský parlament. Podle současných průzkumů veřejného mínění získá Alternativa pro Německo (AfD) tolik voličské podpory, že ji politický Berlín již nebude moci izolovat nebo vytvářením zcela absurdních koaličních vlád vyloučit z podílu na vládnutí.
Protipožární zeď (Brandmauer), kterou se etablované politické strany od AfD distancují, zatím drží a vytvářením koalicí za každou cenu Alternativě brání v přístupu k moci. To na jedné straně přispívá k dalšímu růstu voličské podpory AfD a na straně druhé vede ke stále extrémnějšímu mediálnímu projevu. AfD reaguje na vyloučení z podílu na moci stupňující se rétorikou požadující remigraci přistěhovalců, opuštění společné měny euro a ukončení Green dealu stejně jako sankcí proti Ruské federaci. Radikální požadavky z AfD rozhodně nedělají ideálního koaličního partnera, ale zaručují neustálou mediální přítomnost. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o vzdorovitou reakci na vyloučení z klubu demokratických stran, ale při podrobnější analýze se ukazuje, že se jedná o promyšlenou dlouhodobou strategii. Na jejím konci má být vítězství v příštích spolkových volbách a křeslo spolkového kancléře.
Do roku 2029 se chce AfD stát celostátní stranou, která je přijatelná pro většinu společnosti. Průběžně s radikálním projevem se AfD etabluje na komunální úrovni a stále více se profesionalizuje. V posledních zemských volbách v roce 2024 získala v Sasku a Braniborsku 30 procent hlasů a v Durynsku se stala nejsilnější politickou stranou. Momentálně je AfD v celostátních průzkumech na prvním místě se stoupajícími voličskými preferencemi.
Profesionálové a mladí
K profesionalizaci patří získání kontroly nad pravicově radikální mládežnickou organizací Junge Alternative (Mladá alternativa). Jejím zrušením a následným znovuzaložením získalo vedení strany kontrolu a možnost, jak udržet disciplínu v kádrovém rezervoáru strany do budoucna. V tomto interním souboji porazila šéfka strany Alice Weidelová otevřeně pravicově extrémního Björna Heckeho z Durynska a prosadila se u nastupující generace. Vedení strany také přestalo prosazovat požadavek dexitu, tedy vystoupení Německa z Evropské unie, a na zemské úrovni praktikuje model tolerování menšinových vlád s cílem získat vliv při rozhodování. Případným koalicím na zemské úrovni se zatím AfD vyhýbala, protože převzetí odpovědnosti automaticky vede ke ztrátě dynamiky vyplývající z permanentního protestu. Mnohem jednodušší je z opozičních lavic dále růst na vlně nespokojenosti a strachu.
Období do příštích spolkových voleb chce AfD proto efektivně využít ke sbírání zkušeností a intenzivní spolupráci se stranami podobného typu v Evropě. Velkým vzorem je italská premiérka Giorgia Meloniová, o níž německá média nikdy nezapomenou zmínit, že má postfašistickou minulost. Její vláda ale vykazuje na italské poměry nebývalou stabilitu a strana Fratelli d’Italia předvedla, jak se dá v kombinaci verbální radikality a taktické zručnosti dostat na vrchol politické moci. Dalším přirozeným partnerem jsou rakouští Svobodní FPÖ, od nichž si AfD nechává radit, jak se přebírá vládní odpovědnost.
Rakouská FPÖ jako vzor
Při posledních parlamentních volbách v Rakousku se FPÖ sice stala nejsilnější stranou, ale sestavení vlády selhalo na jejím nekompromisním postoji. To ale přesto neuškodilo stále vysokým voličským preferencím a na zemské úrovni se FPÖ v průzkumech pohybuje buď na prvním, nebo na druhém místě. V Horních Rakousích, Vorarlbersku, Salcbursku a Dolních Rakousích tvoří s lidovci ÖVP koaliční vládu a ve Štýrsku má svého zemského hejtmana Mario Kunaska. Je jen v logice věci, že do sousedního Rakouska jezdí delegace AfD na konzultace a výměnu zkušeností.
Projevem této kooperace je i letošní lednová návštěva skupiny politiků AfD ze Sasko-Anhaltska v Salcbursku, delegaci vedl její kandidát do letošních zemských voleb Ulrich Siegmund. AfD má v této východoněmecké spolkové zemi voličskou podporu okolo čtyřiceti procent a reálnou šanci nejen sestavit příští vládu, ale dokonce získat i absolutní většinu a vládnout bez koaličního partnera. Spolupráce AfD a FPÖ se ale neomezuje jen na mezistátní úroveň. V Bruselu spolupracují obě dvě strany také v nadnárodním rámci. Otázkou příštích voleb v Německu tedy není, jestli se podaří AfD zabránit v přístupu k moci, ale kdy k tomu dojde.
publikováno: 26. 1. 2026
