Z pracovny prezidenta na coloradské pláně

Filmu Paola Sorrentina Milost. Foto Aerofilms

Z bohatého výběru aktuálních filmových premiér patří k nejpozoruhodnějším nové autorské dílo italského tvůrce Paola Sorrentina (Velká nádhera, Mládí, Parthenope) Milost. Pokračuje v tématu, jemuž ve své rozsáhlé tvorbě věnoval už několik snímků – zkoumání životních příběhů významných osobností veřejného života (Mladý papež, Oni a Silvilo). Tentokrát je protagonistou fiktivní postava, prezident republiky Mariano de Santis, jemuž končí funkční období. Stárnoucí politik a renomovaný právník je v zemi mimořádně oblíben, je charismatická osobnost a ve funkci se osvědčil.

V posledních týdnech však ještě čelí několika závěrečným pracovním výzvám, jež musí řešit. Má podepsat vládou již schválený zákon o eutanázii? Udělit milost dvěma odsouzencům, kteří se dopustili vraždy a řadu let si už odpykali? Jak bude eutanázie, kterou samozřejmě papež neschvaluje, přijata v katolické zemi? Je žádost o milost pro vraha manželky či pro mladou ženu, která ubodala svého spícího muže oprávněná? Jsou jejich těžké zločiny pochopitelné či dokonce ospravedlnitelné zvláštními okolnostmi manželského soužití?

Prezident se přitom sám vyrovnává s těžkou osobní ztrátou, s úmrtím milované manželky, a zároveň ho trápí její někdejší údajná nevěra. Největším de Santisovým problémem je však osobní tíživá osamělost. Pravda, má kolem sebe blízké, dceru, rovněž právničku, ale jejich vztah je spíš pracovně poklidný. Má i dlouholetou kamarádku, s níž se schází u lehkých večeří a horkých diskusí, při nichž čelí ironickým kritickým glosám. Poblíž je personál, státní úředníci, přátelé i širší publikum – leč prezident je v podstatě sám se svými trápením, pochybnostmi, se svou nerozhodností. I s potřebou lásky.

Sorrentino je v novém filmu méně opulentní než jindy; šetří atraktivními, výtvarně pečlivě prokomponovanými záběry interiérů či půvabů přírody. Nabízí spíš sugestivní niterný prožitek duševních stavů hrdiny, vnoření do jeho mysli i pocitů, naplněných vědomím mravních principů, mučivou láskou, steskem i váháním. Líčí jeho upřímnou snahu být i při posledních státnických rozhodnutích autentický a zodpovědný až do konce, a přitom poctivý i sám k sobě. Osobní traumata mu to věru neusnadňují.

Podstatnou část filmu tvoří dialogy a monology. Sorrentino poskytuje svému hrdinovi dostatečný prostor pro reflexe a pro co nejsprávnější rozhodnutí. Vede jeho kroky i za zdi věznice, kde se setkává s pachateli – adepty na prezidentskou milost, o jejichž osudu má rozhodnout, věnuje čas k rozhovorům s papežem. Ten má ovšem poněkud extravagantní vizáž muže tmavé mleti s dredy a náušnici, vypadá spíš jako rocker, což více méně naznačuje, že by dokázal strávit případný prezidentův podpis kontroverzního zákona.

Milost si nelze představit bez excelentního výkonu Sorrentinova dvorního herce Tonyho Servilla (za roli prezidenta získal cenu na festivalu v Benátkách). Nepatrným gestem, výrazem tváře, hnutím úst dokáže vyjádřit smutek a bolest, překvapení i zaváhání, hněv či záblesk radosti. Stačí mu krok, rychlý pohyb nebo jen sošný postoj, abychom pochopili jeho emoci nebo okamžik rozhodnutí. Z celkově kvalitního hereckého týmu jsou nejzapamatovatelnější – také díky výrazným rolím – Anna Ferzetti jako dcera Dorothea a Milvia Marigliano jako kamarádka Coco.

Síla filmu je ve věrohodnosti, s níž dokáže – přes všechny zřetelně fiktivní prvky, které tomu ale nikterak neprotiřečí – vyjádřit prezidentova niterná dilemata. S nevtíravým důrazem, ale o to přesvědčivěji akcentuje mravní i společenský význam jeho posledních rozhodnutí. Neméně naléhavě však lze vnímat i další, neméně důležitou dimenzi: Milost je o potřebě lásky, o tom, že (pouze) láska dokáže vysvobodit z tísnivého sevřeni samoty.

Americký snímek Od základu scenáristy a režiséra Maxe Walkera-Silvermana také výrazně obohacuje zimní filmovou nabídku. Je to překvapivě a příjemně pozitivní film, ač tomu na počátku nic nenasvědčuje. Začíná totiž ničivým požárem, jemuž podlehl rodinný ranč mladého hospodáře Dustyho. Pohroma pro celý kraj, nejen pro Dustyho rodinu, zničila mnoho usedlostí v okolí. Vláda zřídila pro postižené dočasné bydlení v obytných přívěsech v kempu, kde bydlí Dasty a občas i jeho dcerka, malá školačka, která žije odděleně s matkou.

Drsná krajina coloradských plání pod horami, kde leží kemp, je svým způsobem krásná, ale vyhořelí rančeři nemají nadějné vyhlídky. Stejně jako Dusty, jehož rod tu hospodařil léta, přišli o domov i o živobytí. Navíc Dusty v stísněných podmínkách maringotky jen zvolna hledá společnou řeč s dcerkou, která ho navštěvuje jen občas. Vyptává se, zda je otec stále ještě kovboj, a on jí u trosek vyhořelé usedlosti vypráví sen o budování nového většího ranče… Právě energie vitální dívenky povzbudí Dustyho aktivitu.

Je to docela prostý a přímočarý příběh, plyne jako průzračná řeka. Snad i proto působí v současném komplikovaném světě plném konfliktů podmanivým kouzlem i optimistickým podtextem. Co podtextem, výraznou melodií! Neboť pokud jsme přežili a zůstal nám kůň, pokud máme zdravé ruce a kolem pár blízkých lidí, není nic ztraceno. Zvláště když nečekaně přijde i kousek štěstí.

Film sleduje běžné dny lidí, ohrožených bídou, civilně a bez tragického patosu, se samozřejmou věcností, přitom citlivě a empaticky. Líčí existenční zápas, boj s následky katastrofy i s byrokracií, smutek a bezradnost, a zejména dělnou a družnou soudržnost kempové komunity.

Drsně krásná scenérie rozhlehlých plání Colorada, lemovaných horami, urostlý muž na koni, jenž objíždí krajinu – to vše dodává snímku patinu romantického dobrodružství, které prostě musí skončit dobře. Avšak happyend tohoto příběhu mají v rukou obyčejní lidé, což je působivější než finále napínavé honičky.

Teprve druhý celovečerní film Maxe Walkera-Silvermana sklízí úspěchy, autor si za něj odvezl ocenění i z loňského karlovarského festivalu. Na příznivém dojmu se podepsaly rovněž další tvůrčí složky, počínaje kamerou (Alfonso Herrera Salcedo) až po invenční hudbu (James Elkington, Jake Xerxes Fussell). Obří podíl má sympatický herec Josh O’Connor v roli Dustyho, jehož kariéra odstartovala teprve nedávno a slibně se rozvíjí. Podobně jako kariéra režiséra, jehož autorská tvorba vypadá velmi nadějné.