Před několika málo lety byl jsem svědkem diskuse mezi zasloužilým a ctihodným patriarchou a mým redakčním kolegou, který se vyznačoval prostořekostí a naprostou neúctou k autoritám, byť jsou zdobeny šedinami. Patriarcha se mohl pochlubit významným členstvím v komunistické straně, jež vykompenzoval v roce 1977 podpisem pod Chartu 77 a stal se váženým disidentem. Po převratu tento blízký přítel Václava Havla ověnčil svoji hlavu významnými funkcemi, jako byly funkce poslanecká ministerská a velvyslanecká. V debatě tónem bez jakéhokoli zaváhání anebo náznaku pochybností vyslovil názor tak, abychom pochopili, že jeho slova se mají rovnou tesat do kamene. Můj redakční kolega, o generaci mladší než onen patriarcha, vyslechnuv patriarchův neotřesitelný názor, poznamenal cosi pochybujícího a kritického, čímž přivedl patriarchu do stavu vrcholného rozčilení. Zrudnuv zahulákal patriarcha na mého kolegu, že „nemá právo mít takový názor“.
Vzhledem k tomu, že aktéři citovaného příběhu jsou po smrti, a nemají tak šanci mě obvinit, že si možná vymýšlím, ponechám je raději v anonymitě.
Příběh mi vytanul na mysli, když se mi do ruky dostal článek internetového deníku Forum24. Bral si na paškál návrh premiéra Babiše a vicepremiéra Havlíčka, aby po vzoru Francouzů i u nás byl vysloven zákaz přístupu dětí do 16 let věku na sociální sítě. Onen deník, nepochybně ctihodný, byť pro některé si ne příliš vhodně do štítu vetkl boj s babišismem, se řečnicky ptá, proč právě premiér Babiš nyní objevil toto téma, jestliže celá jeho politická kariéra se opírá o masivní marketing na sociálních sítích a bezmála každý den na nich uveřejňuje svá absurdní videa, proložená, jak je jeho zvykem, novými populistickými myšlenkami. Nemluvě už o vicepremiérovi Havlíčkovi, který má z prezentace na sítích obdobnou živnost. Článek v duchu odcitovaného příběhu si nepřímo klade otázku, zda oba pánové vůbec mají právo vznášet takové návrhy, jsouce nesmazatelně sociálními sítěmi potřísněni.
Obecně máme za to, že sociální sítě jsou eufemisticky řečeno odpoutanou svobodou slova, tedy takovou svobodou slova, kdy si díky jejich otevřenosti a určité vstřícnosti jejich algoritmizace může každý plácat, co mu na mysli vytane a na jazyku přistane. Zcela změnily dosavadní vnímání mediálního světa. Dosud jsme byli zvyklí, že média sice na jedné straně neustále bojovala o místo na slunci a bránila se jakýmkoli pokusům omezovat jejich svobodu slova, na straně druhé vždy plně nesla odpovědnost za všechna tvrzení, která vnášela do veřejného prostoru. Už od počátku vzniku dnešního hromadného sdělování, tedy od doby rozvoje knihtisku, byla svoboda slova považována za jednu z klíčových svobod člověka na jeho cestě k úplné politické emancipaci. Zcela přesně to vyjádřil britský premiér George Canning, stojící v čele vlády na začátku 19. století. Odvolává se na něho Karel Sabina, když v deníku Lípa Slovanská z 3. ledna 1849 uvažuje nad svobodou slova a jejím ohrožením ze strany vídeňské vlády.
Svoboda bez odpovědnosti přestává být svobodou
Jenže vyvstává tu otázka, zda svoboda libovolného vyjadřování na sociálních sítích je stále ta svoboda, na níž staví moderní, demokratický svět, anebo je jen názorovým chaosem, který dobře algoritmizován má šanci spíš lidmi manipulovat než je intelektuálně osvěcovat. Na rozdíl od svobody slova, o níž píše už Karel Sabina anebo Karel Havlíček Borovský, tato svoboda je prosta jakékoli odpovědnosti za vyslovené, vyjádřené či jinak znázorněné. Je svobodou slova znázorňovat manžele Obamovy jako šimpanze? Vtipné to není. Černý humor to není. Je to jen nesnesitelně trapné, aniž autor takového zjevení nese za to sebemenší odpovědnost. Možná tady by teprve bylo na místě ono autoritativní „nemáte právo…“, jenže zatím se sotvakdo najde, kdo by se takového prohlášení ujal.
Naopak Babiš i Havlíček, ať si o jejich projevech na sociálních sítích myslíme cokoli, právo navrhnout restrikci na sociálních sítích, mající zabránit zhoubnému ovlivňování dětí jejich obsahem, nejen mají, ale dokonce je žádoucí je v tom podpořit. Autor článku, který jim myje hlavu za to, že sami zaplevelují sociální sítě svými intelektuálními výpotky, naopak nemá právo jim tu hlavu šamponovat, pokud navrhují, aby děti do 16 let věku byly i jejich výpotků trvale uchráněny. Jedná se o tu část veřejnosti, která je zcela bezbranná a zpravidla bezradná, když je konfrontována s tvrzeními, jež mnozí eufemisticky nazývají alternativní skutečností a jejichž obsah je může výrazně ovlivnit, aniž vůči němu mají dostatečně vyvinuty potřebné protilátky.
Pokud Babišovy nebo Havlíčkovy projevy na síti vymývají hlavu dospělým, či dospělí připouštějí, aby jim takto byla vymývána hlava, v zásadě odpovědnost nenesou sami myči, ale ti, kteří připustí, aby jim byly hlavy vymývány. Je to totiž především jejich odpovědnost, jak zpracují vlivy, které na ně z vnějšího světa, tedy i ze strany sociálních sítí, působí. Totéž ale nelze tvrdit o dětech nejméně do 16 let věku. Teprve si procházejí obdobím, kdy se seznamují se světem, do kterého se narodily a ve kterém jim zpravidla bude dáno i žít, a zatím nemají příliš šanci ve svůj prospěch a pro svoji budoucnost vyhodnotit, do jaké míry jsou příznivě či naopak nepříznivě ovlivněny pro svůj pozdější dospělý život.
Některý škarohlíd by možná poznamenal, že zákaz přístupu dětem na sociální sítě jim zabrání, aby se vzdělávaly v digitální gramotnosti, tak potřebné nejen pro jejich současný život, jak jsme se mohli přesvědčit v době pandemie, kdy jejich vzdělávání bylo mnohdy zcela závislé na přístupu k online platformám a schopnosti z nich ve svůj prospěch těžit, ale i pro život budoucí. Už dnes je nepochybné, že digitální svět se stal nedílnou součástí světa reálného. Neorientovat se v něm bude mít podobné důsledky pro život, jaké kdysi způsoboval analfabetismus. Digitální gramotnost se v dospělém věku už dnes stala nedílnou součástí obecného alfabetismu a její opak představuje stejnou nevýhodu jako kdysi neschopnost umět se byť jen podepsat.
Každý má právo na právo
Naprosto odlišný postoj vůči stejné problematice na rozdíl od již zmiňovaného autora deníku Forum24 zaujala Maria José Fuenteálamo, komentátorka španělského konzervativního listu ABC. Reagovala na podobnou iniciativu zákazu přístupu dětí na sociální sítě, v tomto případě na návrh španělského socialistického premiéra Pedro Sáncheze. S návrhem přišel inspirován australským příkladem z prosince předchozího roku.
Fuenteálamo připomněla, že většina španělských rodičů nad nežádoucím působením sociálních sítí na jejich děti bezradně stojí, a přitom plně souhlasí s jejich omezením. V rozporu s obecným duchem konzervativně liberální intelektuálky píše, že „jednotlivec to nezvládne a potřebuje mít po ruce stát“ a „můžeme sice státu mít za zlé, že se vměšuje do toho, co se nám ukazuje na obrazovce, ale v tomto případě je jeho vměšování na místě“. Svoji úvahu uzavírá zjištěním, „že právě takové vměšování je důvodem, proč volit Sáncheze“.
Pedro Sánchez se rovněž svým voličům i těm potencionálním, stejně jako to činí Babiš s Havlíčkem, předvádí i na sociálních sítích. Možná se občas uchýlí i k líčení „alternativních skutečností“. V demokratické politice to tak někdy chodí. Jako konzervativně uvažující intelektuálce musí jeho „socanské“ politické směřování nutně jít proti srsti. Přesto ani náznakem ve srovnání s autorem z deníku Forum24 netvrdí, že nemá právo na právo vznést návrh na omezení sociálních sítí ve snaze před jejich zhoubným působením uchránit španělské děti.
O to tu jde, o budoucnost dětí, a ne o to, jak se ten který z politiků projevuje, snaže se zalíbit svým dospělým stoupencům a voličům. A už vůbec z toho nelze vyvozovat, že proto by někdo měl mít, a někdo naopak by neměl mít právo na právo…
publikováno: 16. 2. 2026