Jsou Američané naši příbuzní?

Jan Vávra

Komentátor a bývalý šéfredaktor zpravodajství TV Nova

Nová Národní bezpečnostní strategie Spojených států zdůrazňuje – kromě záchrany americké suverenity a ekonomiky – jednu věc. Tou je takzvané „přežití západní civilizace“. A právě USA připadl – podle této strategie – nelehký úkol tuto civilizaci zachránit. Dokument, který má určovat zahraniční směřování země, tak například mluví o Evropě jako o kontinentu v kulturním úpadku, ohroženém migrací, nízkou porodností a ztrátou svobody projevu.

Záchrana civilizace byla tématem i loňského projevu amerického viceprezidenta Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Vance šokovanému publiku oznámil, že vůči Evropě existuje ve světě spousta hrozeb, ale tou největší není Rusko, ale „hrozba zevnitř“, což představuje „ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot, které sdílí se Spojenými státy americkými“. Podle Vance jde především o svobodu slova.

Poněkud laskavějším tónem, ale se stejným obsahem oslovil mnichovskou bezpečnostní komunitu o rok později i americký ministr zahraničí Rubio, když vyzval evropské spojence ke spolupráci s USA při obraně „západní civilizace“. Plánem USA je podle něho „obnovit nejlepší civilizaci v naší historii“. Rubio ve svém projevu mimo jiné pochválil Evropu ze její roli v dějinách západní civilizace a hovořil o společném křesťanském poutu a nutnosti bránit „vymazání civilizace“, které podle něho hrozí prostřednictvím masové migrace. Prohlásil dokonce, že USA „budou vždy dítětem Evropy“.

I naši politici a komentátoři často hovoří o jedné západní civilizaci, kam nerozlučně patří Evropa i Amerika a která je postavena na křesťanských základech. Podle mnohých jsme spojeni společným poutem, které nelze zničit, ani ničím nahradit. Zejména naši konzervativní politici rádi opakují, že Evropa se svým hodnotovým žebříčkem prochází skutečnou krizí a my bychom si měli vzít ze Spojených států příklad, ať již jde o posilování významu rodiny a národa, stejně jako o odpor k woke kultuře, genderu, „ekoterorismu“ a migraci. Zástupci Heritage Foundation, tedy vlivného myšlenkového trustu republikánské strany a hnutí MAGA, nedávno v Praze na CEVRO Univerzitě radili českým politiků (převážně z ODS), jaké hodnoty má Česká republika a Evropa prosazovat, aby zůstala součástí zdravého „civilizovaného“ světa. Setkání zorganizovali Alexandr Vondra a Tomáš Pojar. Tezi, že evropská civilizace je v krizi a že právě Spojené státy nám mohou ukazovat cestu ven, tedy nezastávají jen lidi typu Petra Macinky, který se domnívá, že Trumpova Amerika je náš vzor. Na místě je otázka, zda – pokud hovoříme o euroatlantické civilizaci – máme v Evropě i v USA na mysli stejnou civilizaci?

Nedávno nabídl zajímavý pohled na tuto otázky italský církevní historik a teolog Massimo Faggioli, který byl hostem debatního večera v Dominikánské 8, což je kulturní a vzdělávací centrum při klášteře sv. Jiljí v Praze. Massimo Faggioli pracoval a žil dlouhá léta ve Spojených státech a má za ženu Američanku. Podle Faggioliho byly evropské národy vytvořeny základě na soužití velkých říší s církví. Evropské národy mají dlouhou historii, jejich existence je pro jejich členy samozřejmá, nemají pochybnosti, pokud jde o vlastní identitu. My Češi víme, kdo jsme, kdo k nám patří a kdo nepatří, kdo postavil Karlův most nebo založil pražskou univerzitu.

Americký národ není národem v tomto smyslu. Je to politický a náboženský projekt. Americký národ má tedy mělké kořeny a je postaven do značné míry na víře v Boha. Uznání amerického národa proto vyžaduje akt víry. A současné obavy o osud civilizace, které slyšíme od amerických politiků, nevyvolal jen Donald Trump. Už během posledních 30 let se určité kruhy v USA snaží redefinovat, co to je Amerika. Americká ústava, kterou pokládáme za jeden ze základních demokratických dokumentů, podle Faggioliho už neodpovídá současnému světu a vyvolává hluboký pocit nestability celého systému. Když sledujeme dnes zprávy, nevíme, kdo v Americe vlastně jménem zákona hovoří a jaký zákon vlastně platí. Pokud jde o osud Ameriky, panuje tedy silná nejistota. A v tomto nejistém světě není nic tak silné a odolné, jako je náboženství. Právě náboženství dává legitimitu sociální a politické konstrukci Spojených států. Od 70. let minulého století volají některé náboženské hlasy, že Amerika je v rukou těch, co nevěří v Boha. A v Americe – jak upozorňuje Faggioli – platí, že pokud nevěříte v Boha, nevěříte v Ameriku. A tudíž nenávidíte Ameriku. Američtí biskupové totiž často tvrdí, že nevěřící chtějí Ameriku zničit. Je to samozřejmě nesmysl, ale mnoho lidí tak vychovává své děti.

V Americe proto neexistuje ateismus v naší podobě. Nevěřit v Boha je – aspoň v určitých kruzích – odsuzováno jako nebezpečné. Věřící Američané pohlížejí na náboženství jako něco, co je živé a co je stále redefinováno. To platí jak o protestantech, kteří měli dříve převahu, tak o katolících, kteří se teď stali největší církví. Katolíci například tvrdí, že Donald Trump má mesiášskou úlohu zachránit Ameriku. Trump přece přežil dva útoky na svůj život, přežil všechna protivenství a musí být tedy požehnán Bohem!

Chápání, co to je civilizace, je tedy v Americe a Evropě zásadně jiné. V Americe proto převažuje představa, že se Amerika musí vrátit zpět do doby, kdy tam vládli bílí muži a ženy se staraly o rodinu. Nakonec Heritage Foundation prosazuje takzvaný křesťanský nacionalismus, který spočívá v prorůstání radikální náboženské agendy do zákonů, omezování práv menšin a žen a budování společnosti na základech, které v zásadě popírají moderní liberální stát.

Pokud si tedy myslíme, že Američané jsou naši blízcí příbuzní, tak to podle Faggioliho již neplatí. Jestli je Amerika skutečně „dítětem Evropy“ – jak tvrdí americký ministr zahraničí – tak dítětem, které se vydalo vlastní cestou a na své rodiče už hledí s pohrdáním a často dokonce i s nenávistí. Aspoň americký katolicismus na Evropu pohlíží vyloženě jako na ztracený případ, což za určitých okolností může být dost nebezpečné.

Evropská civilizace má mnohem silnější a hlubší kořeny než ta americká a zejména jinou intelektuální a filosofickou tradici. Evropská tradice je samozřejmě také křesťanská, ale vedle toho je patří k Evropě nedílně i sekulární humanismus, racionalismus a osvícenské myšlení. K evropské kultuře patří stejně tak náboženství jako liberalismus, svatí apoštolové jako Fridrich Nietzsche. I proto je naše evropská civilizace trochu komplikovanější, ale zároveň mnohem hlubší a promyšlenější.

Právě tuto podobu evropské civilizace bychom měli bránit. A to nejen proti Donaldu Trumpovi a Heritage Foundation, ale i proti našim konzervativcům typu Alexandra Vondry nebo Petra Macinky.

 

publikováno: 23. 2. 2026

Datum publikace:
23. 2. 2026
Autor článku:
Jan Vávra

NEJNOVĚJŠÍ články


Večírky s Přítomností XXX.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1, ve středu 18. …

Rudé právo na tribuně

V demokratické společnosti nelze nikomu vyčítat, pojímá-li politiku do jisté míry jako divadlo. Konec konců …

Demokracie jako výměna důvěry

Vztah mezi voličem a politikem je zvláštní směsí trhu, důvěry a symboliky. Na první pohled jde o jednoduchou …

Na malých muzeích záleží. Alespoň ve Velké Británii.

Velká Británie bývá často uváděna jako inspirativní prostředí, pokud jde o podobu veřejného prostoru a veřejných služeb. …

Dva prokurátoři: mrazivě přesvědčivé drama o Rusku

Film Dva prokurátoři, přesněji jeho původní knižní podoba, má dlouhou a pohnutou historii; stojí snad za …

Nová chaotická vláda řádu Síly

Je to paradoxní, jako dnes skoro všechno: Nová Rada míru začala svou první válku. Izrael …

Deset let života v zahlcení

Čím bouřlivější jsou časy, tím lákavější je [ukazovat prstem na všechno kolem].  Všechny časy jsou …

Jakub Landovský: Hranice mezi Eurasií a mezi Orientem a Okcidentem je pro Rusko tam, kde si ji vybojuje

Hostem dalšího večírku Přítomnosti byl bezpečnostní analytik Jakub Landovský. V hovoru s Petrem Fischerem vysvětluje, že globální …