Přiznávám, krimikomedii Poberta je radost sledovat. Jde přitom „jen“ o zlodějskou komedii, jakých jsme už viděli nespočet, třeba francouzských či britských, některé docela zdařilé. Jen v české kinematografii je tento žánr vzácným hostem. A vůbec – dobrou českou filmovou veselohru nepotkáme často. Jenže teď do kin čerstvě přikvačil Poberta, a to je trochu jiná káva, než jakou dosud nabízeli komediální autoři. Jako autor scénáře, režisér, kameraman i střihač je pod ním podepsán debutant Ondřej Hudeček. Vzbudil pozornost už krátkometrážním studentským filmem Furiant, za nějž získal mimo jiné cenu na prestižním festivalu Sundance, nebo rovněž oceněným dokumentem Pásky z Nagana. V hraném filmu se představuje po prvé.
Mladý zlodějíček Luboš zvaný Lupyn přiběhl zpátky do rodné obce na jižní Moravě rovnou z kriminálu, kde seděl za drobné krádeže. Jako recidivista to dostal natvrdo, ale propustili ho předčasně na podmínku. Doma zapluje do první vlny epidemie covidu, což je pro něj i jeho partu příležitost k dalším zlodějským aktivitám. Mezi spoluobčany je totiž jeho minulost známa, proto se na něj v těžkých časech obracejí místní drobní podnikatelé. Jsou existenčně ohroženi likvidačními lockdowny a dalšími nepromyšlenými, často chaotickými opatřeními vlády, a snaží se zachránit, co se dá. Vymyslí způsob, jak se aspoň trochu zahojit, a Lupyn jim svými zlodějskými praktikami může pomoct.
Příběh je založen na dobrých nápadech, které unesou dějovou zápletku, a na lokálním (jihomoravské městečko) i časovém (epidemie covidu) ukotvení. Nechybí mu zdařilé akční scény ani situační humor. Pro kvalitu snímku jsou zvlášť podstatné výrazné postavy zasazené do půvabného svérázu lokality, kde se odehrává. Podařilo se přesvědčivě charakterizovat každou figuru a figurku a zapojit je do děje prostřednictvím bizarních, vtipně pointovaných akcí a dobře napsaných dialogů interpretovaných místním dialektem. Mimochodem, všem „nemoravským“ hercům, kteří jej zvládli bez ztráty kytičky, patří obdiv.
Herci vůbec zaslouží za své výkony velkou pochvalu. Matyáš Řezníček jako poberta Lupyn s vlastními mravními zásadami; Václav Neužil v roli poněkud omezeného a zkorumpovatelného, navíc ambiciózního policajta, který neví, na kterou stranu se postavit; Stanislav Majer coby vesnický zbohatlík a začínající mafián; Jiří Vyorálek, Lukáš Příkazký, Václav Kaňkovský a další jako krachující vesničtí podnikatelé či příslušníci Lupynovy party zlodějíčků atd., atd. Zdatným protipólem jim je silná dámská část sestavy, Eva Vrbková jako Lupynova milující matka a Denisa Barešová v nesnadné roli jeho lásky. Nelze vynechat kouzelný hlas vypravěče Pavla Zedníčka, který rámuje příběh na začátku i na konci a dodává mu lehce nadreálnou dimenzi.
Dynamika a svěží tempo si přímo řekly o prolínání žánrů: děj chvíli pádí jako rušný thriller, nabídne groteskní situaci či repliku vystřídanou dojemně romantickou scénou. Sledujeme sekvenci jako vystřiženou z westernu, pak akční scénu zakončenou humorně absurdní pointou i kratičké, leč trefné poznámky o zmatených proticovidových opatřeních, zažijeme vtipný dialog u piva i milostnou scénu. Spolehlivě funguje rovněž propojení reality s nadsázkou. A probíhá to i navazuje vcelku přirozeně, samozřejmě. Jako v životě, který také denně přináší střídaní žánrů, chvíli je smutno, chvíli veselo.
V Pobertovi však vlastně nenajdeme moc třeskutého veselí. Humor snímku je nahořklý, jako byla sama covidová doba, jde spíš do hloubky než do rozesmáté šíře. Dává na vědomí, že nejen nedávná minulost, i každý den, který prožíváme dnes, přináší podobné situace, nástrahy a pokušení, do nichž se dostávají protagonisté Hudečkova filmu. Možná se v některém tak trochu poznáme.
Foto Bontonfilm
publikováno: 9. 3. 2026
