Na únorový večírek Přítomnosti, který se konal těsně po ukončení zimních olympijských her, přijal pozvání olympijský vítěz a bývalý hokejový brankář Dominik Hašek. Hovor tak začal ohlédnutím za olympiádou a pokračoval vysvětlováním, proč se Hašek zasazuje o to, aby se mezinárodních sportovních soutěží neúčastnili ruští sportovci. Každý ruský občan, zvláště úspěšný sportovec, je automaticky reklamou na ruskou imperialistickou válku na Ukrajině. Tato reklama prodlužuje válku a způsobuje další ztráty na životech, a proto je podle Haška potřeba ji zastavit.
Večírek moderoval šéfredaktor Přítomnosti Petr Fischer.
Petr Fischer: Vás, Dominiku, není třeba publiku dlouze představovat. Vaše kariéra je neskutečná, mj. jste byl zařazen mezi sto nejlepší hráčů NHL v historii. Všiml jsem si, že cenný kov, který Vám chybí, je mistr světa. Nemrzí Vás to?
Dominik Hašek: Zpětně mne to nijak zvlášť nemrzí. Samozřejmě, že mi to bylo líto například v roce 1987, kdy jsme byli od postupu do semifinále podobně blízko, jako byli postupu do semifinále naši kluci letos. Tenkrát jsme vedli 1 : 0 celý zápas a bohužel asi šest minut před koncem Rusové vyrovnali, a pak ke konci dali další gól.
V národním týmu jsem začínal v roce 1983 spolu s Františkem Musilem, Vladimírem Růžičkou, pozdějším kapitánem národního mužstva, a Petrem Rosolem, útočníkem z Litvínova, a tehdy jsme získali stříbrnou medaili.
Moje poslední mistrovství světa bylo ve Švýcarsku v roce 1990. Poté jsem odešel do NHL a vycházelo to tak, že už jsem od té doby na mistrovství světa nereprezentoval, z různých důvodů. Zpravidla, ať už jsem byl v Buffalu, nebo v Detroitu, jsme byli v play-off.
Jak hodnotíte výkony našich, jak vy rád říkáte, kluků na letošní olympiádě? První zápas s Kanadou byl trochu šok, protože tam se najednou hrál úplně jiný hokej, na který jsme úplně nestačili, pak ve druhém zápase jsme ukázali, že i takový hokej hrát můžeme a že ho umíme. Jak hodnotíte naše vystoupení?
Kanada sice nevyhrála olympijské hry, ale bylo to velmi vyrovnané finále. Určitě na papíře byla Kanada nejlepší. Kdybych se mohl vsadit, tak bych si vsadil na Kanadu, ale obě ta mužstva byla vynikající.
Naše mužstvo prohrálo první zápas s Kanadou, ale zase jsme celkem lehce porazili Francii. A se Švýcarskem jsou zápasy vždycky těsné, Švýcaři dnes už patří do hokejové špičky. Já vždycky říkám, že k dosažení vítězství potřebujeme mít tři věci: neskutečný týmový výkon, brankář musí chytat fantasticky a musíme mít štěstí. No a dopadlo to tak, že náš tým předvedl vynikající výkon, brankář chytal dobře, ale nemůžeme říct, že fantasticky, a štěstí jsme neměli!
Olympiáda je naprosto výjimečná akce, už jen proto, že se koná jednou za čtyři roky. Z mistrovství světa se Kanada i Amerika sice jakž takž raduje, ale olympiáda, ta je pro ně nesmírně důležitá. Věřte, že hráči, kteří vypadnou z výběru na olympiádu, to nesou velmi těžce. Olympiáda je pro ně obrovská prestiž. Kanada je kolébkou hokeje a byl na ni nesmírný tlak, aby vyhrála. Chtěli to světu ukázat a nepodařilo se jim to. Naprosto chápu jejich obrovské zklamání.
Tím se dostáváme na pole politického využití sportu. Vítězství v hokeji se najednou zvláštně chopila i současná americká reprezentace. Donald Trump najednou využil toho, že to Američané Kanaďanům natřeli (víme, proč – padla předtím výzva, že by Kanada měla patřit k Americe). Trump předtím ještě shodil ženský hokej tím, že výhra amerických hokejistek za to vlastně tak úplně nestojí… Jak jste se na tohle díval?
Samozřejmě je správné být hrdý na svoje reprezentanty, pochválit je a vynést do nebe. Ale aby shazoval druhou zemi nebo výsledku využíval tak, jak to udělal Trump, to mi připadá naprosto nevhodné. Donald Trump tím, jak se snažil druhou stranu zesměšnit, zesměšnil především sebe sama.
Nikdy za celou dobu, co jsem hrál hokej na nejvyšší úrovni, jsem se nesetkal s tím, aby některý ze státníků zneužíval nebo shazoval protivníka. Na druhou stranu to v případě amerického prezidenta není překvapivé, protože takový je dlouhodobě jeho postoj ke světu. Pokud se nepletu, tak americké hokejistky odmítly návštěvu Bílého domu, a ani hokejové mužstvo tam nebylo celé. Což také o něčem svědčí…
Byla tam ještě jiná věc, totiž že spousta amerických vítězů se vůči Trumpovi vyjádřila kriticky – a ty on potom označil v přímém přenosu za „loosery“.
Tím v zásadě Trump popřel to nejzákladnější – principy demokracie. Nemusí souhlasit s názorem druhého, ale aby jako prezident shazoval sportovce své země, to považuji za neprosto nevhodné. Ostatně nijak zvlášť mne nepřekvapilo ani bučení na J. D. Vance během zahajovacího ceremoniálu olympijských her. A co následovalo potom? Než aby se představitelé americké vlády zamysleli nad tím, proč na ně lidé bučí, agresivně se pustili do těch, kteří si s nimi dovolili nesouhlasit. Tak se chovají lidé, kteří mají strach.
Bývaly časy, kdy sportovci byli rádi, že je politici podporovali. Vás také přišel navštívit po návratu z Nagana Václav Havel, a to rozhodně nebyl milovník sportu. Nikdo to však tehdy nepovažoval za politickou kampaň. Zato dnes, když přišel na závody fandit současný prezident Petr Pavel, lidé v tom hned politickou kampaň vidí… Jak se na to díváte?
Je potřeba si uvědomit, že v roce 1998 nebyly sociální sítě. Tehdy si mohl člověk postěžovat maximálně v hospodě, dnes se může každý vyjádřit ke všemu na sociálních sítích.
Nemůžu mluvit za každého jednotlivého sportovce, ale nemyslím si, že by to u našeho současného prezidenta brali jako reklamu na osobní kampaň. Obecně si myslím, že český reprezentant je rád za každého fanouška, tedy i za prezidenta!
Víte, sportovec je hlavně sportovec a politika jde – aspoň v mnoha případech – mimo něj, vůbec ho nezajímá. Ale zase na druhou stranu vidíte, že američtí sportovci si všímají, co se v politice děje. Takže nevím, jak by se cítila americká děvčata, kdyby jim do kabiny přišel J. D. Vance pogratulovat. Třeba by mu poděkovala – ale spíš by asi byla ráda, že opouští kabinu!
Jak tohle fungovalo za socialismu? Chodili za vámi politici?
Určitě byl na nás shora tlak na výsledek, který jsme všichni cítili. Panoval narativ, že hokej je důležitý a že znamená velmi mnoho pro naši zemi, pro ústřední výbor a tak dále. Ale víte, mně bylo dvaadvacet a tohle mě nezajímalo. Bral jsem jako fakt, že je tady socialismus, a v životě by mě nenapadlo, ani týden před revolucí (!), že jednou to může být jinak. Bral jsem to, jak to je. Chodil jsem na vysokou školu, hrál za Pardubice a za národní tým, měl jsem svou škodovku a věděl jsem, že až se ožením, tak dostanu dekret na byt. O víc jsem se nestaral. Myslím, že takhle to měla většina lidí.
Neváháte se angažovat ve veřejné celosvětové rozpravě o tom, aby ruští sportovci nedělali svou účastí v soutěži reklamu režimu, který zabíjí lidi na Ukrajině. Cítíte se jako aktivista?
Já se tak necítím, ale nevadí mi, jestli mě tak lidé chtějí označovat. Jsem rád, že na rozdíl od doby minulé můžu říkat svoje názory ať už veřejně, nebo přes sociální média (používám Twitter). Když se mi nelíbí, jak se některé věci vyvíjejí, tak můžu říct, co si myslím, a nejsem za to nijak šikanován nebo trestán.
Na Twitteru se vyjadřuju a jsem rád, že to lidi zajímá. Jako bývalý sportovec, reprezentant a profesionální hokejista z NHL mám u nás i v jiných zemích velký dosah. Těší mne, že mohu prezentovat svoje názory a myšlenky, a tím lidi ovlivňovat. Samozřejmě, že díky angličtině je dosah v Severní Americe mnohem větší než tady u nás.
Po invazi Ruska na Ukrajinu jste velmi aktivně vystupoval proti tomu, aby ruští hokejisté hráli v NHL. Apeloval jste na to, aby NHL udělala radikální krok, napsal jste otevřený dopisy vedení NHL, ale nerozuměli Vám a nechali tam Rusy hrát dál. Vaše snaha nakonec neměla žádný efekt?
Neměla dostatečný efekt. Začnu tím, že se lidí z NHL částečně zastanu, a až pak je budu kritizovat. Existuje sportovní federace, v tomto případě NHL. Ale NHL musí vycházet ze zákonů, které nastavili zákonodárci v Severní Americe. Odpověděli mi, „vycházíme ze zákonů naší země a podle nich nemůžeme některé hráče suspendovat. Nic takového u nás nejde, toho se musíme držet“.
Nekritizuji ruské sportovce, ale Ruskou federaci. V první řadě vždycky kritizuji země, protože české, americké, kanadské či německé zákony jsou vždy nadřazené federacím. Tedy zákony daného státu jsou nadřazené sportovním federacím, to je důležité říct. Co se týče NHL, tak tam je můj přístup stejný.
Čím si vysvětlujete, že u nich nebyla rezonance?
Musíme pochopit zásadní věc: NHL není v Evropě. Je vzdáleno víc než deset tisíc mil od Evropy. V Americe fandí Američan svému mužstvu. Jde večer na hokej a tam vidí, jak nějaký ruský hokejista udělal krásný blafák, a díky němu jeho mužstvo vyhrálo. Prožívá to, ztotožňuje se s mužstvem! Co se děje někde deset tisíc mil daleko, je pro něj vzdálené a abstraktní!
To ho samozřejmě neomlouvá. Úspěch svého mužstva – a tedy i kariéru toho daného ruského sportovce – tím povyšuje nad život někoho, koho nezná. My v Čechách také teď momentálně netušíme, co se právě děje v Malajsii – také je to pro nás příliš vzdálené. Ale to není omluva. Přesto říkám, že v soutěži NHL povýšili úspěch svého mužstva (kariéru sportovce, krásu hry) nad životy pro ně neznámých lidí, kteří umírají v zákopech nebo ve městech po teroristických útocích.
Když se bavíme o ruských sportovcích, tak je důležité říct jednu věc, aby to všichni dobře pochopili. Každý člověk, každý občan je reprezentantem své země. To znamená, že naše země využívá každého úspěchu českého občana. A na tom není nic špatného, to dělá každá země. Když bude mít Argentina mistra světa ve fotbale, bude ho využívat. Když vyhraje Mikaela Shiffrinová za Ameriku na olympijských hrách, bude ji Amerika využívat. To je normální, tak to vždy bylo, je a bude. Je to fantastická reklama pro tu danou zemi a pro činy té země.
A tudíž i každý občan Ruské federace je reprezentantem činů své země. Činy Ruské federace jsou, kromě jiného, ruská imperialistická válka. To znamená, že každý ruský občan, který může veřejně vystupovat, tak je v případě sportovce obrovskou reklamou na ruskou válku. Proto já žádám, aby země (sportovní federace) zabránily této obrovské reklamě ruských sportovců.
Všimněte si, že například Ovečkina, který má Putinovu fotku na svém profilu, kritizuji minimálně. Je úplně jedno, jestli jste známý nebo neznámý vynikající ruský sportovec. Je jedno, jestli podporujete ruskou válku, nebo nepodporujete. Protože každého ruského občana, který bude úspěšný jako sportovec, jeho země využije k reklamě na svoje činy. A to mi na tom nejvíc vadí.
Velmi rád bych ruským sportovcům pomohl a nastavil pravidla tak, aby ruští sportovci přestali být reklamou na ruskou válku. Ale bohužel, tak jak jsou nastavena pravidla, tak je úplně jedno, jestli ruský sportovec souhlasí s těmi zvěrstvy, co se dějí na Ukrajině, nebo je zásadně proti nim.
NHL není reklama za miliardu ročně, ale za několik (pět až deset) miliard dolarů ročně. Tak si představte, jak potom Rusko využívá úspěchy svých sportovců k hrdosti doma a ve vyjednávání po světě? Ruská armáda je fantastický produkt s nesmírným množstvím lidí, s vynikající technikou. A když jí ještě dodáváme takovou reklamu, tak může být úspěšná. Na druhé straně proti ní stojí fantastická armáda Ukrajiny, která ale má svoje limity a nemůže se jí rovnat.
My Ukrajině pomáháme. Ale opravdu pomůžeme, až když zastavíme reklamu na ruskou armádu! A tak se snažím dělat všechno pro to, aby reklama, která za čtyři roky už má hodnotu bilionu dolarů, byla zastavena. Jsem přesvědčen, že válka by byla jiná, kdyby tu od začátku reklama na ni vůbec nebyla.
Také říkáte, že chcete ruským sportovcům pomoct, aby mohli normálně fungovat. To znamená, že byste byl ochotný vytvořit určitou strukturu, která by jim umožnila se zbavit toho ruského napojení a tak dále? Ruští sportovci toho však nevyužili. Čím si to vysvětlujete?
Nevyužili. Nejsmutnější na tom je, že k tomu nemají důvod. Každý ruský občan, a tedy každý ruský sportovec, jak jsou pravidla dneska nastavena, je vždy reklamou na ruskou imperialistickou válku. Je důležité říct imperialistickou, protože cílem Ruska je zvětšit své impérium, tj. zabrat cizí zemi – Ukrajinu. A jak se toho v případě sportovců nebo nějakých veřejných osob z toho můžeme zbavit? Jednoduše, avšak vím, že je to nesmírně složité. Ruský sportovec přestane být reklamou na ruskou imperialistickou válku v momentě, kdy ruskou imperialistickou válku veřejně a jasně odsoudí.
Oficiálně odsoudit znamená, že státu nebo federaci podepíše, že odsuzuje počínání své země a zločiny, které páchá Rusko, a imperialistkou válku své země proti Ukrajině. Každý člověk, který toto podepíše a bude podle toho jednat, automaticky přestává být reklamou Ruska, a naopak bude tím nejlepším ambasadorem míru.
Ale žádná země na světě tohle ruským sportovcům neumožnila! Nepodala jim pomocnou ruku a neřekla jim, „my chceme, abyste u nás soutěžili, ale nemůžete být reklamou na zabíjení a vraždění“. Nikoho do toho však nesmíme tlačit, je to každého věc.
Vím, že je to nesmírně těžké. Říkám k tomu: co je víc, kariéra sportovce, nebo lidské životy lidí, kteří umírají v příkopech? Vím, že se ruští sportovci bojí o své rodiny a že mají strach. Možná to nedokáže nikdo z nich, nevíme. Nemusí to být Ovečkin, vždyť i neznámý sportovec je důležitý.
Neviním ruské sportovce. Na vině jsou země, které soutěže pořádají. Kvůli reklamě ruských sportovců, kteří do každé soutěže v dané zemi nastoupí, bude na frontě umírat mnohem více lidí (nejenom Ukrajinců, ale i Rusů!).
Zároveň Rusové potřebují pomoc. Musí se o ní dozvědět a musí jim ji někdo nabídnout. Nemůžeme pomoct těm, kteří podporují to, co Rusko na Ukrajině dělá. Ale je spousta sportovců, kteří s tím nesouhlasí. A když jim však nenabídneme exil a ochranu, tak je to pro ně o to těžší.
Jak jste se díval na hokej slovenského mužstva, kde bylo dost hokejistů právě z KHL, kteří pro vás v téhle logice v tu chvíli byli těmi, kteří dělali reklamu imperialistické válce?
Rád se k tomu vyjádřím. Mám na to názor, který není oblíbený ani u skupiny demokraticky smýšlejících lidí. Nemám radost z toho, že tam ti kluci hrají (hraje tam i Čech). Neviním ty hráče, ale jestli z toho někoho viním, tak v případě slovenských kluků to je jednoznačně slovenská vláda. Je to odpovědnost vlády, respektive zákonodárců, poslanců, senátorů naší (resp. slovenské) země.
Rusko je agresor, je to náš nepřítel. Je pro mě těžko pochopitelné, jak to, že od roku 2022 u nás nevznikl zákon nebo alespoň vyhláška, že naši občané nesmějí vytvářet svou prací hodnoty v zemi nepřítele. Nehraje roli, jestli jde o hokejistu, učitele, zedníka, nebo třeba zemědělce, jde o takzvanou práci. My tam vytváříme hodnoty a ty hodnoty Rusko využívá ve válce na Ukrajině! Když je v ruském týmu sedm slovenských hokejistů, tak to znamená, že může být na ruské frontě o sedm ruských lidí víc a mohou tam zabíjet.
Pro mě je naprosto odsouzeníhodné, že naše vláda, ať už ta předchozí, nebo současná, nebyla schopna za čtyři roky války zakázat práci našich lidí v zemi nepřítele.
Je to trochu jiná věc než reklama na ruskou válku od ruských spoluobčanů, ale v zásadě je to druhá důležitá věc, kterou samozřejmě ruská propaganda také velmi využívá.
Minulé večírky:
- Jiří Pehe: Večírek s Přítomností – s Jiřím Pehe o Přicházení Petra Pavla (únor 2023)
- Lenka Zlámalová (březen 2023)
- Tereza Matějčková (duben 2023)
- Daniel Prokop (květen 2023)
- Večírek s Petrem Pithartem a Karlem Schwarzenbergem– „Beneš byl srab!“ (červen 2023)
- Večírek s Petrem Kolářem– „Petr Pavel dělá svoji práci úplně jinak, než jsme byli dosud zvyklí“ (červenec 2023)
- Tomáš Mašín: Není to didaktický film. Nevyhýbáme se kontroverzním věcem (září 2023)
- Jana Vohralíková: Přála bych si, aby na Hradě lidé mohli nabrat sílu (říjen 2023)
- Pavel Kosatík: Moje nová kniha by měla lidem spravit náladu (listopad 2023)
- Tomáš Pojar: Už není jedna síla, která by mohla světu garantovat stabilitu a mír (leden 2024)
- Tomáš Petráček: Tomáš Petráček: Společenskou relevanci si katolická církev lobbingem nezíská (únor 2024)
- Martin Řezníček: Martin Řezníček: Nejsme v televizi od toho, abychom lidi kádrovali (březen 2024)
- Lenka Bradáčová: Dodnes se mě lidé vážně ptají, zda se u Ratha nestal zázrak a nepřeměnilo se víno na peníze (duben 2024)
- Vladimír Špidla: Svět směřuje ke koncertu mocností, bez EU nemáme šanci (květen 2024 díl 1)
Vladimír Špidla: Bojujeme o to, aby o lidech nerozhodovaly algoritmy (květen 2024, díl 2) - Tomáš Klvaňa: Volby v USA rozhodnou pocity. A ty voličům nevysvětlíte racionálně (září 2024)
- Eva Pavlová: Manželka prezidenta může dělat mnoho (říjen 2024)
- Martin Jan Stránský: K sociálním sítím bychom měli přistupovat stejně jako k alkoholu a k cigaretám (listopad 2024)
- Michal Horáček: Měl jsem říkat natvrdo, co si myslím (leden 2025)
- Ondřej Jonáš, Jan Švejnar: Riziko fašismu v USA roste, velký potenciál ekonomiky zůstává (únor 2025)
- Karel Havlíček: Nestydím se za konzervativní hodnoty (březen 2025)
- František Vrabel: Úplně se vypněte. O nic nepřijdete. (duben 2025)
- Marek Orko Vácha: Jedny dveře se mi zavřely, ale dvacet dalších se mi otevřelo (květen 2025)
- Jiří Přibáň: Demokracii neubráníte, pokud ji lidé nebudou chtít (červen 2025)
- Jiří Pehe, Marie Bastlová: Kdo vyhraje volby a co to s Českem udělá? (září 2025)
- Ivan Bartoš: Piráti nejsou na prodej (říjen 2025)
- Tomáš Halík: Demokracie není jen vítězství většiny ve volbách (listopad 2025)
- Markéta Kutilová: Úkolem novináře je zlo pojmenovat (prosinec 2025, díl 1)
Markéta Kutilová: Kdo ke zlu mlčí, stává se spolupachatelem (prosinec 2025, díl 2) - Jakub Landovský: Peníze dnes už Evropě nezajistí ani bezpečnost, ani blahobyt (leden 2026)
Jakub Landovský: Hranice mezi Eurasií a mezi Orientem a Okcidentem je pro Rusko tam, kde si ji vybojuje (leden 2026) - Dominik Hašek (únor 2026)
- Zuzana Kříhová (březen 2026)
publikováno: 16. 3. 2026