Ochranné zástěny lemující dvoumetrový plot kolem základny Královského letectva v hrabství Gloucestershire skrývají v sobě cosi symbolického. Stejně jako uzavřené silnice v okolí: od prvního březnového týdne využívá americké vojenské letectvo Fairford k útokům na cíle v Íránu. Vzlety obřích bombardérů vyvolaly krom nevole okolních obyvatel, kterým se třesou střechy nad hlavou, také pozornost leteckých spotterů. Takovou podívanou si nemohli nechat ujít. Byť britská veřejnost i labouristický vládní kabinet by hleděli raději jaksi stranou. A možná si rovnou zakryli oči.
Extra bezpečnostní opatření však mohla mít ještě jeden, poněkud prozaičtější důvod. Členové Palestinské akce pronikli na koloběžkách (!) loni v létě na přísně střeženou základnu Brize Norton v Oxfordshire. Pomocí upravených minimaxů nastříkali do turbín dvou nákladních letadel typu Hercules červenou barvu, symbol krve Palestinců prolévané v pásmu Gazy. No a když přišly minulý týden na přetřes ve skotském parlamentu vzlety amerických posádek z letiště Prestwick poblíž Glasgow, dovolávali se místní Zelení okamžitého zákazu. „Netřeba čekat, až nám to Westminster povolí. Kdy se mu skotský premiér konečně vzepře a Trumpovy vojáky (odsud) vykopne?“ ptala se v rozpravě jejich lídryně Gillian MacKayová.
Ostatně i Starmerův kabinet – podobně jako většina evropských vlád – nepřijal americké nálety na cíle v Íránu s velkým nadšením. Právní rozbor, který si nechal připravit britský premiér v prvních hodinách, uvedl, že útoky postrádají oporu v mezinárodním právu. Írán nepředstavoval okamžitou vojenskou hrozbu. Kolektivní váhavost vládního kabinetu potvrdil únik informací z jednání Národní bezpečnostní rady na konci prvního týdne vojenské kampaně. Podle nich se nejméně čtyři členové kabinetu (včetně ministryň financí a zahraničí) postavili proti návrhu, aby Američané využívali britské letecké základny. Teprve když Teherán opakovaně zaútočil na země Perského zálivu a na britskou vojenskou základnu na Kypru dopadl dron, dostali Američané zelenou.
Skepse či alespoň rezervovanost vůči americkým náletům jde přitom v Británii napříč politickým spektrem. Bývalý konzervativní ministr obrany Ben Wallace nepřímo zpochybnil expertízu, která vedla amerického prezidenta Trumpa k úvahám o změně režimu v Teheránu: „Už od 80. let spočíval íránský plán na přežití ve filozofii ,Padneme-li my, padnete všichni s námi,‘“ uvedl Wallace v podcastu One Decision. Íránská taktika spočívá v maximalizaci ekonomických ztrát dronovými útoky na země Perského zálivu a ve snaze uzavřít Hormuzský průliv. „Hned na počátku války delegovali seznam potenciálních cílů na nižší úrovně velení tak, aby Izrael ani Spojené státy nedokázaly velitelskou síť rozbít. Všem nižším stupňům velení poslali excelové tabulky se seznamem cílů a pokynem, aby mířili právě na ně. Nejde o nějak sofistikovanou odpověď, ale ,džina‘ jednou vypuštěného ,z láhve‘ (dronové útoky) bude velmi těžké vrátit zpět,“ soudí britský exministr obrany. V komentáři pro Daily Telegraph s titulkem „Trumpova válka má vážné následky – pro jeho spojence“ krom jiného napsal: „To nejhorší teprve přijde. Mám za to, že Trump už zjišťuje, že se mýlil. Čekám, že během pár týdnů na (své síti) Truth Social ohlásí vítězství. Zruinuje vztahy Spojených států se všemi spojenci v Perském zálivu a pak se vrátí na golfové hřiště. Takhle to dopadne, když supervelmoc s nejsilnějšími ozbrojenými silami na světě řídí parta televizních expertů a kámošů z golfu: čirý chaos.“
Britští politologové i politici ve vládních funkcích si tři týdny po začátku války proti Íránu lámou hlavu otázkou, jaký je vlastně její konečný cíl, když šance na změnu režimu každým dnem slábnou. Jak upozornil exšéf britské zpravodajské služby MI6 Richard Dearlove, Íránské revoluční gardy, které zemi vládnou, nejsou zdaleka jen bezpečnostní organizací a obávanou represívní složkou. „Je to také kartel zajišťující svým členům, a nejen jim, značné materiální bohatství. A (uvnitř Íránu) existuje velmi silný zájem, aby zůstali u moci, protože jejich prostřednictvím zbohatla spousta lidí. A na tuhle motivaci se často zapomíná,“ upozorňuje Dearlove.
Existující vakuum v komunikaci mezi Londýnem a Washingtonem ohledně cílů celé operace mezitím plní spekulace. Například takové, jaké se objevily minulý týden v amerických novinách, totiž že se Američané mohou pokusit zabavit íránský jaderný materiál. „Získat kontrolu nad obohaceným uranem bude obtížné, ale ponechat ho na místě je také nebezpečné,“ tvrdí Wall Street Journal a dodává, že zabavení stovek kilogramů uranu bude složitou a dlouhé dny trvající vojenskou operací vyžadující stovky vojáků. „Mise určená k zabavení nebo likvidaci íránského jaderného materiálu by byla jednou z nejriskantnějších v americké historii,“ přizvukovaly New York Times. „Nikdo neví, kde se přesně jaderné palivo nachází. A pokud by došlo k poškození nádob, ve který je uchováván, unikající plyn bude toxický a radioaktivní současně. Navíc pokud by se dostaly tyto nádoby příliš blízko k sobě, existuje nebezpečí zrychlené jaderné reakce,“ varují američtí experti.
Podaří-li se Izraelcům a Američanům skutečně zcela zlikvidovat íránský jaderný program, bude to pro Evropu i pro Asii za cenu vleklé energetické krize. Přinese inflaci a zpomalí hospodářský růst. Rubrice nejčtenějších zpráv v londýnském Guardianu vévodil koncem týdne suverénně výpočet, že průměrné výdaje ostrovních domácnosti na energie vzrostou v přepočtu (ze současných čtyř) na pět tisíc korun měsíčně. Embargo na zemní plyn z Ruska zvýšilo závislost evropských zemí včetně Británie na zkapalněném zemním plynu. Jeho cena podle expertů citovaných britskými médii vzroste pro nákupy v příštích měsících přibližně dvakrát. Starmerova vláda mezitím reagovala promptně na růst ceny topného oleje. Pro (především) venkovské domácnosti, které jsou na něm závislé, vyčlenila v přepočtu přes 1,5 miliardy korun podpory. Ceny benzinu a nafty během března vzrostly podobně jako jinde v Evropě asi o sedm až deset procent. Litr speciálu se prodával u britských čerpacích stanic za zhruba čtyřicet korun.
publikováno: 23. 3. 2026