Když se řekne Vratislav Brabenec, naskočí člověku bohaté asociace: saxofonista, textař a zpěvák v kultovních Plasticích, odsouzený před půlstoletím v procesu s undergroundem, takže taky politický vězeň, signatář Charty 77, emigrant z donucení, básník, spisovatel atd. atp. Jeho ikonicky zmuchlaný kukuč se objevil i v několika filmech. No prostě žijící legenda, co si budeme povídat. Na svých 83 let neskutečně vitální člověk, jehož životní styl plný alkoholu a cigaret staví na hlavu výsledky všech lékařských výzkumů, podle nichž by měl být dávno pod kytičkami. To se zatím naštěstí ještě nestalo. Co se naopak stalo, je to, že mu nakladatelství MAŤA vydalo na podzim novou knížku Kůň mimochodník.
Není to Brabencova první a jistě ani poslední kniha u této známé firmy. Rozdíl je snad jen v tom, že novinka vyšla v edici Vichr a prý se primárně nejedná o básně, nýbrž o knihu „prozaicko-poetickou“, s čímž by se dalo úspěšně polemizovat. Empatický doslov k ní napsal výtvarný kritik a novinář Jan H. Vitvar. Dílko kapesního formátu ilustroval Richard Pecha, Brabencův kumpán z pražských Vršovic, kde oba bydlí, a tudíž není divu, že spolu založili i label Vršovice 2016, v němž také publikují. Knižní novinka tak není první spoluprací obou a je to znát. Pechovy ilustrace k Brabencovým textům pasují dokonale. Nutno podotknout, že až na dvě výjimky se jedná o samá zvířata. Ostatně jedno z nich je i na obálce a pozor! Chvilka napětí: ano, je to kůň! Celý barevný, povedl se opravdu pěkně, stejně jako Brabencovy texty uvnitř z let 2020–2024. Navzdory proklamacím nakladatelství i autora, jenž je nazývá sloupky, se de facto jedná o klasické brabencovské básně volným veršem, tu a tam proložené několika rýmy a lakonickým humorem. Můžeme mluvit i o básnických povídkách. Každopádně se formálně ani obsahově nijak zásadně neliší od slušné řádky Brabencových básnických sbírek, které už Maťa vydal v edici Bouře.
„Dokoupil jsem pivo, rum a něco tabáku. / Dopsal a přeskupil pro zhudebnění taky něco. / Rýmy a verše od božího rána tlučou se / z kuchyně až do pokoje,“ dozvíme se hned z úvodního sloupku. Na konci každého z nich je připojena datace vzniku. Verše jsou často nedořečené, končí třemi tečkami, ale čtenář v podstatě vždycky vytuší, co chtěl autor dodat, jen už mu to prostě přišlo nadbytečné. Jedná se vlastně o koláž deníkových zápisků, snů, vzpomínek a drobných fantazií starého muže, který prožil bohatý život a každodenní psaní mu pomáhá dál fungovat. A tak se na stránkách knížky ocitáme s Brabencenem třeba v Kanadě, kde strávil mnoho let se svou již zesnulou ženou, a zabýval se tam mimo jiné chovem koní, proto ten titul. Jak jsem již zmínil výše, kniha je plná zvířat, opakovaně se zde zjevuje medvěd (např. v textech „Medvěd na borůvkách“, „Medvěd rybářem“, „Medvěd v pokušení“), jehož měl autor možnost pozorovat několikrát ve volné přírodě v zemi javorového listu. Najdeme tu ale i kozu na stromě, veverky, šneky, holuba, jelena, zubra, bažanta, sardinky, býka i vola (a nejen toho čtyřnohého), no prostě skoro celou zoologickou zahradu! Vše je bohatě ilustrováno, takže to s jistou nadsázkou může připomínat Ladův veselý přírodopis. Vzhledem k tomu, že je Brabenec původně vyučený zahradník a v emigraci se živil jako zahradní architekt, dozvíme se něco i o takových druzích květeny, o nichž jsme dosud třeba neměli ani páru. A protože studoval také několik semestrů bohoslovecké fakulty, pochopitelně s ním zabrousíme na skok i do Bible, třeba v parafrázi na Exodus „Viděl, nevešel“: „I kdyby jim hořel svatej keř u prdele, / stejně by reptali. / Nevím, nevím, říká Hlas na tý Hoře, / jestli jsem si vybral ty pravý.“
Brabenec v knize rovněž často vzpomíná na blízké lidi, kteří ho již předešli na onen svět (např. jeho manželka a spisovatelka Marie Benetková, básníci a hudebníci Pavel Zajíček, Peťák Lampl, Filip Topol a další). Většinou však s nadhledem vyrovnaného jedince, který ví, že nic netrvá věčně. Nechybí zde ani zápisy snů a vzpomínky na komunistický kriminál. V jednom z nejsilnějších sloupků „Křídla andělů“ se zamýšlí nad technickými tajemstvími vzniku hřbitovních pomníků, zároveň v něm zmiňuje režiséra Pavla Göbla, v jehož dvou filmech hrál hlavní roli. Z textu vyplývá, že bychom se po celovečerních snímcích Odborný dohled nad východem Slunce a Odborný dohled nad výkladem snu mohli dočkat ještě jednoho, v němž by se Vráťa naposledy vrátil, čímž by byla trilogie završena. Plánovaný název filmu Odborný dohled nad koncem světa sice nezní moc optimisticky. Přesto věřím, že se od Vratislava Brabence před blížící se apokalypsou dočkáme ještě několika dalších knížek, jež budou stejně tak mimořádné jako je Kůň mimochodník.
Ukázka z knihy:
Vůle
Silnou vůli často přemůže, nahradí, převálcuje
vůle slabá.
Je to jen nevobratný, až zbabělý a mizerný
zobrazování pojmů – slov.
Dalo by se to zahrát.
Volní jednání! Ach, bože.
Nápadně to připomene vola.
Taky skočí na jalovici žádoucí, která neví ještě.
Bejvalej bejk ji omráčí, rádoby obskočí, ale nic
se nestane.
Je to jeho jednání – konání úplně volní.
PS
Neskočit na špek.
- 4. 2024
Ku skonu Pavla Z.
Nezkrocenej kůň je zelenej a ten zlomenej,
co tahá lejtu plnou sraček, je…
Pavel Z., říkali v rádiu, to zabalil.
Četl jsem si pár jeho…
Je to nesouvislý, nesourodý, ale najít…
kde teď taháš tu lejtu plnou sraček,
a kde jsi chtěl bejt?
K proslovu nad rakví to má daleko,
ale ne zas tak moc.
Šest let na práškách,
po těch mrtvicích je očistec, jak ho viděj, chabej.
Lejtou, v lejtě, vyváželo se na pole: močůvka,
hnojůvka i lidskej – ale v tom je, kurva, rozdíl!
Kam a kdy co vylejt.
Čau Pavle!
- 3. 2024
Vratislav Brabenec: Kůň mimochodník. Ilustrace: Richard Pecha. Vydalo nakladatelství: MAŤA v roce 2025. Počet stran: 236
publikováno: 6. 4. 2026