Trumpova „nepolitická nepolitika” nerozlišuje mezi spojenci, soupeři či protivníky. Principy, na kterých operuje, totiž kopírují svět a prostředí pozemkových developerů a stavebních podnikatelů. Trump, zdá se, nazírá svět jako entitu parcel, o které se dle polohy a exkluzivity soutěží a vede se o něj boj. V takovém světě se spojenectví a koalice uzavírají ad hoc a výlučně na dobu určitou: od jedné výhodné obchodní transakce k druhé. A zahraniční politika, vztahy a spojenectví, jak jsem ji znali, se v takové situaci rukojmím developerských praktik či rovnou intrik.
Principy či regulace jsou ve světě developerů na obtíž a na překážku. Staví se do cesty příležitostem přinášejícím ty nejvýhodnější transakce. Aliance jsou ve světě developerů de facto kartely bránící okamžitým příležitostem k nákupům či výhodným prodejům. Teprve v kontextu developerských zvyklostí, obávám se, lze pochopit ultimáta či rovnou výhrůžky přicházející spojencům v posledních týdnech z Washingtonu. A teprve pak naberou události z posledních týdnů a měsíců trochu logiky, smyslu a řádu.
Londýn zakládající si tolik na svých speciálních vztazích s Washingtonem se učí Trumpově „nepolitické politice” a způsobu, jak na ni reagovat za chodu. Trumpovu výzvu nechť si země, jejichž dodávky ropy a zemního plynu uvízly v Hormuzském průlivu, pro ně zajedou, přijala britská vláda jako další v sérii bezděčných prezidentových hyperbol. Či jako bonmot, který měl odvést pozornost a zakrýt, že válečné údery proti Íránu nejdou podle plánu – pokud vůbec nějaký plán existoval. A Trumpovy osobní invektivy vůči britskému premiérovi Keirovi Starmerovi mají poněkud nečekaný efekt. Po dlouhých měsících propadu začala popularita ministerského předsedy v průzkumech veřejného mínění znovu růst.
Britové měli v jinak napjaté mezinárodní situaci ještě jeden důvod k poklidu: na dodávkách ropy z Perského zálivu nejsou nijak zvlášť závislí. Stejně jako zemní plyn ji nakupují ve Spojených státech, Norsku a něco málo ještě stále těží v Severním moři. Pokud tedy Spojené státy nevyhlásí embargo na vývoz strategických energetických surovin, budou mít Britové nejspíše nač jezdit a elektřinou z generátorů na zemní plyn i svítit.
Krize se však už teď dotýká, a ještě dotkne, ostrovní ekonomiky stejně jako jinde v Evropě. Podle odhadů se inflace vyšplhá z vcelku z přijatelných (a centrální Bank of England preferovaných) 2,5 % nejméně na 4,0 %. Obrat k rychlejšímu hospodářskému růstu se znovu odkládá. Na sliby, která dala před dvěma lety labouristická vláda voličům, nejsou a v nejbližším roce, dvou nebudou peníze. Ministryně financí Rachel Reeves už zase spřádá plány na záchranný balíček pro sociálně slabé domácnosti, které očekávaný růst cen domácích energií stlačí pod hranici chudoby.
Napětí kolem „nesplavné” Hormuzské mořské úžiny má však i pro Brity ještě jeden nepříznivý efekt. Odhalilo trable, v kterých se nachází Královské vojenské námořnictvo. Větší ze dvou britských letadlových lodí Queen Elizabeth II prochází náročnými a zřejmě zdlouhavým opravami. Druhá letadlová loď Prince of Wales kotví v Portsmouthu. Velení vojenského námořnictva zkrátilo sice čas k bojové připravenosti ze čtrnácti na pět dní, ale pokud opustí přístav, připojí se nejspíše k plánovaným námořním manévrům NATO v severním Atlantiku.
Měla-li by se teď Británie ocitnout v čele koalice zemí ochotných zasadit se o obnovení provozu v Hormuzském průlivu, může to být úkol nad její síly, soudí britští analytici. Britové mají sice úctyhodnou expertízu právě z oblasti Perského zálivu, jejich vojenské námořnictvo však nemá v oblasti žádnou přítomnost – jejich poslední loď byla nedávno stažena z Bahrajnu. „Kvalitativně zůstává vojenské námořnictvo stále schopné, ale pokud jde o početní stav, ocitlo se na mezním bodě,” uvedla nedávno v analýze pro Foreign Policy Research Institute dr. Emma Salisburyová. Upozorňuje, že lodě britského vojenského námořnictva operují současně v Severním moři, v oblasti Arktického oceánu a teď jim přibyly úkoly v britských výsostných vodách.
Koncem března dostaly britské vojenské hlídkové lodě souhlas britského premiéra zadržet tankery tzv. ruské stínové flotily, které se ocitnou v britských výsostných vodách. Několik plavidle s ropou z ruských terminálů v Baltské moři pak skutečně změnilo kurz, aby se vyhnulo Lamanšskému kanálu. Obeplouvají Britské ostrovy delší a nákladnější cestou kolem severního Skotska a Irska. I tak však proplulo Lamanšským průlivem v posledních dnech celkem 25 tankerů vezoucích ruskou ropu. Extra příjmy ruských exportérů z prodeje ropy činí od začátku bombardování Iránu podle propočtů analytiků 150 milionů dolarů denně a ruský státní rozpočet získal na vývozní dani dodatečné až dvě miliardy dolarů.
publikováno: 6. 4. 2026