Zda může stav člověka posuzovat lékař, který ho nikdy neviděl ani nevyšetřil, je jistě předmětem diskuse. Nesporné však je, že existují určité stavy, jejichž diagnostika spočívá primárně na pozorování. To platí zejména pro neuropsychiatrické poruchy, u nichž lze přímé či nepřímé pozorování fyzického, verbálního a psychologického chování strukturovat tak, aby vytvořilo jasný klinický pohled a diagnózu. To platí pro Donalda Trumpa.
Ještě před jeho prvním funkčním obdobím se pravidelně objevovaly prohlášení, dopisy a články od odborníků, psychiatrů a psychologů i koalic, které poukazovaly na Trumpův neuropsychologický stav.
Při přezkoumání těchto zpráv a použití výše uvedené metodologie je zřejmé, že Donald Trump splňuje všechna kritéria pro diagnózu maligního narcismu, jak je uvedeno v diagnostické příručce DSM5 vydané Americkou psychiatrickou asociací.
Narcismus vzniká, když člověk s nezralým pocitem jistoty ve vlastní identitě hledá uznání prostřednictvím manipulace a ovládání ostatních, aby si získal jejich obdiv, a tím potvrdil svou vlastní identitu. Ti, kdo se této strategii nepodřídí, jsou vnímáni negativně.
Krutost se sadistickými rysy
Narcista si svůj stav ve skutečnosti uvědomuje a přiznává, že k uspokojení svého ega potřebuje stále více obdivu a úspěchů. Na letošní Národní modlitební snídani ve Washingtonu Trump přiznal, že jeho ego mu nedovolilo prohrát volby v roce 2020. Řekl: „Musel jsem je vyhrát, prostě jsem je musel vyhrát. Potřeboval jsem to pro své vlastní ego. Jinak bych měl po zbytek života špatné ego. Teď ale mám opravdu velké ego.“
U narcisty je takové ego udržováno vysokou úrovní řečnických a strategických schopností, instinktivním talentem pro manipulaci s ostatními a vysokou úrovní fungování. Takové vlastnosti mají tendenci přitahovat stoupence, z nichž mnozí jsou okouzleni jeho osobností, zatímco jiní, mnohokrát v důsledku nešťastných psychologických nebo materiálních okolností, v něm vidí spasitele. Mnozí se stávají otevřenými patolízaly, kteří jakoukoli kritiku vůči němu odmítají jako „falešné pobouření“, zatímco nabízejí „nové pravdy“ jako vysvětlení, aby ospravedlnili svou loajalitu a obdiv.
Jenže udržení takové dynamiky si vybírá svou daň. Navzdory počátečním úspěchům se narcista nakonec stává stále nejistějším, paranoidnějším a nepředvídatelnějším. Vědom si své rostoucí nepředvídatelnosti, narcista jí začne užívat jako novou zbraň, přičemž si osvojí další negativní rysy. Výsledkem je sklouznutí na novou úroveň krutosti se sadistickými rysy.
Zde repertoár zahrnuje vytváření falešných nepřátel (teroristů, imigrantů), na nichž lze prosazovat moc prostřednictvím pomstychtivých činů, provokování nepřátel stále krutějším, misogynním, ponižujícím, vulgárním a rasistickým jazykem, výhrůžkami smrtí a oslavováním smrti nepřátel, zaplavování všeho možného vlastním jménem s přehnanou nevkusností a přivlastňování si ocenění a úspěchů druhých. Veškerá morální reflexe i empatie jsou odsunuty stranou. V takovém bodě se narcismus klasifikuje jako „maligní“.
Kognitivní úpadek
Co tedy můžeme očekávat od Donalda Trumpa? Nic dobrého. Jeho „nepředvídatelnost“ bude vskutku předvídatelná tím, že vše jeho rozhodnutí budou nadále souviset s tím, jak se moc, lichocení a bohatství bude týkat jeho samotného. Empatie, zásady i promýšlení skutečných důsledků rozhodnutí zůstanou irelevantní; účel vždy posvětí prostředky.
Z emocionálního hlediska budou Trumpovy výbuchy nevyzpytatelnější, urážlivější a vulgárnější. Zůstane notorickým lhářem (jen během svého prvního prezidentského období pronesl 30 000 lží); jeho příspěvky na sociálních sítích (v současnosti v průměru 20 denně, maximálně 100 denně; rekordních 158 příspěvků za tři hodiny) zůstanou výhružné a konfrontační. Střídání manických nálad a apatického chování bude stále patrnější.
Trump, který je nejstarším americkým prezidentem v době inaugurace a kterému bude letos 80 let, dále trpí kognitivním úpadkem. Existuje několik důkazů: kolísající pozornost a usínání během důležitých schůzek; nesouvislé blábolení; ztráta paměti a zmatenost (např. opakovaně zaměňuje Grónsko s Islandem) a nesmyslná tvrzení, např. to, že snížil ceny léků o 3000 procent nebo že cla USA platí zahraniční země. Trumpova neteř Mary Trumpová, která je klinickou psycholožkou, poukázala na historii demence v její rodině a popsala Trumpa jako „poškozeného člověka“.
Když má nejmocnější osoba na světě destruktivní neuropsychiatrický profil, je v sázce příliš mnoho na to, aby se to ignorovalo. Podstatnější ale je, že Trump sám je produktem národa, který ho zvolil dvakrát a jemuž jeho chování zatím dostatečně nevadí. Právě to svědčí nejvíce o stavu největší velmoci na světě.
***
Martin Jan Stránský napsal knihu Vzestup a pád lidské mysli. Poprvé text vyšel v Lidových novinách dne 15. dubna 2026.
publikováno: 16. 4. 2026
