Národní svrchovanost se nutně pojí s národní sounáležitostí. Stává se tudíž zdrojem nacionalismu jako zrodu společného vědomí určitého společenství. V případě pocitu ohrožení, lhostejno, zda skutečného, anebo uměle vyvolaného, se může nepřátelsky vymezit vůči svému bezprostřednímu i vzdálenějšímu okolí. Členové takového společenství mohou tak ztratit svůj individuální svéráz a stát se nepřemýšlející součástí homogenní masy. Bývají proto nebezpeční jak sobě, tak i svému okolí. Nacionalismus, který nutně spojujeme s národní sounáležitostí, pokud to přežene, deklaruje národní svrchovanosti jako nedotknutelnou svátost, musíme považovat za riziko pro demokracii. Přestává sloužit jako zdroj sounáležitosti, ale výlučně slouží nepřátelům demokracie pracujícím na jejím rozkladu.   Nejen svoboda jedince, ale i svoboda národů je nedělitelná Svoboda národa není absolutní, ale rozhodně je nedělitelná. Od míry