„Vím, že když / neutratím / dožiji / konce týdne / zatím.“ Povzdech našince nad vysokými životními náklady pod názvem „Jurodivě hrobovým tichem“ zrýmoval Zdeněk Hmyzák Novák, persona známá hlavně na tuzemské alternativní scéně více než čtyři dekády, a lze ho najít v jeho knize U větve – Básně texty a říkadla, kterou loni vydalo nakladatelství Malvern. Pokud existuje někdo dosud Hmyzákovou hudební tvorbou nepolíbený, může toto dílo vnímat jako soubor vskutku originálních, svébytných básní na pomezí avantgardních směrů dada, surrealismus, nonsens, absurdní drama, naivismus či fónická poezie, ba musím zmínit i tvorbu Christiana Morgensterna. Pro takového šťastlivce se bude jednat skutečně o objevení Ameriky v žánru obzvláštníků a mašíblů. Ty verše opravdu obstojí na papíře více než dobře. Nicméně