Generace Z vyrostla v prostředí permanentních katastrof. Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že má ve srovnání s předchozími generacemi mnohem větší možnosti, jak plánovat svou budoucnost, jejím životním pocitem je trvalá krize.
Hned na začátku století praskla první internetová bublina a Dotcom krize byla na světě. V roce 2007 následovala finanční a hypotéční krize. Začátkem druhé dekády vedlo arabské jaro k destabilizaci arabských zemí severní Afriky a Blízkého východu s rostoucím migračním tlakem. V roce 2014 obsadilo Rusko Krym a v roce 2015 dorazila uprchlická krize v pravém slova smyslu do středu Evropy. Roku 2019 odstartovala covidová krize, kterou následovala v roce 2022 ruská invaze na Ukrajině a s ní spojená další migrační vlna, na kterou navazovala energetická krize. V letošním roce americko-izraelský konflikt s Iránem a opět energetická krize. Pro konzumenty německých médií jsou tyto krize navíc zarámovány trvalou klimatickou katastrofou, která je stabilní součástí zpravodajství.
Namísto úvah, jak nejlépe využít možností dnešní doby, jsou nejmladší německé generace zaměstnány strachem z budoucnosti, obavami ze špatné ekonomické situace, vysokých nájmů, inflace, umělé inteligence, povinné vojenské služby a negativní životní perspektivy. Globální kombinace různých krizí se odráží zcela konkrétně na mentálním zdraví generace Z. Podle studie „Jugend in Deutschland 2026“ (Mládež v Německu 2026) uvedla třetina dotázaných mezi 14 a 29 lety, že by potřebovala psychologickou pomoc.
Stálý pocit strachu a obav z budoucnosti se začíná projevovat na politické úrovni a při plánování vlastní budoucnosti. Poslední volby v Německu ukázaly, že nejmladší ročníky se přesunují na okraje politického spektra. Při posledních volbách do Německého spolkového sněmu byli senioři největší voličskou skupinou. Šedesát procent voličů bylo starších 50 let, a kdo chce být v Německu zvolen, nemůže ignorovat tento volební segment. Skupina 18 až 34letých představovala jen 20 procent všech voličů. Nejmladší generace se logicky necítí být v politickém středu zastoupeny a hledají odpovědi u protestních stran. Nejoblíbenější je u nejmladších lidí levicová Die Linke, kterou by volilo 25 procent, a především mladé ženy. Mladí muži preferují více Alternativu pro Německo AfD, která byla v březnových průzkumech v Německu nejsilnější stranou.
Vliv demografie se tedy neprojevuje jen ve zdravotním systému, ekonomice a důchodovém zabezpečení, ale ovlivňuje samotnou demokracii. Zatímco v sedmdesátých letech minulého století bylo nejradikálnější formou protestu západoněmecké mládeže založení teroristické skupiny RAF, která je odpovědná za 33 vražd, dnešní německá mládež uvažuje spíše o vystěhování. Podle již zmíněné studie uvažuje každý pátý mladý Němec o odchodu z Německa.
Migrace bývá ve spojitosti s Německém vnímána především jako ztráta kontroly nad masovým přistěhovalectvím ze Sýrie, Afghánistánu a zemí Afriky. Německo je historicky ale také zemí vystěhovalců a demografickým prostorem s velkou fluktuací. Podle statistických údajů každý rok přijde více jak jeden milion lidí do Německa a na druhé straně také přes jeden milion odejde. Případné pozitivní saldo na straně příchozích jsou žadatele o azyl, například v poslední době z Ukrajiny. Do Německa se stěhují lidé za prací nebo studiem a po nějaké době zase odcházejí, a to samé platí pro Němce stěhující se do zahraničí. Nezanedbatelná skupina odchozích jsou senioři v důchodovém věku, kteří, pokud se jedná o cizince, odcházejí do zemí svého původu, nebo němečtí důchodci, kteří chtějí žít v teple. Němci jsou v Rakousku početně největší a ve Švýcarsku po Italech druhou největší skupinou gastarbeiterů. Vedle zmíněných dvou zemí, kde se mluví německy, motivují Němce k odchodu vyšší platy ve Velké Británii nebo Norsku, kariérní možnosti v USA, Kanadě a Emirátech, životní kvalita Itálie nebo teplé počasí ve Španělsku a zemích Středozemního moře.
Úvahy o vystěhování generace Z ale nejsou představou o odchodu na omezený čas, nýbrž plánem na trvalou změnu vlastní životní situace. Počet Němců, kteří Spolkovou republiku opouštějí na trvalo, se pohybuje ročně mezi 100 a 200 tisíci. Jejich počet je možná ještě větší, protože ne každý se při odchodu odhlašuje, a tak jejich odchod není registrován. Němci odcházející na trvalo směřují kromě zmíněných zemí do Asie nebo latinské Ameriky. Často bývá zmiňována Austrálie nebo Nový Zéland. Tyto dvě země jsou spojovány s vysokou kvalitou života, stabilním politickým prostředím a funkční ekonomikou. Obzvláště Nový Zéland je díky své odlehlosti považován za ideální útočiště v případě války a jiných katastrof. V době covidové krize si zde mnoho movitých lidí nejen z amerického technologického sektoru pořídilo nemovitost. Nový Zéland byl také první zemí na světě, která za vlády ministerské předsedkyně Jacindy Ardernové od roku 2019 ve státním rozpočtu vedle ekonomických dat zohledňuje také ekologické a sociální indikátory. Jinak formulováno ekonomický růst není všechno a je potřeba přihlížet k celkové životní kvalitě, k „wellbeing budget“.
Z německé perspektivy by se tedy mohlo zdát, že vystěhovat se na Nový Zéland je optimální volbou, realita je ale komplexnější. Rostoucí životní náklady, nedostupné bydlení a zhoršující se ekonomická situace vedou k tomu, že každý rok tisíce Novozélanďanů svou zemi opouští. Jen loni to bylo 60 000 lidí, z nichž 61 % zvolilo za nový domov Austrálii, kde je lepší hospodářská situace. Společenskou diskusi vyvolala skutečnost, že mezi těmito vystěhovalci do Austrálie je ale také bývalá premiérka Jacinda Ardernová.
publikováno: 4. 5. 2026
