Jednaosmdesátkrát už rozkvetla po zimách planeta Země a právě teď piplá páté pokolení pozemšťanů od totální porážky zavinitelů světové války II. Německá i japonská noční můra byly přišpendleny do učebnic dějepisu. Dnešní normální Čech, který se zajímá o politiku, až když mu začne podrážet nohy, byl dávno přesvědčen, že česko-německá vražedná minulost minula. Zpečetěno to bylo státoprávně 21. ledna 1997 deklarací, podepsanou prezidentem Klausem a kancléřem Kohlem. Obsah expresně: Zaručila odmítnout řešení starých křivd novými křivdami a sdílet stejné demokratické hodnoty; Německo přiznalo plnou odpovědnost za následky nacistického režimu a Česká republika vyjádřila lítost nad průběhem vysídlení sudetských Němců. Punktum satis, tečka a konec? Omyl! Zásluhou naší druhé nejmenší strany se začíná nabalovat politická lavina evropských rozměrů. Předseda toho malého,