Teprve dva týdny – s pokračováním 14. května, tedy sedm dnů před festivalem Meeting Brno 2026 (21. až 31. května) – zabývá se festivalem z náhlého vnuknutí předsedy Tomia Okamury, ve věci zákonodárnému sboru zcela nepříslušné, plénum Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Akci připravuje již několik let agilní sdružení mladých Brňanů Festival Meeting. Obtěžoval se někdo z koaličních poslanců alespoň nahlédnout konfesi z úvodní stránky toho sdružení – meetingbrno.cz?! Nikoli. Jenom to téma – jak kulturně-politickou akci na poslední chvíli zmařit – vzali za své. Zejména po obvyklém názorovém kličkování současného předsedy vlády.
Tak tedy, a jen namátkou: 2015 – Pouť smíření do Pohořelic (40 km), cestou divokého odsunu a masového vraždění brněnských civilních obyvatel německé národnosti Rudými gardami a „vlastenci“, 2017 – setkání stovky potomků židovských rodin Tugenhatů, Löw-Beerů, Stiassů, 2023 – vztah Čechů a Slováků třicet let po rozdělení Československa s prezidentskou debatou Petra Pavla a Zuzany Čaputové na místě činu Klause a Mečiara, v zahradě Vily Tugenhat, 2026 – Sněm sudetoněmeckého krajanského sdružení, poprvé v místě předurčeném k dalším krokům na cestě k smiřování, k němuž Meeting Brno přispívá už víc než deset let.
Na Moravu má vedle mluvčího krajanského sdružení Bernda Posselta přijet premiér Spolkové země Bavorsko Markus Söder a další zástupci politického a společenského života našeho souseda.
Nahlíženo z této perspektivy – ještě si můžeme myslet, že Okamurovo vnuknutí bylo jen náhlé? Deset let nic, a nyní – kupředu?! Vždyť každý z těch mítinků stojí přece proti jeho nenávisti ke všemu společensky pozitivnímu! A tedy – že by na pokyn?
Vlastenectví z pozadí
Jak jsem nastínil, brněnský festival se soustavně zabývá narovnáním vztahů mezi národy, ano, s akcentem na dialog s potomky Sudetských Němců vyhnaných r. 1945 z domovů do „vlasti“: podle sebeospravedlňujícího zadání poválečné české politické scény, odvolávajícího se na tužbu největší meziválečné národnostní menšiny v ČSR, která si v období Hitlerovy třetí říše žít ve vlasti vlastně přála.
Poslanci současné vládní koalice (opozice je chválabohu proti) se podle zadání SPD mají vyjádřit, že uspořádání takové akce je nežádoucí. Pokoušejí se při soustavném upozaďování jiných úkolů nezbytných pro řádné fungování státu konání sněmu a s ním souvisejících kulturních akcí zabránit. Mají rozhodovat ve věci dokládající pokus o nové centristické určování věcí veřejných. Občanům se pokouší oktrojovat velice pochybnou vůli, s kým mluvit mají, a s kým ne.
Čtyřkoalice Okamurových vlastenců s bývalými Klausovými libertariány, s odpadlými socdemokraty a s dalšími marginálními ministraničkami sdruženými v SPD – tedy v partaji, která si pochvaluje kamarádšoft s AFD (Alternativa pro Německo, jejíž členové brojí v rámci společného boje proti hlubší integraci Evropské unie, přejí si její krach a také obnovení diskuse o mnichovském diktátu) – právě znevažuje spolupráci mezi zeměmi, které se v minulosti, ovládány antagonistickými ideologiemi a režimy, nejednou vymezovaly proti sobě. Dnes už jen nevzdělané relikty v opozici k Česko-německé deklaraci z roku 1997, dokumentu, který Sudetoněmecký landsmanšaft na rozdíl od AFD uznává a ctí se vši naléhavostí společné přítomnosti někdejších krajanů v unijní Evropě, ventilují nenávist, zastírajíce vlastní nevzdělanou zakomplexovanost.
Pro nápravu nedovzdělaných
Okamura svou rétorikou trestuhodně oživuje a vyostřuje pogromistické nálady proti potomkům Sudetských Němců. Ti žili a tvrdě pracovali, pozváni zejména králem železným a zlatým, Přemyslem Otakarem II., s Čechy a Moravany po staletí ve městech zemí Koruny české. A ti noví po králově pozvání, hájení emfyteutickým právem, zúrodnili hlavně její příhraniční horskou krajinu. Po jejich vyhnání na desetiletí zpustlou.
Sudetoněmecké dny jsou podle historie neznalého šovinistického aktivisty, který jako vedlejšák vede i český parlament, nežádoucí. Kdyby byl aspoň sečtělý, neunikl by mu třeba rozhovor Tomáše Lindnera s mluvčím Sudetských Němců Berndem Posseltem v 19. čísle týdeníku Respekt ze 4. května – Děti se mě ptaly: Co tu děláš? Proč se nevrátíš tam, odkud jsi přišel? (str. 18 až 21), a s ním související Téma Marka Švehly – Sudetští Němci se vracejí, s podtitulem – tak trochu vážným, ale také docela ironicky varovným: A český boj o minulost nekončí (str.10 až 16). Vím, že přečíst román Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové (Cena Josefa Škvoreckého 2009, Magnesia litera čtenářů 2010, přeložený zatím do jazyků německého, maďarského, italského, polského, slovenského, anglického a řeckého), je už beznadějně nad jeho síly…
Dramatizace Vyhnání v HaDivadle měla od premiéry v roce 2014 už 155 repríz! Jak by mohli čeští šiřitelé nenávisti vědět, že od té premiéry, kdekoli inscenaci znovu navštívím, a viděl jsem ji už pětkrát, aplauduje tu strhující výpověď mladé publikum vždy ve stoje!!!
Je to příběh nejenom o českém revanši, o divokém a vražedném odsunu brněnských Němců na jaře 1945, ještě před vydáním Benešových dekretů, jen po jeho výzvě pronesené z balkónu brněnské Nové radnice – o „vylikvidování německého problému“, ale také o desetiletí, které tu událost ve městě Čechů, Němců a Židů předcházelo, a po vylikvidování dvou ze tří národností v moravském Manchesteru také o půlstoletí dalším, jež následovalo.
Když aktivista řádí
Na chystanou manifestaci smíření (nikdy jich nebude dost) se do Brna už nechystají pamětníci minulých vzájemných křivd, nýbrž hlavně jejich vnuci. Mladí se chtějí setkávat s mladými. Evropané s Evropany. Vykročit zase o kus dál.
Nikdo u nás jistě neomlouvá zblblost Němců a Rakušanů ideologií Hitlerovy třetí říše, neměli bychom ale mhouřit oči ani nad zblblostí vlastní v říši Stalinově – ve stejně civilizované části Evropy. Je třeba konečně říkat nahlas, že Němci s nacismem se vyrovnali důsledněji než Češi a Moravané s komunismem. Vždyť jsou dodnes u moci! A mnohým nepokrytě vyhovuje rudý oligarchismus v ruském cárství.
Nikdo v Brně nechystá žádná provokativní vystoupení, jen pověstní náckové, kteří si říkají Slušní lidé a už roku 2018 se pokusili napadnout v Brně některá představení mezinárodního festivalu Divadelní svět. Sudetoněmecké dny jsou postavěny na pietě k obětem totalitních režimů ve střední Evropě a na společné unijní kulturní přítomnosti.
To je pravý důvod Okamurova nehorázně jurodivého aktivismu i náhlých vnuknutí! Jen připomeňme jeho hanebný novoroční projev! Nyní předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v Brně na Moravském náměstí 28. dubna – tři týdny před Sudetoněmeckými dny – „rozjel“, kde se vzaly, tu se vzaly – protesty. Sám ani moc neví, proti komu a čemu. Hlavní je křičet, lát a strašit, co podle něj bude „nebetyčnou ostudou“. Ejhle, vzácná chvíle nechtěného osobního sebezpytu!
Ani ne pět stovek jeho soudruhů (soukmenovců, jak chceme) otravovalo v moravské metropoli ovzduší právě proti mladým občanům, kteří se rozhodli nečekat až na chvíli, kdy pravda a láska jen tak bez osobního přičinění zvítězí nad lží a nenávistí. A tedy podílet se vlastním dílem na uskutečňování Havlova zapomínaného sametového hesla, vysmívaného hlavně bohorovnými, nařvanými a rychle zbohatlými politickými kmotry a šíbry. To přece oni si po převratu devětaosmdesátého roku na chvilku zhasli a rozkradli, co se dalo. A vzít nám chtějí už i to, co ještě zbývá: naději na společnou Evropu. Ano, federalizovanou. Zatím aspoň s euro místo koruny, a snad už brzy se společnou armádou a se společnou zahraniční politikou. Jinak si ten náš kontinent rozparceluje Rusko. I zaklínadlo si našli naši, ale i planetární vlastenci – NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD. Proboha, už zase?! Nestačily fašismus, nacismus, socialismus, komunismus?! Jenže ouha. Vedou nás zase jen o vlastní blahobyt, pomníky a sochy dbající světovládní, chamtiví a psychopatičtí starci.
Okamura, Ševčík, Šafránková, a viděli v Brně i Radima Fialu, ten ale prý neřečnil – poslední mladí mezi všemi – z plných hrdel křičeli k svému houfu, proto to vypadá, že je jich hodně, ale volilo je přece jen asi sedm procent účastníků posledních parlamentních voleb.
Jak dlouho ještě mají občané trpět jejich hulvátství a podpásová svinstva?!
Nejsme jako oni.
publikováno: 11. 5. 2026
