Před několika dny skončil 66. Zlín Film Festival, mezinárodní soutěžní přehlídka filmů pro mladou generaci (28. 5. – 3. 6. 2026). V posledních letech rozšiřuje svůj akční rádius, důkazem byl i letošní program a rekordní účast 57 hraných, dokumentárních a animovaných snímků. Zlín býval mj. tradičním, světové ceněným centrem tvorby filmařů, kteří natáčeli snímky pro děti a mládež (jmenujme alespoň Karla Zemana, Hermínu Týrlovou či Josefa Pinkavu); je i dlouholetým přívětivým hostitelem festivalu.
Mimo soutěž se letos na festivalu promítal dokument Marka Jančíka Neviditelný Jan Gogola (Česká televize jej uvede na podzim) o významném dramaturgovi i dramaturgii jako profesi. K tématu festivalu měl co říct, protože Gogola léta působil v zlínském filmovém studiu na Kudlově jako dramaturg a podílel se na řadě filmů pro mladé diváky,
Jak občas zmiňuje, sám je k budoucnosti domácí hrané tvorby pro mladé diváky poněkud skeptický. Možná právem. Přes některé nesporné úspěchy posledních let (Děti Nagana) se dnes natáčí pro mladého diváka poměrně málo hraných filmů „ze života“. I pouhé letmé nahlédnutí za uplynulými desetiletími v této oblasti, např. za filmy Karla Smyczka, P Josefa Pinkavy nebo např. Věry Plívové Šimkové naznačuje, že snímků, jimž se (kvůli lepší uplatnitelnosti) říká „rodinné“, vznikalo v minulých desetiletích víc. Jakoby se scenáristé, režiséři, a hlavně producenti obávali jít do „dětského“ rizika. Přitom – alespoň dle výzkumů návštěvnosti – děti a mladí lidé jsou v současnosti nejaktivnější věkovou skupinou, která chodí do kina. Přestože hojně využívají možnosti zhlédnout filmy online, ukazuje se, že digitální platformy návštěvnost kin neoslabují, ale fungují s nimi v rovnováze.
Nicméně pro mladé publikum se u nás hrané filmy moc netočí. Není tedy divu, že žádnou ze čtyř hlavních cen – Zlatých střevíčků, které uděluje zlínský festival, si tentokrát neobuje český film.
Za nejlepší celovečerní film pro děti jej získal egyptský Všechno nejlepší, za celovečerní film pro mládež polští Ministranti.
Za celovečerní film v kategorii animace švýcarský Pštros a za nejlepší celovečerní film pro dospívající dánský snímek Bez tíže.
Zlínský festival řadu let, také letos, představuje ambiciózní díla ze současnosti, jež nabízejí empatické pohledy do nitra dětí a dospívajícího mládí; vyprávějí o trápení, o problémech, s nimiž se v životě utkávají, o často bolestných střetech se světem dospělých, o hledání identity.
Proč se to u nás děje zřídka?
Možná chybí nosné, silné náměty a dobré scénáře čerpající ze života. Nebo snad filmaře víc oslovuje divácká poptávka, která volá po pohádkách a filmech s prvky fantasy. Těm se tu daří daleko lépe. Přesvědčuje o tom třeba filmová pohádka Princezna stokrát jinak nebo letošní český soutěžní film ve Zlíně Máma a táta jsou Boží (byť nezískal hlavní cenu), a také dlouhá řada českých pohádek v kinech či na televizních obrazovkách každé Vánoce. Jednou z příčin absence současnosti v dětských filmech může být i chybějící kreativní dramaturgové formátu Jana Gogoly…
V této souvislosti však musíme férově dodat, že v Česku i v koprodukcích se zahraničím stále vznikají animovaná díla pro děti na špičkové úrovni (v poslední době Myši patři do nebe, Pohádky po babičce, Život k sežrání aj.).
Zlínskému festivalu patří velká pochvala, že kromě moha programových pozitiv a skvělé atmosféry přináší také smysluplné srovnávání filmové tvorby různých zemí a díky tomu inspirativní konfrontaci. A možná i podněty pro naše filmaře.
***
Záběry z filmů zlínského filmového festivalu 2026: Ministranti, Všechno nejlepší, Máma a táta jsou Boží. Foto Film festival Zlín
Z české filmové tvorby posledních let:
Děti Nagana. Foto Bontonfilm
Život k sežrání. Foto Aerofilms
publikováno: 8. 6. 2026
