Významný perský básník, matematik a astronom Omar Chajjám (1048–1131) o šachách napsal: „Život je šachovnice dnů a nocí, na níž si Osud s lidmi hraje místo kamenů, sem tam je honí a drtí svou mocí, dokud je do hrobu nesrazí k věčnému snu.“ Dá se říci, že se v podobném duchu nese poslední román Maura Ruggiera (*1979) z letošního roku, ve kterém se mísí noir thriller s filosofickými a historickými podněty a který se jmenuje Systém Petrovič. Šachista z Prahy.
Je členěn do 14 kapitol, z nichž každá je nazvána podle šachové terminologie, a prologu s epilogem. Na prezentaci knihy v malebné restauraci Lore Malá Strana díky organizaci Società Dante Alighieri Praga dne 23. dubna 2026 autor explicitně potvrdil četné autobiografické prvky v románu. Opravdu se setkal s legendárním šachistou Garri Kasparovem, na půdě Italského kulturního institutu se skutečně odehrála partie mezi italským a českým mistrem, autor byl opravdu v tramvaji kontaktován neznámým a tajemným šachistou – dokonce se Mauru Ruggierovi podařilo najít lístek s kontaktem, který od něj dostal – a další.
Z prezentace bohužel také vyplynulo, že autorovým oblíbeným tématům, esoterice a mystice, se v Itálii (ale i v Česku) na akademické půdě věnuje jen velmi málo osob. Po dříve vydaných vrcholně esoterických a mystických knihách Zpěv lva a Esoterismus a kultura. Eseje o skrytých vlivech v literatuře a v umění máme možnost ochutnat autorovo dílo trochu jiné: poněkud epičtější, napínavé a s jasnou historizující a též i filosofickou zápletkou.
Ať se na centrální téma šachů v románu podíváme z jakéhokoliv úhlu, esoterického, numerologického, metafyzického či dokonce mystického, žádný z pohledů není ve svých důsledcích nesprávný. K setkání se šachy v románu dochází na základě četných synchronicit, většina postav jsou vášniví šachisté, zčásti žijící v psychiatrické léčebně na okraji společnosti. Použitá jména a příjmení mají svůj dílčí základ ve skutečnosti, například Vlk/Beran, Svoboda, Petrovič, Růžička či Aneta, Jaromír, Nikolaj, Tomáš. Systém Petrovič je polyvalentním symbolem jednak tajné organizace, též přístupu, zla, hry, která přes všechny překážky pokračuje dál a nekončí smrtí některých hlavních hrdinů.
Zápletka vychází rámcově z komunistického Československa 80. let, kdy fiktivní příběh pokračuje i v novém režimu po sametové revoluci: někteří protagonisté se se změnou „překabátili“, jiní byli odsunuti na okraj společnosti (četné odkazy na psychiatrickou léčebnu), jiní přibyli, ale základ zápletky je metafyzický. V příběhu figuruje kromě šachů též často smrt, ale ne jako konec lidského údělu. V této souvislosti bychom si mohli připomenout, co o šachách napsal jiný vášnivý šachista, argentinský spisovatel Jorge Luis Borges (1899–1986), ve své básni Šachy, což lze vztáhnout velmi dobře i na Ruggierův román:
„Bůh hýbe hráčem a ten zas figurkou.
Který Bůh za Bohem zahajuje příběh
z prachu a času a snu a agónie?“
Svět, který nám román předkládá, je tekutým fiktivním světem nejistoty, relativismu, ambivalence a stírání rolí. Epická stránka příběhu zahrnuje teror komunistického režimu, StB a KGB, špionážní a tajné organizace a kulisy skoro jako z bondovky. Lidský život zobrazený v knize je hodně prekérní a marginalizovaný, hrdinové se střetávají s výzvami a s dilematy, jichž jsou většinou oběťmi. Šachy jsou úhelným a limitním pohledem lidského údělu, který je z větší části tragický a útrpný. Ano, Bůh existuje a má svoje plány, zasévá do lidstva válečnou DNA a člověk tuto linku osudově sleduje až do tragického konce.
Důraz je kladen na tragickou osudovost, na opakování šachové bitvy i v běžném lidském životě a v lítých bojích o moc. Je to dosti neúprosný úděl, o němž nepochybuje ani vypravěč v knize, ani samotný autor. Hranice mezi vítězem a poraženým, mezi dobrem a zlem, je prakticky neznatelná. O román už projevilo zájem jedno české nakladatelství, je tedy možné, že se brzy dočkáme i českého překladu.
Kniha Maura Ruggiera se právem zařazuje na čestná místa světových literárních pragensií, nezapře značnou autorovu erudici a znalost prostředí, které v některých případech nemohl znát z přímé zkušenosti (líčení z 80. let). Navíc podnítí esoterickou a mystickou zvědavost čtenáře, který rád hraje šachy a kterému se líbí jejich rozsáhlá symboličnost. Pokud k tomu připočteme nesporně významné kulturní a biblické odkazy, je na světě román, ke kterému se bude – jednou snad i český – čtenář rád vracet.
Mauro Ruggiero:„Il sistema Petrovič. Lo scacchista di Praga“ 2026, Prospero
publikováno: 8. 6. 2026
