„V které jiné zemi na světě mají provincii pojmenovanou Matanzas neboli Jatka?“ ptá se v úvodu mozaikovité a experimentální knihy Pohled na svítání v tropech (1974) její autor, enfant terrible kubánské prózy, exulant Guillermo Cabrera Infante (1929–2005).
Otázkou je nastaven tón knihy: popisovaná „historie“ Kuby je psána především krví. Infanteho pozice nám velmi připomíná jiného známého odbojného kubánského spisovatele, Reinalda Arenase a jeho román Než se setmí (1992), též jako zdařilý film s Javierem Bardemem a Johnny Deppem (2000), která popisuje nástrahy totalitní Kuby a urputnou snahu dříve prominentního a tentokrát pronásledovaného spisovatele se z tzv. ostrova svobody vymístit. Tyto vzácné disidentní pohledy z pozice odporu vůči dominantní moci a totalitě jsou o to významnější, že skutečných kritiků kubánského režimu po pádu Fulgencia Batisty, jejichž hlas s časem neutichl, je velmi málo. V životě a díle Guillerma Cabrery Infanteho nalézáme paralely a inspirační zdroje, které jsou sdílené mezi mnoha literáty Latinské Ameriky.
Pocházel z chudé rodiny v Gibře, nedokončil studia medicíny a žurnalistiky, zprvu podporovatel Castra, který se po vítězství revoluce aktivně zapojil do organizace nového kulturního života na Kubě, vedl literární časopisy, psal též filmové a umělecké kritiky. Prvotní nadšení ale brzy vyprchalo, po otevřené kritice Castrova režimu byl vězněn, v roce 1966 emigroval do frankistického Španělska, kde nemohl zůstat, takže přesídlil do Londýna, kde žil až do své smrti v roce 2005. V jeho díle nalézáme četné inspirace od Jorge Luise Borgese, hru s identitou a fikcí, četné „zrcadlení“ a mystifikace, vytvářením jazykových labyrintů, koncepce literatury jako hry, parodie, plné bujarých literárních hříček, fascinací nekonečnem. Cabrera Infante se s Borgesem, kterého velmi obdivoval a hovořil o něm jako o největším spisovateli 20. století, osobně setkal ve svém londýnském exilu v roce 1971. V roce 1997 Cabrera Infante získal Cervantesovu cenu, která je považována za „Nobelovu cenu“ pro hispánskou literaturu.
Pokud se týká geneze zkoumané knihy Pohled na svítání v tropech, která vyšla v roce 2025 ve výborném překladu hispanistky Anežky Charvátové, je nutné zdůraznit, že vznik knihy samotný byl velmi komplikovaný, zasáhla do něj kubánská cenzura a dříve vydané verze knihy byly notně tendenčně osekány. Naštěstí český překlad nejen této knihy, ale i předchozího proslulého románu Tři truchliví tygři (cenzurované 1965, konečná verze 1967, česky 2016) rovněž ve vynikajícím překladu Anežky Charvátové, vychází z konečných a ve svobodném světě vydaných verzí. Tři truchliví tygři jsou velmi významní pro genezi knihy Pohled na svítání v tropech, protože poskytla část materiálu pro její vznik, je i poetickým předchůdcem zkoumané knihy. Přestože se kniha zabývá historií tzv. „ostrova svobody“ od prehistorie až do 60. let minulého století, nejedná se v pravém smyslu o historickou kroniku.
V tomto případě máme co do činění spíše s mozaikou, koláží, sérií „fotografií a rytin“, jak sám autor prohlásil. Je výsledkem desetiletého experimentálního úsilí, které ústí v dekonstrukci mýtu o kubánské revoluci, o koloniální minulosti a o podstatě samotné ostrovní existence. V podání Cabrery Infanteho jsou kubánské dějiny groteskní fraškou a nekonečným a šokujícím cyklem násilí a krve, ve které se střídá osvobozování, zotročování a nová diktatura. Postavy jsou často popisovány ne jmény, ale fyzickými znaky, jako například „muž s obrovským knírem“ či „generál s hvězdou na čele“ – označování jmény nemá výpovědní hodnotu, nicméně charakteristické znaky individualit se opakují. Totalita je vykreslena jako byrokratická absurdita banálního zla, ve které má místo ironie, sarkasmus, paradox a iluze dějin. Obrovská část hrůzy v knize spočívá v tom, co není vyřčeno. Texty zachycují ticho matek, jejichž synové byli popraveni, ticho vězňů a ticho vynucené strachem.
Jediné, co může v této souvislosti pomoci, je síla jazyka a humoru. Cabrera Infante tvrdí, že jazyk je faktickým vymezením reálného světa, co nelze popsat jazykem, pro člověka neexistuje. Jazyk je v pravém smyslu hlavní postavou knihy. Humor v knize je strašlivě černý, vzniká na základě nečekaných výkrutů a neobvyklého skládání nesourodých střípků, které jakoby nedrží po hromadě – ovšem při pozornějším čtení vystoupí čtenáři na povrch jasný obraz komplexního a fragmentárního labyrintu. Autor má výjimečnou schopnost kritizovat totalitu s humorem a inteligencí; ukazuje, že umění může být zbraní proti tyranii a že jazyk spolu s humorem může být nástrojem osvobození. Jeho díla jsou důležitým příspěvkem k diskusi o roli umělce v totalitním systému a o možnostech odporu proti nespravedlnosti.
Guillermo Cabrera Infante: Pohled na svítání v tropech. FRA 2025, překlad Anežka Charvátová
publikováno: 15. 6. 2026
