Vlna nepokojů, která se přelila v minulých dnech Britskými ostrovy, vedla hned několik místních komentátorů k úvahám, nakolik ohrožují sociální sítě současnou demokracii a zda jsou vůbec navzájem kompatibilní. Rychlost, s jakou se dokázala právě přes internetové platformy zorganizovat k násilným protestům ostrovní ultrapravice, byla dechberoucí. Policie v Southamptonu (když vyšly najevo podrobnosti vraždy osmnáctiletého studenta Henryho Nowaka sikhským mladíkem Vicrumem Digwou) a v Belfastu (po pokusu o vraždu mentálně handicapovaného Steva Ogilvieho Súdáncem Hadim Alodidem) nedokázala násilí čelit. V Severním Irsku se situace ztišila, až když na místo dorazily posily z Británie a policie nasadila proti násilníkům (zcela mimořádně) vodní dělo. Do zkratkovitých algoritmů sociálních sítí, přes které se svolávaly k akci ultrapravicové bojůvky, do výzev Nigela Farage k