Scenárista a režisér Dan Pánek obohatil vloni domácí filmovou scénu o napínavé, právem oceňované drama Neporazitelní; upozornil na sebe ale už o několik let dřív, když v roce 2023 přidal do fondu filmů pro děti a dospívající zdařilé Děti Nagana. Teď, na prahu léta, znovu příjemně překvapil, a to v docela jiném žánru.
Příběh snímku Po večerce je nenáročný a jako střižený pro léto – zvláště s ohledem na současné horké dny. Obratně načasované nasazení do kin nelze distributorům mít za zlé, spíš naopak. Ani to, že příběh, který mnohé diváky doufejme potěší, je postaven na jednoduchém, dobře odhadnutém předpokladu: většina z nás patrně někdy byla na letním táboře a z dětských pobytů si odnesla zážitky, na které ráda vzpomíná. Právě na takovém letním dětském zařízení se odehrává téměř celý děj Pánkova filmu. Tábor je už trochu omšelý, nicméně má své kouzlo, jako mnohá místa našich dětských prázdnin. Stále funguje, jenže chátrá, protože nemocný majitel Miloš už nemá dost sil se o něj pořádně starat. Má však naštěstí syna, který kdysi na tábor jezdil, a teď souhlasí, že aspoň na jedno léto se ujme vedení. Sám totiž potřebuje na čas změnit prostředí, má náročnou práci a jinak by vyhořel.
A tak se s ním, s velkou partou dětí a vedoucích stěhujeme do tábora jménem Hryzely, kde spolu s aktéry prožijeme kus léta.
Podle tvůrců je film Po večerce především romantická love story, neboť se tu po letech osudově potká dvojice někdejších táborníků, která mezi zdejšími stany kdysi zažila první lásku. Teď má příležitost na ni navázat. V centru příběhu je skutečně nově se rozvíjející vztah ústřední dvojice – hlavního vedoucího Kráti a hygieničky Anežky. Po dvaceti letech se tu potkají, nejdřív spíš utkají nad hygienickými nedostatky tábora. Příběh se plynule odvíjí, přesto však víc než napětí, jak to s láskou dopadne, si užijeme atmosféru tábora jako takového. Rušný program, báječnou tábornickou atmosféru, hry a sny, řešení drobných karambolů i ohrožení existence, jež skromnému zařízení hrozí. Tvůrcům se podařilo věrohodně vystihnout půvab letních táborů, atmosféru všedních dnů i poutavých soutěží. A proč to neříct, oživit zdravě nostalgickou notu vzpomínek na vlastní zážitky. Významně k tomu přispívá herecký tým v čele s Vladimírem Polívkou a Evou Podzimkovou, jejichž vzájemná chemie dobře funguje. Že Dan Pánek umí dobře vybrat i vést herce, to osvědčil např. i v Neporazitelných, zde to opět potvrdil. Platí to i pro obsazení dalších postav (Václav Neužil, Ondřej Pavelka, Stanislav Majer a další.)
Pro podmanivě vystiženou tábornickou atmosféru i pro příjemný pocit návratů do dětství snad můžeme tvůrcům odpustit poněkud schematické, a hlavně předvídatelné dějové peripetie i jednoduchá rozuzlení. Ano, intrikáni budou odhaleni, záměry byznysmenů s pozemkem Hryzel zmařeny a tábor přežije. No a co? Kéž by tomu tak bylo i v reálu. Proč si nepředstavit – v souladu s trochu pohádkově vstřícným finále – že tábor dokáže napravit i hříšníky?
A proč si aspoň v duchu u táboráku znovu nezazpívat o hradě Okoři, kde světla už nehoří…
Vladimír Polívka a Eva Podzimková ve filmu Po večerce. Foto Donart
publikováno: 21. 6. 2026
