Rád bych se vrátil ještě k jednomu filmu z minulého roku. Je jím nepřehlédnutelných Norimberk režiséra Jamese Vanderbilta o okolnostech setkání amerického psychiatra Douglase Kelleyho (Rami Malek) s prominentním válečným zločincem Hermannem Göringem (Russel Crowe) na pozadí Norimberského procesu v letech 1945–1946.
Podobně jako u jiných válečných filmů i tento prozrazuje důvod, proč se neustále vracíme 80 a více let zpět: tato témata jsou stále živá, a ještě vlastně ne úplně společností zpracovaná, navíc se stále pokoušíme uspokojivě odpovědět na znepokojivou otázku „Jak bylo něco takového vůbec možné?“. Jestliže předchozí snímky na téma Norimberského procesu se zabývaly spíše právní dynamikou samotného procesu, tento snímek je psychologickou a vlastně i částečně psychiatrickou – osobně dramatickou a vypjatou – sondou do duše jednoho z hlavních obžalovaných v tomto procesu: povolaný psychiatr Douglas Kelley s údivem zjišťuje, že válku přeživší hlavní strůjci tzv. „konečného řešení židovské otázky“ nejsou nijak vyšinutí či psychopatičtí jedinci, pouze mají přebujelé ego a chorobně tíhnou k narcismu a mají neochvějnou loajalitu k (již nějakou dobu mrtvému) Führerovi.
Nic proti Rami Malekovi, ale ve filmu vyznívá spíše jako eskamotér a pouliční bavič. Zejména v kontrastu s hlavním tahounem filmu, Russelem Crowem, který brilantně sehrál roli povýšeného, obtloustlého, blazeovaného a vždy dobře naladěného nacistického padoucha. Hermann Göring v jeho obdivuhodném podání ožívá do naší doby jako ještě démoničtější a děsivější postava (než možná byl skutečný Göring), jejíž mimořádná inteligence a charisma zahání do úzkých nejednoho bojovníka z druhé strany barikády.
Aniž bych chtěl prozrazovat cokoliv z filmu, končí nejinak než obecně známou sebevraždou Göringa v norimberském vězení na rok přesně před osmdesáti lety, jedná se o velmi uhrančivé dílo povahy intimního psychologického dramatu. Ukazuje nám celkem přesně a plasticky, jak složitý Norimberský proces byl, jak bylo nesnadné formulovat jeho rámec a jak bylo komplikované popohnat nacistické zločince před spravedlivý soud: jak vůbec korektně definovat spáchané válečné zločiny. Jeden z mnoha vynikajících dialogů psychiatra Kelleyho a nacisty Göringa posouvá naše vnímání a chápání obecné spravedlnosti, její interpretace a jejího možného demagogického či ideologického zneužití.
Skutečná kniha Douglase Kelleyho zmíněná též ve filmu 22 cells in Nuremberg (1947) česky v roce 2010 Muži kolem Hitlera je klíčovým důkazem, zásadním dokumentem, který zkoumá psychologické pozadí vybraných nacistických zločinců: kromě překvapivého zjištění, že většina z nich byli lidé s celkem běžným psychologickým profilem též naznačuje reálnou možnost opakování historických zkušeností v jiných částech světa v budoucnosti, pokud se lidé nebudou zajímat a starat o svou svobodu, o svá lidská práva a o dodržování demokratických principů právního státu a o demokracii obecně ve své zemi.
publikováno: 23. 6. 2026
