Ve stejném roce odchodu jednoho z nejvýznamnějších českých filosofů 20. století Erazima Koháka (1933–2020) vyšla i první kohákovská monografie z pera jeho žáka a toho času doktoranda Jakuba Trnky. Erazim Kohák v letech 1949–1990 žil v nuceném exilu ve Spojených státech amerických. Filosoficky byl nejvíce ovlivněn T. G. Masarykem a Husserlovou fenomenologií. Ve své práci se zabýval celou řadou námětů, od metafilosofie a etiky přes politická a sociální témata až k českým a evropských intelektuálním dějinám. Ve svém pozdějším myšlení kladl velký důraz na ekologickou problematiku. Zkoumaná kniha sama o sobě je velmi vítaným úvodem do Kohákova myšlenkového díla, ve kterém se mísí křesťanský pohled evangelíka s občanskou angažovaností vnitřně přesvědčeného sociálního demokrata, silný ekologicko-etický étos s vnitřně prožívaným prvorepublikovým masarykovstvím. To vše v životě filosofa, který byl velmi pestrý: od válečného odboje k útěku z komunistického Československa do USA, kde začínal jako pomocný dělník; přes stipendium na Yaleově univerzitě a ke studiu filosofie a religionistiky, pak působení na Bostonské univerzitě k manželské krizi, kterou v sedmdesátých letech vyřešil skoro jako Diogénes: odešel do lesů v New Hampshire, kde si na samotě svépomocí postavil srub a kde po léta bydlel. Až ke dlouho a toužebně očekávanému návratu zpět do svého domova, Československa, po sametové revoluci a působení jako profesora filosofie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a v závěru života ve Filosofickém ústavu Akademie věd.
Tam jsem ho také potkal na svých studiích na FF UK v devadesátých letech, zapsal jsem si Obecnou a Ekologickou etiku. Profesor Kohák byl známý nejen svým pokročilým humanitním étosem a mimořádnou citlivostí vůči ekologické filosofii, ale také svým nezaměnitelným humorem: tak například zvířatům (on říkal „zvířákům”) vždy říkal „lidé ve zvířecích kožíšcích/zvířata jsou fajn lidi“, automobilům s jedním cestujícím říkával „jednoválce“ (kde se válí jen jeden člověk) a vždy například tvrdil, že kdyby celý svět začal používat toaletní papír, do několika měsíců se Země celá odlesní atd. atd. Ve svých studenty velmi hojně navštěvovaných přednáškách často předestíral cizí myšlenky, se kterými třeba vnitřně nesouhlasil, bylo velmi nesnadné se dostat k jeho vlastnímu myšlení. K velmi zajímavým vzpomínkám patří i to, že jak byly jeho přednášky velmi populární a vlastně prodchnuté jistou myšlenkovou lehkostí a humorem, u zkoušky byl Erazim Kohák velmi nelítostný a precizní filosof-vědec, který velmi dbal na každý detail ve filosofické argumentaci zkoušeného.
V knize Filosof Erazim Kohák Jakub Trnka zpřehledňuje a systematizuje filosofovo myšlení a velmi dobře vystihuje filosofickou tradici Komenský–Masaryk–Rádl–Husserl–Patočka – i přes všechny možné rozdíly v jednotlivých jménech – jako klíčové linie Kohákovy humanistické angažované filosofie s významnými akcenty fenomenologie a personalismu. Trnkova struktura díla není chronologická, ale tematická, sám měl velmi blízký vztah a přístup k Erazimu Kohákovi, což mu umožnilo lepší pochopení některých detailů s uvedením cených skutečností – jeho pozice je unikátní mezi osobní interpretací a angažovaností. Trnka nezamlčuje problematické body v Kohákově životě a díle. Na druhou stranu kniha do jisté míry někdy působí spíše jako obhajoba než skutečně kritická analýza. Některé koncepty jako fenomenologie či masarykovství se opakují v různých kapitolách, což může působit repetitivně. Autor přiznává, že nemohl pokrýt všechny Kohákovy texty, v díle některé klíčové publikace z exilu chybí. Celkově Filosof Erazim Kohák nabízí nejlepší dostupný systematický přehled filosofova myšlení, doplněný o vzácné biografické detaily. Vyznívá ale také zčásti jako projekt duchovního dlužníka vůči mentorovi, některé filosofické spory (s Patočkou) a kontroverze (Kohákova levicová orientace) jsou zlehčeny a některá metodologická dilemata (jak přesně funguje fenomenologie u Koháka?) zůstávají spíše nediskutovány. Největším záporem knihy je snad příliš optimistická Trnkova interpretace Kohákovy koherence. Reálný Kohák byl více protichůdný, nesourodý a více skeptický k vlastním jistotám. Trnka sice tuto složitost uznává, ale ne vždy ji dost zohledňuje ve své interpretaci.
Rád bych se ovšem zastavil u roviny, která z knihy dělá výjimečný čtenářský zážitek, a tím je použitý jazyk a přesnost výraziva. Zde se podle mě Jakub Trnka dostal do české filosofické extraligy: jeho jazyk je přesný jako skalpel, vycizelovaný a bohatý tak, jak se vidí skutečně jen málokdy. A to až do té míry, že čtení této knihy je velmi náročnou disciplínou, která vyžaduje mnoho trpělivosti a času a velmi pozorné čtení: ne proto, že by obsahovala náročné myšlenky složité na pochopení, ale proto, že její argumentace je téměř dokonale propracována a vystavěna v celé bohatosti možností současné češtiny. Uveďme si jako příklad uvedeného část, ve které Trnka podává precizně formulovaný argument rozdílu filosofie a přírodních věd:
„Co je dobré, správné, účelné, rozumné, přiměřené, adekvátní, logické, dostatečné, racionální atd. – všechny tyto normativní kategorie zásadně formují celou naši zkušenost a jako takové se promítají i do všech vyšších kulturních útvarů, moderní přírodovědu nevyjímaje. I vědec s těmito kategoriemi musí chtě nechtě pracovat, ovšem většinou tak činí bez jasného uvědomění, tj. bez hlubšího vhledu do jejich původu a podstaty. Těžko lze tyto kategorie označit za „nevědecké“, a proto irelevantní. Nevědecké jsou pouze v tom smyslu, že nejsou vlastním tématem vědy. Přesto jsou neustálou podmínkou její možnosti, jejím nutným předpokladem. Bez těchto normativních, tj. v nejširším smyslu hodnotových kategorií by ani přírodní věda nebyla možná. A jestliže přírodní věda tento normativní aspekt zkušenosti nezná a neumí s ním pracovat, pak je to její nedostatek, nikoli nedostatek naší zkušenosti. Jedná se pak o omezenost a nedostatečnost přírodovědeckého postoje, nikoli o nedostatečnost fenomenologie a jejích východisek. Fenomenologie usiluje stejně jako věda o racionalitu, ovšem o racionalitu důkladněji promyšlenou, tj. hlouběji založenou a pokud možno absolutně zdůvodněnou. A opět: už sám tento regulativní požadavek obsahuje významný normativní náboj, kterého si je ale fenomenologie dobře vědoma a snaží se s ním také náležitě pracovat.” (str. 78)
Filosof Erazim Kohák – o první kohákovské monografii z pera Jakuba Trnky (Filosofia, 2020)
publikováno: 29. 6. 2026
