„Čtěte s kritickou myslí, ale i s otevřeným srdcem,“ přál si autor

Marie a Emil Pickovi na dovolené, 30. léta

Rukopis pamětí Emila Picka Jak jsem žil, jakým jsem byl ležel sedm dekád zapomenutý v krabici. Náhodně jej objevil autorův vnuk a rodina správně usoudila, že stojí za vydání. Knížka nyní vychází v českém originále i v anglické verzi.

Je to útlá, ale mimořádná autobiografie. Přitom Pick nebyl spisovatel, nevynikal stylistickou obratností ani schopností dramatizovat vylíčené děje, ač byly často vskutku bouřlivé. Sám autor omluvně poznamenává, že během života publikoval pouze odborné texty.

Chemik a podnikatel Emil Pick (1865–1945) napsal své paměti v době věznění v terezínském ghettu, pracoval na nich v obtížných podmínkách v letech 1942–45. Adresoval je vnukům, chtěl jim zanechat věrohodný vzkaz o svém životě, práci i životních postojích. Mimochodem, jeho dva vnuci toho času už pobývali ve Velké Británii, kam odjeli z protektorátu na poslední chvíli díky záchranné misi Nicholase Wintona. Text je pozoruhodný už tím, jak v pokročilém věku a ve zvlášť svízelné životní situaci dokázal utřídit vzpomínky, osvěžit paměť i rozvážit, o čem stojí za to psát. Má však daleko víc obsahových bonusů. K formální podobě aspoň poznámka: editoři ponechali mile archaickou podobu jazyka starého muže, a dobře udělali. Podpořili autenticitu autorovy výpovědi i naznačili leccos navíc o jeho povaze.

Vyprávění plyne chronologicky, od dětských let a prvních stupínků ke vzdělání až po rozsáhlé podnikatelské aktivity za první republiky. Zachycuje přínosy dalších škol (chemická průmyslovka aj.), praxi v různých provozech, postupné nabývání zkušeností i sebevědomí, střídání pracovních pozic, sny o samostatném podnikání, které se postupně dařilo. Emil Pick se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů československého chemického, zvláště potravinářského průmyslu, lídrem v drožďářství, výrobě umělých tuků a lihovarnictví. Považoval za důležité podrobně popsat – a je to zajímavé i z dnešního pohledu –, kudy vedly jeho cesty k úspěchu, jakými směry se musel vydat, co překonat. Jeho podnikatelská kariéra přitom nebyla snadná, nenarodil se do bohaté rodiny s dostatečnými materiálními prostředky, které by jej mohly v podnikání podpořit, nic nezdědil, leda pracovitost svých předků.

Pickův životní příběh je i výpovědí o době a místech, kde žil.

Od prvních stránek prokládá životopisná fakta osobními úvahami o světě, o společenské a politické situaci země. A bylo věru co komentovat, jeho aktivní léta obsáhla neklidný závěr devatenáctého století, tragédii první světové války, vznik samostatného československého státu (prožíval jej s nadšením „jako Čech i člověk“), nadějný hospodářský, politický i kulturní rozmach první republiky. Reflektoval střetání národností, poměr k náboženství a Bohu („Jaký kdo je, takový je jeho Bůh,“ mínil), antisemitismus a vztah většinové společnosti k Židům.

Pickovými reflexemi se jako životodárné pramínky vinou témata pro něj bytostně důležitá. Především jeho upřímné češství, které uplatňuje v každé situaci, a projevuje je i tehdy, když to pro něj není výhodné; vymezuje se tím i vůči části židovské komunity. Důležitým tématem a životním postojem je vztah k práci a s tím související péče o odbornou úroveň. Na předním místě je rovněž celoživotní úsilí „snažit se být slušným člověkem“, jednat poctivě a korektně.

Emil Pick jako štědrý mecenáš podpořil či plně financoval řadu městských projektů (např. městské koupaliště). Není divu, že byl ve svém regionu oblíben, v roce 1935 ho město Čáslav, kde sídlily jeho závody, jmenovalo čestným občanem.

Vyprávění „jak žil a jakým byl“ dovedl autor z pochopitelných důvodů pouze ke konci první republiky; „současným osudem židovstva“ – jak nazval tragický stav věcí – se už nezabýval. Pobyt v lágru přežil, zemřel však těsně po skončení války, v prosinci 1945, několik dní po dovršení osmdesátky.

Pickův životní příběh dopověděly četné poznámky v závěru textu. Slouží nejen jako vysvětlivky či doplňky k odborným či historickým pasážím, přidávají také zajímavá fakta o osudech rodiny Picků i o jeho rozsáhlém potravinářském a drogistickém podnikání, po němž zůstávají stopy do dnešních dnů.

Vydání knihy, které připravil Nadační fond dr. Dagmar Lieblové ve spolupráci s nakladatelstvím Stilus Press, podpořila autorova rodina, která většinou žije v zahraničí. Pravnučka Emila Picka Angela Pick Greenway však byla u toho, když se před několika týdny publikace jejího předka představila v Česku veřejnosti. Může na něj být pyšná, jeho život i text, který po sobě zanechal, jsou stále inspirativní.