Motorističtí ministři Oto Klempíř a Petr Macinka byli o víkendu vypískáni ze svého vystoupení na folklórním festivalu. Oba reagovali podrážděně a rozpoutali malou letní mediální vlnu. Co jejich projevy říkají o motoristickém pojetí politiky?
„Zbláznili jste se?“ těmito slovy reagoval ministr Macinka na otevřeně vyjádřenou nelibost účastníků Mezinárodního folklórního festivalu Strážnice týkající se jeho přítomnosti na festivalu v sobotu 27.6. 2026. Následně hovořil o tom, že publikum politizuje festival a přirovnal je k bolševikům. Ministr přišel nikým nezván, jak sám prohlásil, v reakci na vypískání svého kolegy Oty Klempíře, ministra kultury. Klempíř k události na svém profilu sociální sítě X klade otázku: jak by mělo vypadat zrcadlo nastavené vládou a ministerstvem takovému chování?
Tyto otázky nejsou samozřejmé a vypovídají o tom, jak se ti, kdo je položili, dívají na politiku a jak chápou roli politika. Reakce obou ministrů pozoruhodně odpovídají tomu, co James Fenimore Cooper již roku 1838 označoval za typické rysy demagogie. Cooper charakterizuje demagoga několika znaky: stylizuje se do role člověka z lidu proti elitám, místo věcné argumentace mobilizuje emoce a vytlačuje racionální diskusi, získanou popularitu využívá především k vlastnímu zviditelnění a naznačuje nebo usiluje o porušení zavedených pravidel nebo zákonů.
Ministr Klempíř okamžitě komentoval reakci publika na sociálních sítích a jeho komentář lze chápat jako nepřímou výhrůžku pořadatelům a účastníkům. Oto Klempíř by mohl říci, že o financování nic neřekl a nikomu nevyhrožoval. Ale na to by bylo možné mu odpovědět: to, že by vláda a ministerstvo měly “nastavit zrcadlo”, tedy reagovat na to, že byl ministr vypískán, výhrůžku obsahuje. V daném kontextu se totiž nabízí otázka, jaké zrcadlo má na mysli a zda uvažuje o konkrétní akci, jakou by například bylo omezení rozpočtu pořadatelům festivalu. Nadto se jeho kolega Boris Šťastný v tomto směru vyslovil explicitně a k omezení dotací pro festival skutečně vyzval.
Kolegovi, který se podle vlastních slov ocitl v „nepřátelském prostředí“, přišel na pomoc Petr Macinka. Otázka, jestli se publikum zbláznilo, není jen prostá urážka, ale směřuje ke zpochybnění schopnosti přítomných mít zdravý úsudek. Macinka se s nimi nehodlá přít a diskutovat, ale naznačuje, že jsou to blázni, a diskuse s nimi tak možná není. Proč ale na pódium přišel? Způsob, jak k celé věci došlo, a samotné vystoupení vyvolává dojem, že s podobnou reakcí publika počítal, a využil ji ke svému zviditelnění v mediálním prostoru. V tomto kontextu je zajímavé, jak se na pódium vůbec dostal. Obviňuje publikum z politizace festivalu, ačkoli na pódium nevystoupil jako běžný návštěvník, ale díky své politické funkci.
Demagogie byla už od antiky považována za jev, který se v demokracii objevuje, ale také za jev, který ji ohrožuje a kterému je třeba bránit. Reakce ministrů Motoristů odpovídají znakům, které Cooper popsal v 19. století: vyvolávají vlny emocí, získanou pozornost využívají k vlastnímu zviditelnění a na veřejný nesouhlas reagují návrhy na omezení možnosti jeho projevu. Na ministrovu otázku lze tedy odpovědět jednoduše: ne, veřejnost se nezbláznila. Demokratická politika musí počítat s nesouhlasem. Nebezpečnější než pískot publika je představa, že odpovědí na něj má být zastrašování nebo zpochybňování zdravého rozumu těch, kdo jej vyjádřili.
publikováno: 29. 6. 2026
