Veskrze významný, ale pořád kontroverzní profesor světových dějin na Oxfordské univerzitě Peter Frankopan (*1971) byl k zastižení i u nás na půdě Masarykovy univerzity v Brně, kde 5. 6. 2026 přednesl přednášku na téma „Rethinking the history of Eurasian exchange – from the Holocene to the present day“. Profesor Frankopan vede Centrum pro byzantská studia a zabývá se zejména dějinami Středomoří, Střední Asie, Středního východu, Ruska a Číny. Jeho knihy „První křížová výprava: Volání z východu“, „Hedvábné stezky: nová historie světa“ nebo jeho nejnovější dílo „Proměny země: dějiny člověka a klimatu“ (český překlad vznikl roku 2024) se staly mezinárodními bestsellery a svému autorovi zajistily pověst enfant terrible mezi současnými historiky. Autor totiž zásadně mění náš pohled na dějiny a jeho klíčové myšlenky zaznívají i ve zkoumané knize „Nové hedvábné stezky: přítomnost a budoucnost světa“ (česky 2023): světové těžiště se přesouvá ze západu do Asie, ovšem toto není vnímáno jako nový vzestup Asie, ale jako spíše návrat k historickému normálu. Frankopan tvrdí, že moderní západní dominance byla jen relativně krátkou historickou odchylkou, nyní se svět vrací do stavu, kdy rozhodující procesy probíhají mezi Středomořím, Blízkým východem, Střední Asií, Indií, Čínou a Tichomořím.

Zhluboka se nadechněte a znovu si řekněte, že to není možné. Přeci nemohou být pravdivé knihy, jako např. ta od Gavina Menziese z roku 2004 s titulem „1421: rok, kdy Čína objevila svět“, vydaná v české renomované Edici Kolumbus nakladatelství Mladá Fronta. Nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Západní civilizace se opájí Vikingy a po několika stoletích Kryštofem Kolumbem, jak jsme si to dokodrcali až do Nového světa. Co když ale dějiny je potřeba vyprávět z trochu jiného úhlu pohledu? Profesor Frankopan má za to, že dějiny netvoří jen velmoci samy o sobě, ale především trasy, uzly, koridory a sítě, které je podporují. V této souvislosti uvádí své velmi oblíbené téma dávných hedvábných stezek, které propojovaly kontinenty. Všimněme si, co dnes dělá Čína, vehementně propaguje svou iniciativu Belt and Road (Pás a stezka), kterou autor považuje za čínský projekt století: obrovský plán investic do železnic, silnic, přístavů, energetických a datových sítí, průmyslových zón a finančních vazeb napříč Eurasií i mimo ni. „Kdysi všechny cesty vedly do Říma, dnes všechny cesty vedou do Pekingu,“ říká profesor Frankopan a dodává, že z infrastruktury se stalo politikum podle starého hesla „chceš-li zbohatnout, postav nejdřív cesty“, čehož se držela i římská civilizace. Velké dějiny jsou podle autora nejen dějinami ideologií, ale i obilí, ropy, plynu, kovů, přístavů a distribučních sítí.

Západní civilizace ve své určité pýše některé popisované regiony často vnímá jako vzdálenou periferii, přestože mohou být pro budoucí světovou ekonomiku zásadní. Připomeňme si v této souvislosti nejen vzestup Číny, ale i Indie, Pákistánu, Íránu či předpokládaný demografický boom afrických velkoměst. Nejkritičtěji se Frankopan vyjadřuje k Evropě a ke Spojeným státům americkým. Zatímco západ dlouho jednal, jako by jeho dominance byla přirozená a trvalá, uzavíral se do sebe, štěpil se a soustředil sám na sebe, Asie buduje nová spojení, nové aliance, jen si vzpomeňme, co vše se děje v této souvislosti v iniciativě BRICS. Západ podle autora špatně interpretuje světovou změnu, často intervenuje ve světě, ale neumí nic nabídnout a vytváří více problému než řešení. Tím zároveň nechává prostor jiným aktérům, kteří nabízejí něco o poznání konkrétnějšího: investice, obchod, infrastrukturu, úvěr a politickou podporu bez moralizujícího rámce.

Vzestup Asie ovšem není v knize vnímán jako harmonický či morálně lepší. Stále existuje mezi novými asijskými partnery mnoho napětí, rozporů a rizik, jedná se o křehká partnerství často postavená na rozdílných zájmech. Vznikající svět je o poznání komplikovanější, soutěživější a často nestabilní. Autor dokáže přesvědčivě argumentovat ve většině případů, nutí čtenáře změnit úhel pohledu na mapu světa. Občas ovšem nedoceňuje stále silný západ s jeho technologií a vojenskou mocí, navíc líčení Eurasie jako prostoru rostoucí spolupráce je zjednodušený. Proto je nejlepší číst knihu spíše jako nový a alternativní interpretační rámec, který ukazuje směr hlavního pohybu světa.

publikováno: 13. 7. 2026