Nové dílo filmového tvůrce Christophera Nolana Odyssea lze vnímat z několika úhlů pohledu. Jako vzrušující dobrodružný příběh, mimořádnou filmovou road movie. Jako dechberoucí výpravnou, obrazově bohatou podívanou. Nebo jako film s filozofickým rozměrem nastolujícím témata, která patří k důležitým existenciálním otázkám naších životů. A ovšem také příležitost zopakovat si významné literární dílo – starověký epos řeckého básníka Homéra, který určitě skoro všichni aspoň přibližně známe. Ať jsme ho četli v doslovném překladu, či v některém z četných populárních zpracování, (například) od Eduarda Petišky. Toto vše, a patrně i další dimenze v Nolanově snímku najdeme. Záleží na osobním nastavení, na tom, jak jsme zvyklí přijímat filmové zážitky.
Odyssea je příběhem touhy po domovu. Cesta hrdiny trojské války domů je dlouhá a obtížná, protože bohové se na krále Ithaky rozzlobili a chtějí ho potrestat. Za co vlastně čelí nemilosti? Žárlí snad na jeho úspěchy ve válce a na to, že jeho nápad, trojský kůň, významně přispěl k dobytí města? Nebo mu bohové závidí silný vztah s manželkou Penelopé, protože nejen Odysseus touží po návratu, také žena na něj věrně čeká. V každém případě mu mocní komplikují život všemožnými překážkami a nástrahami: nebezpečným setkáním se svůdnými ženami, které ho dokážou zadržovat; pastí v Kyklopově jeskyni; nástrahami na moři; utkáváním s nečekanými protivníky. Když konečně dojde do cíle, musí navíc čelit dalším překážkám, tentokrát od ženichů věrné Penelopé. Kvůli manželově dlouhé nepřítomnosti se ocitla uprostřed zájemců o ruku ve svízelné situaci, kdekdo totiž touží nejen po ní, ale zvláště po ovládnutí Ithaky…
Mnohé z příběhů Homérova eposu se staly symbolem pro nejrůznější momenty – vzpomeňme třeba na pojem trojského koně, který se stal obecně platným označením pro bitevní i jakékoliv jiné situace, kdy obratná lest pomůže k vítězství. Tvůrce filmu neochudil text antického básníka o žádnou významnou epizodu, spíše některé trochu předimenzoval. (Například těch krvavě bojových mohlo být méně.) Zároveň leckomu asi připomněl některé pozapomenuté dějové motivy, vždyť původní text je rozsáhlý. Nolan poutavě, s vypravěčskou erudicí a tvůrčí invencí provádí diváka strastiplnými nástrahami, jimiž musí protagonista projít, aby se konečně dostal do své Ithaky. Brilantně propojuje svět lidí s mýtickými bytostmi.
Film tím zároveň nenásilně, ale zřetelně nabízí i další dimenzi, stejně významnou jako sám příběh: Reflexi o trpělivosti, o síle citu i vůle, jež jsou třeba k dosažení vytčeného cíle. Ale také o slabosti – co je jen nutný ústupek, co už selhání? Nepřímo se tu naznačuje, že k vnímáni hloubky příběhu je dlouhá Odysseova cesta nezbytná, neboť poskytuje prostor pro uvědomění si sebe sama. Můžeme to chápat i jako nezamýšlenou námitku, ne-li polemiku s proslulým výrokem Franze Kafky: „Je dán cíl, nikoliv však cesta; to, co nazýváme cestou, je váhání.“
Kdepak, říká Odysseus, chceme-li dojít k cíli, cesta je nutná, i když tím mnoho riskujeme. Musíme ji podstoupit pokud možno se ctí.
Ať už přemýšlíme nad vyzněním, případně nad vzkazem Nolanova díla současníkům, nebo „jen“ sledujeme dobrodružnou cestu krále Ithaky, další opus tohoto tvůrce je skvělou podívanou. Představuje mimo jiné přední světové herce v nových atraktivních rolích. Především Matta Damona jako Odyssea, Anne Hathaway jako Penelopé, Toma Hollanda v roli Odysseova syna Télemacha, i další výrazné osobnosti světového filmu. Neodmyslitelnou a vysoce kvalitní součást snímku představuje hudba Ludwiga Göranssona; je kreativním spolutvůrcem děje i atmosféry. Což v plné míře platí i pro kameru Hoyte Van Hoytemy.
Z tvůrčí dílny Christophera Nolana, jednoho z nejvýznamnějších režisérů současnosti, zpravidla vycházejí mimořádná dála (v poslední době např. Dunkerk, Oppenheimer). Je o něm známo, že dává přednost práci v autentickém prostředí a reálných kulisách, což osvědčil i v nejnovějším, téměř tříhodinovém díle. Jednotlivé scény se natáčely v Řecku, včetně oblasti Peloponésu, na Sicílii, v Maroku, Skotsku i na Islandu. Když sledujeme záběry křehké lodi, vydané na pospas bouřlivým vlnám širého moře nebo ostrým skalám, chtě nechtě pocítíme úzkost, protože moře je skutečné a kocábka opravdu nepatrná. Podobně působivé jsou bitevní scény, kde se nehemží pajduláci vyrobení v počítači nebo pomocí AI, ale skuteční lidé.
Sledovat Odysseu je kvůli rozsahu (možná) svým způsobem výzva, ale stojí za to.
Záběry z filmu Christophera Nolana Odyssea. Foto CinemArt
publikováno: 27. 7. 2026
