Pravděpodobně více než většina zaměstnanců. Nese větší odpovědnost, rozhoduje o strategii firmy a často odpovídá za tisíce pracovních míst.

Existuje ale hranice, za kterou už rozdíly v odměňování přestávají být vnímány jako spravedlivé?

Právě tuto otázku bychom si měli klást.

V mnoha nadnárodních společnostech dnes dosahuje odměna generálního ředitele stovek násobků průměrné mzdy zaměstnance. Ve Spojených státech se podle údajů AFL-CIO pohybují tyto rozdíly kolem poměru 350 : 1. V Evropě jsou zpravidla nižší, přesto i zde dosahují odměny vrcholových manažerů milionů eur ročně.

Ještě zajímavější než samotná čísla je však to, jak je vnímáme. Průzkumy ukazují, že většina Američanů se domnívá, že generální ředitelé velkých společností vydělávají přibližně třicetinásobek mzdy běžného zaměstnance. Skutečný rozdíl je však více než desetkrát vyšší. Rozsah příjmové nerovnosti je tedy mnohem větší, než si většina veřejnosti vůbec představuje.

Nejde přitom o závist ani o snahu trestat úspěch. Úspěšní podnikatelé, investoři i manažeři jsou nezbytnou součástí fungující ekonomiky. Vytvářejí pracovní místa, podporují inovace a nesou odpovědnost za důležitá rozhodnutí.

Otázkou proto není, zda mají být dobře odměňováni.

Otázkou je, zda extrémní rozdíly v odměňování dlouhodobě posilují důvěru ve společnost, nebo ji naopak oslabují.

Pokud zaměstnanci získávají pocit, že pravidla nejsou stejná pro všechny, oslabuje to motivaci, loajalitu i společenskou soudržnost. Důvěra je přitom jedním ze základních pilířů zdravé ekonomiky i demokratické společnosti.

Článek 23 Všeobecné deklarace lidských práv hovoří o právu každého člověka na spravedlivou a příznivou odměnu, která zajistí důstojný život jemu i jeho rodině. Přestože byl přijat už v roce 1948, otevírá debatu, která je aktuální i dnes. Jak má vypadat spravedlivé odměňování ve světě globalizovaných firem, digitalizace a umělé inteligence?

V The Open Manifesto proto nevoláme po rovnosti výsledků ani po určování platů shora. Vyzýváme k otevřené debatě o tom, zda současné rozdíly v odměňování odpovídají hodnotám společnosti, která staví na lidské důstojnosti, spravedlnosti a rovných příležitostech.

Důstojnost člověka by neměla být určována jeho pracovní pozicí ani výší jeho příjmu. Smyslem ekonomiky by nemělo být vytvářet prosperitu pouze pro několik málo lidí, ale vytvářet podmínky, ve kterých mohou důstojně žít všichni, kteří se na jejím fungování podílejí.

Nejde o boj proti úspěchu.

Jde o hledání rovnováhy mezi odměnou za odpovědnost a důstojností lidí, jejichž práce každý den vytváří skutečnou hodnotu.