Kolikrát jste dnes klikli na tlačítko „Souhlasím“?
Pravděpodobně si to ani nevybavíte.
Při instalaci aplikace, návštěvě webové stránky nebo používání sociálních sítí každý den potvrzujeme podmínky, které většina z nás nikdy nečetla. Během několika vteřin získáme přístup ke službě. Na oplátku ale často předáváme něco mnohem cennějšího, než si uvědomujeme.
Svá osobní data.
Mnoho lidí si stále myslí, že soukromí znamená mít něco, co chceme skrývat.
Domníváme se, že jde o mnohem hlubší princip.
Soukromí znamená mít možnost rozhodovat o tom, co je naše. O našich osobních údajích, zvycích, poloze, kontaktech, zájmech nebo digitální identitě. Jinými slovy o informacích, které dohromady vytvářejí velmi přesný obraz toho, kdo jsme.
Dnes už nejsme sledováni jen podle toho, co sami zveřejňujeme. Digitální systémy dokážou z našich každodenních aktivit odhadovat naše preference, nákupní chování, obavy i budoucí rozhodnutí. Čím více o nás digitální platformy vědí, tím lépe dokážou předvídat naše chování a ovlivňovat naše rozhodování. Informace totiž nepřinášejí jen obchodní výhodu. Přinášejí také moc.
Na tento problém výrazně upozornila aféra Cambridge Analytica. Miliony profilů uživatelů Facebooku byly využity k cílenému ovlivňování politického chování. Ukázalo se, že osobní data mohou sloužit nejen k prodeji produktů, ale také k ovlivňování veřejného mínění a demokratických procesů.
Evropská unie přijala GDPR a další státy zavedly vlastní pravidla ochrany osobních údajů. Byl to důležitý krok správným směrem. Přesto se technologie vyvíjejí rychleji než legislativa. Umělá inteligence, pokročilá analýza dat nebo stále přesnější algoritmy přinášejí otázky, na které současná pravidla zatím neumějí plně odpovědět.
Článek 12 Všeobecné deklarace lidských práv chrání každého člověka před svévolnými zásahy do soukromí. Když byl ale v roce 1948 přijat, digitální svět neexistoval. Dnes má soukromí nový rozměr. Vedle našeho domova nebo korespondence zahrnuje také naši digitální identitu, naše chování na internetu i informace, které o nás vytvářejí algoritmy.
Zajímavé je, že otázka vlastnictví osobních dat není v současném právu jednoznačně vyřešena. Místo skutečného vlastnictví dnes existují především práva subjektu údajů, povinnosti správců dat a smluvní oprávnění ke zpracování osobních údajů. Platformy tak zpravidla nezískávají vlastnictví našich dat, získávají však velmi široká oprávnění je shromažďovat, analyzovat a využívat na základě podmínek, se kterými souhlasíme při používání jejich služeb.
V The Open Manifesto proto otevíráme debatu o Právu na vlastnictví osobních dat. Domníváme se, že pokud náš život vytváří data, měli bychom mít možnost skutečně rozhodovat o tom, kdo je využívá, za jakým účelem a jakou hodnotu z nich vytváří. Skutečný souhlas totiž nevzniká kliknutím na tlačítko, kterému většina lidí nerozumí. Skutečný souhlas předpokládá informované rozhodnutí.
Nevoláme po odmítání technologií.
Technologie zlepšují zdravotnictví, vzdělávání, dopravu i komunikaci a budou hrát stále větší roli v našich životech. Právě proto je důležité, aby jejich rozvoj šel ruku v ruce s ochranou lidských práv.
Možná nastal čas položit si novou otázku.
Pokud náš život vytváří data, neměla by být nakonec naším majetkem?
Online zdroj: The Open Manifesto. Manifest
Předešlé díly:
Úvodem: Proč vzniklo The Open Manifesto
- Bojujme proti vyhoření. Požadujme smysluplnou práci.
- Jak velké rozdíly v odměňování jsou ještě spravedlivé?
publikováno: 10. 8. 2026
