Po zhlédnutí dokumentu Petra Slavíka Veřejný prostor Františka Skály si možná nebudete jisti, jestli veskrze spokojený pocit z právě zhlédnutého plyne víc z kvality filmu, či z charismatické osobnosti a ukázek tvorby jednoho z nejvýznamnějších současných českých výtvarných umělců – sochaře, malíře, performera i muzikanta. K divácké radosti přispívá obojí, nejspíš je to padesát na padesát. Snímek patří určitě k nejlepším dokumentům (nejen) letošního roku představujícím významnou osobnost, a František Skála i jeho artefakty jsou podmanivé.
Název naznačuje, že půjde zejména o výtvarníkovu tvorbu ve veřejném prostoru, tím však zároveň o ní říká téměř vše podstatné. Skála a prostor patří k sobě, svým způsobem si veřejná prostranství adoptuje, alespoň tu jejich část, kam umisťuje či hodlá umístit své dílo. Pokaždé pečlivě zvažuje, kde bude – či by měla – jeho plastika stát, dotváří její podobu v souvislosti s místem a snaží se nabídnout ji právě tam. I když se to pokaždé nepodaří. Takže film vypovídá vlastně o „celém“ Skálovi, byť může představit pouze část jeho osobnosti a tvorby.
Kamera se spolu s umělcem zastavuje u jednotlivých děl i tvůrčích etap, líčí, někdy s pomocí archivů, jindy naživo, inspiraci, záměr, historii vzniku. Vrší se příběhy a malá dramata, ať jde o extrémně náročné tvůrčí postupy, komplikovanou dopravou na místo určení, či třeba nejednoznačné přijetí publika. S kamerou putujeme ulicemi, parky i volnou přírodou, posedíme v krásně bizarních přístřešcích, která Skála vytvořil, plavíme se po Labi do Drážďan, účastníme se vernisáží, sledujeme dotváření artefaktů v dílně i v plenéru, nahlédneme do ateliéru. Jsme svědky okamžiků štěstí, když se něco mimořádně povede, i objevů mimořádných materiálu, barev, nečekaných propojení. Tušíme, že někdy jde o stylizaci, ale jindy zas nikoliv – vždyť režisér léta sledoval Skálu při práci i ve chvílích uvolnění. Diváka neopouští pocit autenticity.
Mezi poutavým vyprávěním příběhů plastik, obrazů i jiných artefaktů trousí Skála pozoruhodné myšlenky obecného dosahu. Třeba o tom, proč se neúčastní výběrových řízení, ale nabízí už hotové dílo (ti, co nevyhráli, pak s vítězem soutěže nemluví); o invazi turistů (a čumilů), což zbavuje mnohá krásná místa půvabu. Je přesvědčen: „Když vidíš něco krásného, hlavně to nikomu neříkej!“ Zaujme i autorský výklad jedné z nejpozoruhodnějších plastik poslední doby, obřího psa. Navzdory rozměrům jej Skála vysvětluje jako pomník nejubožejších, jako „chudáčka božího,“ ale také jako symbol bezejmenných hrdinů.
Dokument samozřejmě nemůže opomenout důležitou stránka Skálovy kreativní osobností – jeho bytostné muzikantství. Organicky je začleňuje do portrétu v reálných prostředích: v soukromí s kytarou, na koncertě se skupinou Třaskavá směs, na vernisážích, kde si kulturní vložku obstarává sám, i na vystoupení se svéráznou dechovkou Provodovjané. Škoda, že nezbylo dost prostoru pro stále funkční proslulou hudební skupinu výtvarníků Tros Sketos (Najbrt–Róna–Skála), proslavenou mimo jiné díky filmovému festivalu v Kalových Varech, kde okouzlili perfektně secvičeným výkonem i vtipem.
Ano, Skála je mimo jiné báječný šoumen. Pohybuje se před kamerou přirozeně, s šarmem i temperamentem, hovoří s režisérem (který je na rozdíl od stále přítomného protagonisty mimo obraz) nenuceně, pěknou, přístupnou češtinou, nikoliv složitým estétským jazykem. Skála pojal „svůj“ film jako další veřejný prostor, který ovládl a dekorativně do něj zasadil sám sebe.
Snímek je poutavý i půvabný, nepostrádá napětí ani dobře dávkovaný humor. Udrží pozornost od začátku až k závěrečným metrům. Nechybí mu televizní rozměr, umně střídá intimní atmosféru s velkými celky, detail s panoramatickým záběrem. Představuje protagonistu jako umělce tvůrčího neklidu a mnoha aktivit i jako přemýšlivého, koncepčního tvůrce, jehož intuice a spontaneita mají pevný řád. Proto se pod jeho rukama rodí živé umění, které vede smysluplný dialog s veřejným prostorem i vnímavým divákem.
Petru Slavíkovi paří uznání a dík, že to vše přesvědčivě ukázal.
Putování světem Františka skály ve filmu Petra Slavíka. Foto Pilot Film
publikováno: 10. 8. 2026
