V letošních volbách do Senátu se budou o přízeň voličů ucházet i dva zemědělští manažeři, kteří toho v zemědělství hodně dokázali, avšak ve vysoké politice by se ocitli v nové roli.
Zeptali jsme se jich, co chtějí v Senátu prosazovat a jak si představují svou práci v případě volebního úspěchu.
Monika Nebeská (57 let) kandiduje do Senátu v obvodu č. 45 – Hradec Králové – jako nezávislá kandidátka bez podpory politické strany. V srpnu 2026 ji organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) zařadila mezi 100 výjimečných žen světa, které svou inspirací utvářejí budoucnost zemědělství, potravinářství a venkova. Vybrala ji z více než 600 nominovaných žen ze 131 zemí. Od roku 2009 stojí v čele Zemědělského družstva Všestary, jednoho z nejvýznamnějších zemědělských podniků regionu. Jako předsedkyně Zelinářské unie Čech a Moravy zastupuje zájmy českých pěstitelů a dlouhodobě propojuje zkušenosti z praxe s vědou, vzděláváním a veřejným životem. Je členkou Správní rady Univerzity Hradec Králové a místopředsedkyní Správní rady České zemědělské univerzity v Praze.
Jaroslav Mikoláš (71 let) kandiduje do Senátu v obvodu č. 6 – Louny – za hnutí ANO. V zemědělství působí téměř padesát let, přes třicet let byl spojen se společností LUPOFYT s.r.o. Působí v zemědělských profesních organizacích, mj. je členem představenstva Agrární komory České republiky. V roce 2022 zvítězil v kategorii Zemědělství soutěže Manažer roku a byl zařazen mezi TOP 10 nejúspěšnějších manažerů České republiky. V roce 2023 získal Čestný titul GENTLEMAN PRO v soutěži Českých 100 Nejlepších a v roce 2024 byla jeho firma zapsána do Síně slávy Diamanty českého byznysu.
Co Vás vede ke vstupu do politiky?
Monika Nebeská: Velkou část profesního života se pohybuji v prostředí, kde nestačí problém pojmenovat. Musíte najít řešení, rozhodnout se, nést za své rozhodnutí odpovědnost – a druhý den přijít znovu mezi lidi, kterých se týká. Vedla jsem podnik v dobrých časech i ve chvílích, kdy žádné jednoduché řešení neexistovalo. Pracuji v profesních organizacích, propojuji zemědělskou praxi s vědou a vzděláváním a stále častěji vidím, jak velká vzdálenost někdy vzniká mezi tím, jak se pravidla vytvářejí, a tím, jak potom fungují v reálném životě.
Do politiky tedy nejdu proto, že bych toužila stát se političkou. Jdu do ní proto, že zkušenost má podle mě cenu teprve tehdy, když je člověk ochoten ji dát k dispozici i za hranicemi svého vlastního světa.
A je v tom ještě jeden důvod. Mám ráda náš region a myslím, že má mnohem větší potenciál, než si někdy sám připouští. Chtěla bych, aby měl v Senátu silný a nezávislý hlas.
Jaroslav Mikoláš: V České republice jsem se narodil, dostalo se mi zde vzdělání, možnost rozvíjet se a podnikat – a tak cítím jako svou morální povinnost tohle všechno naší zemi zase vracet. V zemědělství a pro zemědělství pracuji přes čtyřicet let. Za tu dlouhou dobu jsem velmi dobře poznal, co zemědělce trápí i co potřebuje region, ve kterém žiji. Když jsem proto dostal možnost kandidovat do Senátu a zjistil jsem, že v něm nejsou zemědělští odborníci, řekl jsem si, že to zkusím!
Věřím také, že jako senátor bych měl větší možnost prosazovat některá témata než dnes například jako člen Agrární komory ČR.
Co si myslíte o Senátu jako o instituci, potřebujeme ho vůbec?
Monika Nebeská: Ano. Právě proto, že demokracie potřebuje nejen schopnost rozhodnout, ale také schopnost rozhodnutí ještě jednou promyslet. Senát nevnímám jako instituci, jejímž smyslem je produkovat další a další zákony. Jeho význam vidím téměř opačně: má být místem rozvahy, zkušenosti a určitého odstupu od každodenního politického provozu. Má se ptát, zda je zákon skutečně potřebný, srozumitelný a proveditelný – a především jak dopadne na život lidí, kterých se týká.
Profesní zkušenost mě naučila jednu poměrně prostou věc: rychlost rozhodnutí a jeho kvalita nejsou synonyma. A napravovat důsledky bývá zpravidla podstatně náročnější než věnovat dost času přemýšlení předem. Právě v tom vidím jednu z nejdůležitějších rolí Senátu. Někdy je totiž velmi užitečné mít v systému někoho, kdo se ještě jednou zeptá: Opravdu jsme to domysleli?
Jaroslav Mikoláš: Dokud jsem pracoval v podnikatelské sféře, myslel jsem si, že Senát nepotřebujeme, postupně jsem ale změnil názor. Myslím si, že Senát by měl být místem, kde zasedají rozumní lidé, kteří v životě něco dokázali, zkrátka lidé, kteří mají životní nadhled a dokážou o budoucnosti naší země rozhodovat s chladnou hlavou.
S jakým cílem jdete do Senátu, co si od toho slibujete?
Monika Nebeská: Od Senátu si neslibuji zázraky. A myslím, že je fér to říci ještě před volbami. Jeden člověk nezmění politiku ani zemi. Může ale přinést zkušenost, otevírat témata, spojovat lidi, kteří spolu běžně nemluví, a velmi důsledně hlídat kvalitu rozhodnutí.
Přirozeně bych se věnovala oblastem, které dobře znám: podmínkám pro podnikání, zemědělství a potravinářství, krajině a vodě, vzdělávání, rozvoji regionů a omezování zbytečné administrativy. Stejně důležitá je pro mě dostupnost zdravotní a sociální péče, protože právě ta stále více rozhoduje o kvalitě života lidí mimo největší centra.
Spolupracovat chci s lidmi, nikoli s jejich stranickými legitimacemi. Dobrý návrh se nestává horším podle toho, zda přichází zprava, zleva nebo od nezávislého kolegy. A stejně tak špatný návrh nezachrání správná barva dresu. Možná je to příliš praktický pohled na politiku. Ale právě praktický pohled bych do ní ráda přinesla.
Jaroslav Mikoláš: Mým volebním obvodem je Senátní obvod č. 6 – Louny, který zahrnuje Lounsko a celý okres Rakovník. Do Senátu jdu proto, že chci svou prací zkvalitnit, zjednodušit a vylepšit život všem občanům v tomto regionu, ať už jsou to podnikatelé, mladí lidé, nebo důchodci.
Pomáhat chci i zemědělcům, protože si myslím, že jejich hlas by měl být slyšet v politice obecně, nejen v Senátu. Politici by si měli uvědomit, že vedle Prahy a Brna máme také vesnice a malá města a v nich máme spoustu zemědělců, bez nichž bychom neměli to, co považuji za opravdový luxus: potravinovou bezpečnost a v co nejvyšší míře také potravinovou soběstačnost. Zemědělství je podle mě jedním ze základů toho, abychom měli dostatek kvalitních a dostupných potravin.
Myslím, že mám základní předpoklady pro to, abych do Senátu mohl kandidovat – mám zkušenosti, schopnosti, čas a chuť do práce. Pokud bych byl zvolen, chtěl bych se výkonu mandátu věnovat naplno a nekombinovat ho s žádnou další prací. Můj plán je takový, že bych chtěl mít čtyři kanceláře (po jedné v Praze, Rakovníku, Lounech i v Žatci). Tímto způsobem bych chtěl být mezi lidmi svého regionu a poznávat jejich starosti a potřeby.
Jak jste promýšleli svou strategii ohledně toho, za jakou stranu budete či nebudete kandidovat?
Monika Nebeská: V tomto případě bylo rozhodování překvapivě jednoduché. Kandiduji jako nezávislá, bez podpory jakékoli politické strany. Ne proto, že bych politické strany považovala za něco špatného. Jsou přirozenou a nezbytnou součástí parlamentní demokracie. Já sama jsem ale celý profesní život stála mimo stranickou politiku a neviděla jsem důvod tuto skutečnost před volbami převlékat do jiného kabátu.
Nezávislost pro mě zároveň není marketingová značka. Je to svoboda, ale také odpovědnost. Znamená, že za mnou nestojí stranická centrála – a také to, že se za ni nemohu schovat. Za svými rozhodnutími si budu muset stát sama. A to je prostředí, které velmi dobře znám.
Jaroslav Mikoláš: Protože chci pro lidi pracovat, tak chci ve volbách uspět, což by se mi, myslím, nemuselo podařit bez silného zázemí politické strany. Proto když jsem dostal od Hnutí ANO nabídku kandidovat do Senátu, tak jsem ji přijal. Jednak jsou mi myšlenky této strany blízké a jednak mám za to, že lidé, kteří v této straně působí, mají upřímný zájem zlepšit život v naší republice. A to je i mé poslání.
Nebude pro Vás práce v Senátu příliš velkou změnou a jak ji chcete skloubit se svými současnými profesními aktivitami?
Monika Nebeská: Samozřejmě že to bude jiné. Kdybych si myslela opak, svědčilo by to spíš o tom, že netuším, do čeho vstupuji. Celý profesní život ale pracuji s lidmi, rozpočty, zákony, evropskou regulací, investicemi, krizovými situacemi, a především s důsledky rozhodnutí. Díky působení ve správních radách univerzit zase vidím svět vědy, vzdělávání a mladé generace. Obsah práce tedy bude v mnohém nový, ale odpovědnost, nutnost orientovat se ve složitých tématech a hledat řešení pro mě nové nejsou.
A Praha? Dojíždění do ní patří k mému profesnímu životu už dlouho, takže právě této části případného senátorského mandátu se skutečně neobávám. Mnohem podstatnější pro mě bude neztratit kontakt s regionem. Senátor podle mě nemá být člověk z regionu, který začne po zvolení pozorovat svůj domov z pražské perspektivy. Jeho úkolem je přinášet do Prahy zkušenost a hlas lidí, kteří ho do Senátu poslali.
Jaroslav Mikoláš: Představuji si to tak, že bych byl opravdu senátorem na sto procent. Ve všech čtyřech svých kancelářích bych měl své asistenty, kteří by mi sbírali podněty lidí, pokud bych tam zrovna nebyl osobně. Na každé místo to mám z Rakovníka maximálně hodinu cesty, takže co do logistiky to pro mě není žádný problém.
Jak si myslíte, že výsledek voleb ovlivní pozice současných politických stran?
Monika Nebeská: Senátní volby mají jednu zvláštnost, která je mi sympatická: lidé v nich často mnohem více než stranickou značku posuzují konkrétní osobnost. Pokud budou úspěšní nezávislí kandidáti nebo osobnosti, které nestaví svou kandidaturu primárně na stranické příslušnosti, může to být pro politické strany důležitá zpráva. Ne nutně zpráva proti nim. Spíš připomínka, že důvěra voličů se nedá automaticky přenášet z loga na člověka.
Pro mě osobně ale není cílem oslabovat nebo posilovat politické strany. Kandiduji proto, abych nabídla možnost lidem, kteří chtějí v Senátu nezávislý hlas opřený o konkrétní životní a profesní zkušenost.
Jaroslav Mikoláš: Je důležité mít silný a jednotný Senát proto, aby bylo jednodušší prosazovat jednotlivé zákony a legislativní změny. Senát, poslanecká sněmovna i vláda by se měly pokud možno shodnout na tom, jak vidí budoucnost naší země.
Čím se podle Vás nejvíce odlišujete od ostatních kandidátů?
Monika Nebeská: Nerada bych sama sebe poměřovala s ostatními kandidáty. Každý přicházíme s jinou životní zkušeností, a nakonec jsou to voliči, kdo rozhodnou, která z nich je pro ně nejpřesvědčivější. Mohu ale říci, co nabízím já.
Zkušenost z prostředí, kde se rozhodnutí neposuzuje podle toho, jak dobře znělo na poradě, ale podle toho, zda fungovalo v reálném životě. Zkušenost s vedením lidí, podnikáním, zemědělstvím, potravinářstvím, krajinou, evropskou regulací, ale také s univerzitním prostředím a vzděláváním. A především schopnost sednout si k jednomu stolu s lidmi, kteří spolu nemusí ve všem souhlasit. Nemám potřebu hledat nepřítele, abych dokázala vysvětlit vlastní názor. V době, kdy se veřejná debata často živí konfliktem, možná i to může být určitá odlišnost.
Jaroslav Mikoláš: Především svými životními a profesními zkušenostmi. Zemědělství a řízení podniku se věnuji desítky let, takže jsem zvyklý rozhodovat se v situacích, kdy je potřeba hledat praktická řešení a nést za ně odpovědnost.
Co se změní ve Vašem životě, když ve volbách neuspějete?
Monika Nebeská: V pondělí půjdu do práce. A tahle krátká odpověď je pro mě vlastně docela podstatná. Kandidatura do Senátu pro mě není hledáním nové kariéry ani existenčním rozhodnutím. Mám práci, kterou mám ráda, lidi, za které nesu odpovědnost, profesní závazky a především život, který nezačal kandidaturou a volbami také neskončí.
Pokud voliči rozhodnou, že je má zkušenost pro Senát užitečná, přijmu to jako velký závazek a budu se snažit jejich důvěru proměnit v konkrétní práci pro náš region. Pokud rozhodnou jinak, budu jejich rozhodnutí respektovat. A budu dál dělat to, co považuji za smysluplné. Možná je právě svoboda vědět, že člověk politiku ke svému životu nepotřebuje, docela dobrým předpokladem pro to, aby do ní mohl vstoupit.
Jaroslav Mikoláš: Nezmění se mi nic. Možná snad jen to, že budu mít víc času, a tak budu hledat jiné cesty, jak lidem prospět! (smích)
Monika Nebeská je ženou z praxe, která se celý profesní život pohybuje v zemědělské prvovýrobě, potravinářství, akademické sféře a rozvoji venkova. Její působení v zemědělství, veřejném životě a akademickém světě opakovaně ocenily také Hospodářské noviny a magazín Forbes, které ji dlouhodobě řadí mezi nejvlivnější ženy České republiky. Do Senátu chce přinést praktickou zkušenost, věcné rozhodování a schopnost hledat řešení, která obstojí v každodenním životě. Ví, že za každým zákonem jsou konkrétní lidé, jejich práce, rodiny a krajina. Chce být silným hlasem Hradecka – věcným, samostatným a připraveným hájit to, co má pro region skutečnou hodnotu.
Jaroslav Mikoláš jde do Senátu s cílem získat více peněz pro region a prosazovat jeho další rozvoj, investice do infrastruktury a služeb a kvalitnější podmínky pro život lidí. Zároveň chce prosadit lepší podmínky pro české zemědělce a silnější podporu zemědělství, které je základem života na venkově a naší potravinové bezpečnosti. Podporovat hodlá také českou produkci a podmínky, které povedou k dostatku kvalitních a cenově dostupných českých potravin. Jedním z jeho hlavních témat je také účinný boj proti suchu – zejména lepší zadržování vody v krajině a konkrétní opatření, která pomohou chránit zemědělství i obce před dopady sucha.
publikováno: 24. 8. 2026
