Bylo mi sedmnáct a už ani nevím, jak jsme se seznámili a jak vypadal. Bylo to naše první rande. Horké léto v Praze, minisukně a tramvaj, která nás zavezla na Malou Stranu. V odpoledním žáru vcházíme do pivnice U Tomáše. „Po pivu rostou ženám prsa,“ tvrdí český chlapi. „A po černém nejvíc.“ Ne že bych to potřebovala, ale s chutí zvedám studený orosený půllitr. Nasládlý temný mok příjemně chladí, hustá pěna nám pod nosem dělá fousy a my si vyprávíme, jak báječné je mít sedmnáct let a svobodně pít pivo v nesvobodné zemi.
Odpoledne se protáhlo a tramvaj, kterou mě doprovázel, přejela o zastávku dál. Vystupujeme a já cítím, jak se to báječné černé pivo hlásí k vyprázdnění. Sakra, teď musíme celou zastávku pěšky zpět. Ten dosud milý doprovod kluka z prvního rande je najednou na obtíž. Přece nebudu vykládat, že se mi chce čůrat. Snažím se tvářit jakoby nic, zatímco svírám močový měchýř a myslím na to, abych už byla doma. Ale nejsem. Chybí docela dobrý kus cesty. Snažím se soustředit se na to, co mi říká, když procházíme malým podloubím rohového domu. Snad to byl stín toho podloubí, co způsobilo, že můj močový měchýř nevydržel a pode mnou je najednou louže. Chtěla bych se propadnout do země, chtěla bych zmizet ve vesmíru, když najednou slyším jeho slova „je tu nějak mokro“, pak ticho a pak zase něco vypráví, a tak dojdeme až ke dveřím mého domu. „Uvidíme se příští týden.“ Dveře domu se zavírají a já vím, že už se nikdy neuvidíme. Už nikdy nechci vidět toho milýho kluka. Nikdy nikdo nesmí vědět, co se mi to odpoledne stalo. Strašně se stydím. Co když to bude vyprávět kamarádům?! Určitě bude! Nemohla bych se s nimi nikdy setkat. „To je ta, co se počůrala,“ mysleli by si. Hanba se rozlévá po celém těle. Nechci na to myslet…
Utekly roky mého života a já nikdy nikomu neřekla, co se tenkrát stalo. Styděla jsem se celý život za to, že můj močový měchýř neunesl tíhu báječného černého piva, které, místo aby podpořilo růst mých prsou, skončilo v potupné loužičce na žižkovské ulici. Desítky let mi trvalo pochopit, že nebylo za co se stydět, že jsem bez toho studu mohla být svobodnější a že jediné svobodné bylo tehdy to černé pivo.
publikováno: 24. 8. 2026
