„Je to zvláštní pocit, procházet vzpomínkami,“ svěřuje se režisér Hynek Bočan v dokumentárním filmu Petra Smělíka. Upřímně sdílí i další pocity, myšlenky a události svého bohatého života. Dokument lapidárně nazvaný Bočan je poutavým, svým způsobem i dobrodružným putováním filmařským a osobním životem jednoho z posledních žijících příslušníků generace nové vlny šedesátých let. Autoři – a zde je určitě na místě připomenout scenáristu Jana Lukeše, který snímku dodal mimo jiné i empatický generační rozměr – dosáhli obdivuhodné bezprostřednosti Bočanových výpovědí. Podle Smělíka to dokázali také tím, že jej často postavili před hotovou věc: nečekaně ho přivedli na předem neoznámená místa, což byly lokace, kde před mnoha lety točil své filmy. Nebo připravili setkání s někdejšími spolupracovníky. Režisérovo vyprávění, obohacené o přidanou hodnotu kouzla nečekaného, je o to spontánnější.
Hynek Bočan natočil v průběhu více než padesáti let sedmnáct celovečerních filmů, na třicet snímků pro televizi a dvanáct seriálů. Cesta vedla od debutu Nikdo se nebude smát podle povídky Milana Kundery přes Soukromou vichřici, historické drama Čest a sláva až k Pasťáku na konci šedesátých let, který mohl být dokončen a uveden do kin až roku 1990. Je podepsán pod stále uváděnou pohádkou S čerty nejsou žerty, podílel se i na dalších pohádkách. Po revoluci natočil vynikající Bumerang, a hlavně významný televizní seriál Zdivočelá země, oboje podle předloh spisovatele Jiřího Stránského. V seriálech se vůbec našel, vzpomeňme třeba na Záhadu hlavolamu. O mnoha z titulů je v dokumentu řeč, některá „místa činu“ po desetiletích znovu připomene.
Smělíkův snímek však zdaleka není encyklopedickým heslem o Bočanově tvorbě, ale osobitou, místy jímavou výpovědí o umělci a člověku. Barvitou jízdou desetiletími Bočanova života a tvorby. O jeho radostech a potížích, o trápení, nejistotách – nejen existenčních, ale i niterných, o tvůrčím váhání. Samozřejmě také o stýkání a potýkání s komunistickou mocí. O bolestných letech, kdy nemohl pracovat a byl na tom i psychicky špatně. Přitom si bez práce, kterou mu upírali, nedovedl život představit. „Byla určitá doba, že když jsem přijel na Barrandov, tak jsem věděl, že jsem doma,“ vzpomíná na tvůrčí léta.
Smělík nápaditě propojuje současné záběry někdejších filmových lokalit se scénami z příslušných filmů. Navštívíme například zpustlý zámek, místo děje Pasťáku, a připomeneme si příběh i aktéry „problémového“ filmu, který byl nařčen, že „lže o naší společnosti“ – jak o něm tvrdili mocní tehdejší vládci kultury. Projdeme se „zdivočelou zemí“ i chodbami vysoké školy, kde se schovával protagonista (Jan Kačer) před neodbytným grafomanem, připomeneme si dějiště čertů. Ale hlavně se dostaneme do intimní blízkosti Hynka Bočana. Nahlédneme do jeho deníku, který si psal už od patnácti let – od doby, kdy hrál ve filmu Olověný chléb, což byl iniciační zážitek, jenž rozhodl o příštím povolání.
Petr Smělík vytvořil dynamický portrét, a ještě cosi navíc. Vedle nezpochybnitelné upřímnosti z něj tiše vyzařuje pozitivní fluidum, vřelost, za něž jsme měli vždycky rádi i Bočanovy filmy. A ještě musíme dodat: klobouk dolů před výkonem Hynka Bočana před kamerou! Nabíral zkušenosti už v patnácti, a znovu je zúročil v pětaosmdesáti…
Dokument Bočan vysílá ČT art 2. září, poté jej lze dohledat na iVysílání, online streamovací platformě ČT.
Hynek Bočan v dokumentu. Foto Mikuláš Křepelka, Česká televize
publikováno: 31. 8. 2026
