Při pohledu přes půl evropského kontinentu se zdá, že ruská válka proti Ukrajině skončí teprve tehdy, až se protne osudovost charakterů ruské literatury s politickou realitou. Totiž až padne na bojišti poslední zbytečný ruský člověk. V Dostojevského románovém podání je definován jako lidská bytost v existenciální krizi, bez Boha a bez morálky. Podléhá ideologickému fanatismu, hysterii a operuje v psychickém podzemí. Pociťuje rozkoš z vlastního utrpení, bouří se proti rozumu a je neschopný opravdového citu. Trpí současně pocitem méněcennosti i přesvědčením o vlastní intelektuální nadřazenosti. Je samozřejmě poněkud přitažené za vlasy dávat rovnítko mezi Dostojevského literární typy z 19. století a dnešní ruské vojáky. Podle závěrů ukrajinských sociálních studií je však charakterizuje například vysoký stupeň důvěry ve státní propagandu. Na