3P vzniklo jako neformální sdružení literárních subjektů, které usilují o společnou podporu literární kultury. Každý měsíc Vám představí výběr deseti knih, které by neměly ujít Vaší pozornosti.

Začtěte se do současných poutavých knižních titulů, které pro Vás vybralo sdružení reprezentující literární úroveň, které mohou čtenáři důvěřovat.

Tento měsíc jsme vybrali následující:


Doporučené knihy na červen 2021

 

Amos Oz a Šira Chadadová / Skok do prázdného bazénu

Knižní rozhovor s mimořádným izraelským spisovatelem Amose Ozem o jeho životě. O psaní, o politice, o fanatismu, o erotice, o smrti. Otevřený, zasvěcený, empatický.

 

Eda Kriseová / Mluvící hora

Osm povídek, všechny na pomezí snu a skutečnosti, na pomezí básně a eseje, všechny napsané dnes vzácně bohatým jazykem. Všechny nekonvenční, zajímavé, moudré. Čtenářský zážitek.

 

Aleš Palán / Nevidím ani tmu

Autor tentokrát vyzpovídal ženy, které před nepřízní osudu neutíkají, ale staví se k ní čelem.

Rozhovory s šesti ženami o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. Rozhovory doprovázejí fotografie Alžběty Jungrové.

 

Martin Nekola / Fragmenty poúnorového exilu

Kniha přináší důležité poznatky o československém exilu po únoru 1948. Vrací se i k samotnému komunistickému převratu a odpovídá na otázku, proč Edvard Beneš v kritické chvíli podlehl nátlaku. Čtenář se dozví, jak exulanti vnímali politiku, humor, umění, sport a čím byla přelomová návštěva dramatika Václava Havla v USA během Pražského jara. Autor pracoval s unikátními a dosud neznámými materiály ze zahraničních archivů a soukromých sbírek.

 

Martin Jan Stránský / Deník doktora z Mrnic

Deník doktora z Mrnic je černým humorem špikovaná a hluboce prožitá sonda do svérázu českého venkova. Její vypravěč, pábitel, hráč na dudy, lékař a filozof, je zasvěcený kritik malosti, kterou sám pomáhá léčit. Před očima se nám rodí skutečný Přítel člověka. Vtipný, upřímný glosátor postkomunistické přítomnosti, jak ji beze studu žijeme. Nutí nás uvědomit si grotesknost pozemského pinožení v kontrastu s krásou žití. Demonstruje, že vlastní osud nelze obelhat nebo ho jakkoli přečůrat, tak jako nelze donekonečna obelhávat bližního svého. Katarze vždy dorazí. Slovy Doktora z Mrnic: Všechno se nám vrátí. Svět je bumerang.

 

Jiří Janatka / Zrádná nostalgie sodovkáren

Knížka Jiřího Janatky Zrádná nostalgie sodovkáren představuje ve třech oddílech krátké prozaické texty a drobné básně. Název knize navýsost sluší – básně i prozaické texty jakoby mířily zpátky, do doby poklidné a trpělivé, mimo chaos a stres…

Zdolávat zpětné překážky naráz, rázem velkého nadzvukového třesku, se nevyplácí. Je třeba postupovat opatrně, potichu, jak jinak než po stupních, které neklesají ani nestoupají: uklidněním k povzbuzení a dodání odvahy, rozšafnou a chlácholivou pobídkou, že „pes minulosti nekouše“. Kniha je doplněna krátkým zamyšlením Ivana Wernische.

 

Libor Prudký / Rorýsi neumí chodit

Libor Prudký je znám jako sociolog. Tato knížečka je jeho první básnická sbírka pro tisk. Prvotina v sedmasedmdesáti letech...

 

Matěj Hořava / Mezipřistání

Podmanivé prózy z Gruzie. Autor na sebe před několika lety upozornil prvotinou Pálenka, která se odehrává převážně na české vesnici v rumunském Banátu. Autobiografická kniha Mezipřistání je zasazena do reality tbiliského panelového sídliště. Nová cizina, nová bloudění, nová setkání; nová, nesrozumitelná řeč. A čím dál tím větší únava z šedi a chaosu velkoměsta, kterou se vypravěč snaží přehlušit občasnými útěky k Černému moři, na Kavkaz, na Moravu, do Čech, do dětství… Osudy postav, povětšinou tvrdé a trpké, se prolínají s osudy vypravěče a jsou zachyceny básnicky obraznou, rytmickou prózou.

 

Miroslav Bárta / Sedm zákonů: Jak se civilizace rodí, rostou a upadají

Žijeme v epoše, která nemá obdoby? Je náš svět tak unikátní, jak si myslíme? A budeme první civilizací, která poroste věčně? Nebo je vše prostě jinak a jsme jen dalším kamínkem do mozaiky příběhů člověka na tomto světě? Správná odpověď je pravděpodobně ano i ne. Naše civilizace, úroveň technologií a znalostí obecně, vyspělost komunikací a lékařské péče i míra blahobytu mluví samy za sebe. Stejně tak ovšem můžeme pozorovat, že podobně jako v minulosti i dnes čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy i lídrů, nadbytek nebo naopak chybějící zdroje energie, ekonomické krize nebo (ne)schopnost přizpůsobit se proměnám přírodního prostředí. Objevují se i zcela nové výzvy jako například svět zahalený do globální komunikace, sociální sítě, kvanta informací, rozpor mezi nashromážděnými poznatky a skutečným poznáním, lidská schopnost masivně měnit své přírodní prostředí a mnohé jiné. Kniha nabízí možnost podívat se na dnešní svět jako součást dlouhé časové řady dějin, procesů i dílčích událostí, jejichž charakteristiky prozrazují, že existuje sedm univerzálních zákonů, kterým podléhají všechny civilizace.

 

Jiřina Šiklová / Matky po e-mailu

Obyvatelstvo stárne a stárne, do penze odcházejí silné populační poválečné ročníky, ale současně ještě žijí jejich rodiče. Automaticky se předpokládá, že svým rodičům budou věnovat péči jejich dcery. Linie matka-dcera, dcera jako pečovatelka o stárnoucí a staré rodiče, je v této společnosti považována za samozřejmost. Tyto ženy nejen že nemají často znalosti nutné pro pečovatelky o staré lidi, ale jsou pod velkým tlakem psychickým. Jejich práce není oceněna ani ostatními členy rodiny, protože si myslí, že je to jejich povinnost, obávají se postěžovat si, aby je ostatní neodsoudili, že nejsou dobré dcery. Knížka formou dopisů mezi dvěma ženami přibližně ve věku 60-65 let přibližuje traumata, s nimiž se ženy bojí vůbec někomu svěřit proto, aby je ostatní neodsoudili. Obě tyto ženy odešly do penze, myslí si, že teď se budou věnovat svým zájmům, případně svým dcerám s vnoučaty, a pak se starají o svoje matky. Napřed se nechtějí přiznat k potížím a tenzím, které to v nich vyvolává. Idealizují si tuto péči i svůj vztah k matkám. Pak se v e-mailech, reflexích denních problémů a denní bezmocnosti trochu jedna druhé svěří. Postupně se uvolní a občas si i postěžují. Obě ženy se přiznávají i ke svému vzteku na nemocné matky, k tomu, jak je tato péče svazuje, jak mají občas i zlost na své umírající příbuzné a pak si to zase vyčítají a sebe obviňují. Texty-dopisy jsou občas proloženy volně napsanými odbornými radami, citáty z odborné literatury, běžně dostupné, nebo sdělením, že existují poradny pro tyto pečovatele a jak funguji a že přiznat se, že již nemohou pokračovat v této náročné práci a mají nárok na odpočinek (respitní péči) a uznání od ostatních členů rodiny, je docela normální. Do textů jsou zakomponovány i úvahy o vztahu matka-dcera např. z hlediska freudiánského, myšlenky, zda opravdu je jen žena určena k pečování o druhé, úvahy o smrti a paliativní péči, hospicích a etickém aspektu "dání" rodičů do sociálních ústavů.


Autoři vybraných děl budou kontaktováni a pozváni k přátelskému setkání u rautu, které proběhne koncem roku.

Více o vzniku a cíli 3P se můžete dozvědět ZDE.