„Masarykovy“, „Gottwaldovy“, „Husákovy“, „Havlovy“ a „Klausovy“ „děti“

Bohumil Sláma

Polyhistor, publicista a spisovatel

Byl jich všech bezpočet. Masarykovými prvními „dětmi“ byli jeho studenti v osmdesátých letech 19. století. Obdivovali se mu a milovali ho. Patřili mezi ně i ti, kdo se na jeho stranu postavili ve sporech o Rukopisy a v Hilsneriádě, zejména však ti, kdo pochopili převratný význam jeho přednášek, veřejných vystoupení, článků a knih, Sebevraždou a O studiu děl básnických počínaje a V boji o náboženství a Světová revoluce konče. Poté, co vystoupil proti Rakousku-Uhersku a po fenomenální cestě kolem světa zvítězil, se ujalo označení „tatíček Masaryk“, které vytvořili mladí vojáci, naši „kluci“ osiřelí v ruském zajetí, když viděli, že Rusové mají svého „tatíčka cara“.

Proslavil se tehdy nejen u nás, ale v celém světě. Americký prezident Woodrow Wilson mu uvěřil víc než rakousko-uherskému císaři Karlu I., podle britského premiéra Davida Lloyda Georga byl největším státníkem 1. světové války, francouzský premiér Léon Blum o něm po jeho smrti napsal: „Milován a ctěn víc než kterýkoli autokrat, nechtěl být nikdy víc než první občan mezi rovnými. Jeho autorita ve vlastním národě byla nesmírná, ale nevyplývala ani z jeho všemohoucnosti, které by se zmocnil, ani ze strachu, který by naháněl; jejím zdrojem byla vděčnost, důvěra a láska. Proto se všichni demokraté celého světa obdivovali jeho dílu, ctili jeho jméno a posilovali se jeho příkladem.“

Jako nekonformní myslitel a politik měl vždy mnoho nepřátel, avšak celé generace našich předků – těch, kterým šlo po jeho vzoru o prosazování morálky a zdravé demokracie – věřily jemu. Po komunistickém převratu však došlo k zásadní změně. Komunisté patřili k nepřátelům nejzavilejším, nejútočnějším a nejprolhanějším. Protože jejich éra trvala dvakrát tak dlouho jak éra 1. republiky (40 a 20 let), podařilo se jim ho z našeho veřejného povědomí postupně téměř vymýtit. Stejně smutné nebo ještě smutnější bylo to, že po roce 1989 tomu nasadili korunu postkomunisté, kterým už stačilo, že o něm pouze mlčeli. Poměr let tak vyrostl na 75 ku 20.

Naše nynější demokracie, založená „Klausovými dětmi“, je v krizi. Zmanipulované generace „Gottwaldových dětí“, stejně jako generace „Husákových dětí“, s tím nic nenadělá. Nadějí jsou jen (ti) mileniálové, kteří chápou, že nejde pouze o klima, ale též o závažné celospolečenské změny. Že je třeba vrátit se nejen k Havlovi, ale zejména k Masarykovi.

publikováno: 18. 1. 2024

Datum publikace:
18. 1. 2024
Autor článku:
Bohumil Sláma

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Vzpomínka na Josefa Luxe

Je velmi dobře, že Česká televize odvysílala pořad o Josefu Luxovi, který je nyní již napůl zapomenutý, avšak jako jeden z nejlepších a nejlépe morálně integrovaných politiků naší polistopadové éry zapomenut být nesmí. …

První láska „po belgicku“

Belgický film Mladá srdce má už za sebou slušnou mezinárodní kariéru; z Berlinale si odvezl speciální uznání v sekci Generation Kplus, na loňském Zlín Film Festivalu získal první místo v kategorii filmů pro …

Proč svět ovládají patologičtí egocentrici

Poněvadž pravým historickým a společenským činitelem je člověk, každé sociologické pravidlo musí být vyvozeno zákony odvozovanými ze studia lidské přirozenosti. (T. G. Masaryk) „Dopřejte dítěti dobrý porod a dobré první tři roky, …

Donald Trump. To jsme my.

Inaugurace usvědčeného zločince, lháře, sexuálního násilníka a popírače demokratických voleb do nejmocnějšího postavení na planetě představuje milník v lidských dějinách. Občané nejmocnějšího národa na Zemi dali jasně najevo, že sliby změny jsou …

Rok 2025: Předpovědi, proroctví, vize

Nový rok, nové horizonty, nové sázky. Co se stane v roce 2025, s čím můžeme počítat jako téměř s jistým vývojem a co se naopak nestane? Rozevření nového času blízké budoucnosti vždy inspiruje …

Nad článkem Saši Mitrofanova o současném „středověku“

Názory na současný stav lidstva lze rozdělit na realistické (varovné), pesimistické (vzbuzující strach) a optimistické (vzbuzující naději). Mitrofanův článek Středověk neskončil (Novinky, 6. 1.) je realistický, a tedy i varovný:  …

Slovo roku 2024: STUPIDIFIKACE

Jsme stále hloupější, „stupidnější.“ Slovem roku by tak byla nejspíše STUPIDIFIKACE. Tento rok vyšly následující studie potvrzující tento poněkud děsivý trend: Nejmladší generace, která hledá práci (tzv. Gen. Z), je …

Ozvěny z Nového Dvora: Slavnost Ježíše Krista Krále 2024

Milí přátelé, blíží se Vánoce. Jistě od nás očekáváte slova „Naděje“ ve světě zmítaném tolika konflikty: válka ve Svaté zemi – kéž Bůh dá, aby bylo nastalé příměří trvalé –, …